K této krásné zálibě ji paradoxně přivedla smutná událost. Dlouhé roky dělala převážně kancelářskou práci, která ji ale nenaplňovala.
„Pak se mně narodil syn, který byl těžce nemocný a musela jsem se o něho starat. Potřeboval čtyřiadvacetihodinovou péči. Nemohla jsem jít někam pracovat na plný úvazek. Protože jsem trávila doma hodně času, tak jsem začala renovovat starý nábytek,“ přiblížila Prágerová, jak se dostala k neobvyklé zálibě.
Díky ní přišla v těžkých chvílích na jiné myšlenky. Nejprve modernizovala nábytek pro sebe, později také pro známé. „Lidem se moje práce líbila a stále se mě někdo ptal, proč se tomu nevěnuji profesionálně. Práce stále přibývalo. Měla jsem čím dál víc starého nábytku, který jsem neměla kde uskladnit, a tak mě napadlo, že si otevřu obchůdek,“ zavzpomínala Prágerová.
Ve dvoutisícových Hovoranech ale žádné vhodné prostory nebyly. Prágerové ale pomohla kamarádka, která jí pronajala domek. Nachází se na okraji Hovoran, kudy jezdí lidé na Brno nebo do Hodonína. Lidé tak mají do obchůdku blízko. „Ani jsem netušila, jaký bude o staré věci zájem. Zákazníků nám stále přibývá. Nenakupují jen v obchůdku, ale mám objednávky i na konkrétní věci,“ raduje se Prágerová.
Doma vládne pracovní nepořádek
Teď v adventním čase měla spoustu práce. Do jejího obchůdku totiž míří lidé pro sváteční dekorace, které tvoří převážně sama. Třeba pro svícny vyrobené pomocí speciální fólie. Pomáhá jí i sestra, jež se stará o výrobu věnců.
V lednu to budou přesně dva roky, co Prágerová obchůdek s dekoracemi otevřela. Lidé se jí často ptají, jestli se nebojí mít takovou prodejnu na vesnici. Zákazníci si ji ale sami najdou. Spoustu pozitivních ohlasů má i na sociálních sítích, kde si lidé mohou zamluvit vystavené zboží. „Místo, kde mám obchod, mně skvěle vyhovuje. Vzadu mám dílnu, kde mohu renovovat nábytek. Dekorace pak dělám doma po večerech,“ usmívá se.
Do tvoření se zapojují i její dvě malé děti, které zdědily šikovnost. „Občas z toho blázním, protože doma máme pořád pracovní nepořádek. Všude se povalují tužky, dřívka nebo papíry. Ale jsem ráda, že tvoření děti baví a snažím se je podporovat,“ přiznává Prágerová.
Inspiraci hledá všude, kde se dá. Kolikrát jí má tolik, že ani nemá čas všechno zpracovat. „V dnešní době je inspirace dost. Vychází spousta časopisů, také na sociálních sítích najdete spoustu motivů. Nápady mně pak naskakují samy,“ vypráví.
Zákazníci se jí dokonce často ptají, zda by nechtěla pořádat workshopy, kde by se sami mohli naučit tvořit si dekorace. Zatím ale nemá prostory a času jí také mnoho nezbývá. Zvlášť teď před Vánocemi, kdy má nejvíce objednávek. „Každému, kdo přijde do obchodu, ale ráda poradím,“ vzkázala Prágerová všem fanouškům tvoření.
Slabost pro ruční práci
Nedávno si ji dokonce zavolali do cukrárny v nedalekých Čejkovicích. Chtěli změnit vzhled podniku a potřebovali poradit. Pod dohledem Prágerové tak obchod prošel po dvaceti letech kompletní proměnou, kterou si zákazníci chválí.
A rozhodně pro ni neplatí rčení, že kovářova kobyla chodí bosa. Sama si vytváří dekorace i do svého rodinného domku na kraji Hovoran.
„Asi ve dvaceti jsem stejně jako většina chodila nakupovat do Ikey. Teď už ale ne. Ráda si dekorace a nábytek tvořím sama. Mám ráda každou ruční práci a uznávám všechny, kteří si umí sami něco vyrobit, i když to kolikrát není úplně dokonalé. Když mám v bytě vlastní výrobky, tak se tam cítím lépe. Proto máme doma renovovaný starý nábytek podle našich představ,“ říká Prágerová.
Dbá také na vzhled svého obchůdku. Už u vchodu je patrné, že se uvnitř nachází krásné dekorace.
Prágerovou je možné potkat také na bleších trzích, které společně pořádá s dalšími ženami z Hovoran v místní sokolovně. Prodat nebo vyměnit tam lze starý nábytek, porcelán, sklo nebo obrazy. Všechny tyto věci pak můžou po modernizaci potěšit někoho jiného.
