Headis se zde hraje od roku 2012, v posledních dvou letech má svoje mistrovství republiky a v listopadu 2018 už bude hostit mistrovství Evropy. To bude v kombinaci s turnajem Světového poháru v Bratislavě, který česká sekce Headisu též zastřešuje, dosud největší akcí mladého sportovního odvětví, vzniklého v Německu.
Jeho hlavního propagátora Aleše Karáska ze Šlapanic kdysi na Pro7 nadchnul tak, že se osobně vydal za jeho „objevitelem“ Reném Wegnerem do Kaiserslauternu a podepsal s ním smlouvu na to, že Headis přiveze k sobě domů.
„Stali jsme se tak první zemí mimo Německo, kde se Headis uchytil,“ říká Karásek pyšně. Zároveň je Headis jediným sportem na světě, na který existuje patent, a bez koupené licence ho nikdo nesmí oficiálně provozovat.
Nejvíc se podobá stolnímu tenisu, pouze je místo pálkami hraný hlavou. Rozšířil se už do čtrnácti zemí světa včetně Dominikánské republiky, Japonska nebo Brazílie.
Míč, do kterého hráči tlučou nejčastěji spánkem nebo čelem, jímž ti nejlepší dokážou zahrát úder se zpětnou rotací, po němž se balon vrátí na vlastní polovinu, má zhruba 100 gramů. Jeho průměr je 50 centimetrů. „Je lehoučký, rozhodně si s ním mozek z hlavy nevymlátíte,“ usmívá se Karásek, jehož čelo zdobí dlouhá jizva. „Ta je z hokeje,“ rozesměje se. Úrazy hlavy, jež by se daly čekat, prý v Headisu příliš časté nejsou.
Hraje se na stole pro ping-pong, i výška síťky je stejná. Podání se zahrává rovněž s dopadem míče na vlastní polovině. Jediný rozdíl je v tom, že se míč smí zahrát z voleje a hráč se může tělem dotýkat stolu.
„Plus zápasy nemají rozhodčí. Sporné míče se opakují, chyby si hlásí hráči sami. Je to férový sport, soupeři po dobrých výměnách dokážou jeden druhého ocenit,“ vyzdvihuje Karásek. Zápasy se odehrávají za doprovodu hlasité hudby, obstarávané diskžokejem. „Nejdelší výměny mohou mít u mužů ke 30 úderům, u žen klidně až 60. Ženy nehrají tak útočně. Často se ale stane, že míč dopadne na hranu stolu a pak je téměř nechytatelný,“ popisuje Karásek.
Headis je sportem jednotlivců, v Česku se mu věnuje zhruba padesátka nadšenců.
„Nezdá se to, ale je fyzicky hodně náročný. Má parádní atmosféru, na nic si nehraje. Nejde o profesionální sport, ale hlavně o zábavu,“ přiznává nadšenec.
