Když ottawský rodák přijel před půl stoletím na jižní Moravu poprvé, ještě netušil, že se za rok navzdory sovětské okupaci do Československa nejen vrátí, ale dokonce tu zůstane napořád.
Psal se červenec 1968 a nálada pražského jara mladého studenta Oxfordské univerzity uhranula. „Už jako kluka mě obklopovala politika, tak jsem byl zvědavý, jak to dopadne,“ vzpomíná Sparling, jenž do Československa tehdy zamířil za kamarádem.
A Brno pro něj zůstalo srdeční záležitostí i padesát let poté. Také proto pořádá své procházky, které jsou pro velký zájem obsazené již týdny dopředu. „Valná většina lidí vnímá nějaký vztah k prostředí, kde bydlí. A vědět o dějinách toho místa je pro mě jedním z nejlepších způsobů, jak ten vztah prohloubit,“ vysvětluje Sparling svoji lásku k urbanismu a historii.
Témata volí různá – při posledních dvou prohlídkách se věnoval hudbě a Starému Brnu. Přestože výklad je v angličtině, na nedostatek zájmu Čechů si nemůže stěžovat. „Říkají mi, že se nikde jinde nedozvědí takové věci o Brně jako při mých prohlídkách,“ usmívá se.
Sparlinga na jihu Moravy ovšem neudrželo jen prostředí, ale také láska. Když se po krátké etapě výuky na brněnské jazykové škole přesunul za stejnou profesí do Prahy, vracel se do Brna na víkendy za českou manželkou a dětmi.
Brňanům roste sebevědomí, všímá si
A vracel se rád. Navzdory určité šedivosti, kterou podle něj Brnu nešlo upřít, mu oproti jiným českým městům zdejší prostředí připadalo vždy živé a otevřenější. „Myslím, že co se týče kultury na konci sedmdesátek a osmdesátek, bylo to tady určitě zajímavější než v Praze. Samozřejmě fyzicky bylo město ve strašném stavu,“ hodnotí Sparling.
A hned dodává, že za poslední čtvrtstoletí pozoruje neuvěřitelné změny. „Máme velice zajímavý střed města a skoro všude je to pěkně a inteligentně opravené. Vždy jsem říkal, že Brno je krásné a že ho miluju, ale teď čím dál víc,“ povídá.
Změny však nevidí jen ve vzhledu, ale také v mínění samotných Brňanů. Podle něj v minulosti postrádali sebevědomí. „Já si pamatuju, že ještě když před patnácti lety člověk mluvil o Brně, tak typická reakce byla: ‚No jo, ale nejsme Praha‘,“ vypráví s úsměvem Kanaďan, který se na vývoji města sám podílí.
Mimo jiné jako jeden z garantů strategického plánu Brno 2050. „Praha je jedno z nejkrásnějších měst na světě, ale podle mě stagnuje a žije z reputace. Zato Brno je dynamické,“ má jasno.
Sparling se tu natrvalo usídlil v sedmdesátých letech, kdy nastoupil jako jazykový lektor na Katedru anglických a amerických studií Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. A zahnízdil se zde natolik, že na škole založil Centrum zahraničních studií a obor kanadská studia. Podílel se také na vzniku Brno Expat Centre, jež usnadňuje život cizincům ve městě.
A dokonce za sebou má i hereckou etapu. Střihl si totiž roli ve filmu Setkání v červenci po boku Daniely Kolářové či Oldřicha Kaisera.
