Na pohled to vypadá jednoduše. Stačí projet po čtyřicetimetrovém mostku stlučeném z dřevěných prken z jednoho konce vlčkovského rybníku na druhý.
Potíž je v tom, že 25 centimetrů široká lávka se zrádně houpe, zatáčí a závodníci mají k dispozici jen stará kola typu Ukrajina či Liberta. „Však také málokdo celou trasu zdolá,“ předpovídal jeden z organizátorů Zdeněk Tomšů, který akci pravidelně moderuje.
Většina odvážlivců, kteří se do soutěže přihlásili, to skutečně „zapíchli“ do vody po patnácti či dvaceti metrech. „Je to nečekané, vlastně nevíte, jak to dopadne, co s vámi udělá stabilita.
Můj talent a schopnosti stačily na patnáct metrů,“ hlásil Leoš Ernest z Lukova poté, co se vyškrábal na břeh.
K vidění byla celá plejáda karambolů. Zatímco někteří závodníci z lávky elegantně sjeli do rybníka, nouze nebyla ani o nekontrolované pády po hlavně či na záda. Nebožáky, kteří se z lávky zřítili, však pohotově lovila z vody dvojice záchranářů v kostýmu vodníků.
Organizátory navíc letos potrápilo horké počasí.
„V rybníku bylo podstatně méně vody než při dřívějších ročnících. Proto se musela trochu upravit trať a lávka se posunula víc do středu, kde je voda hlubší. Nečekané pády nejsou nic příjemného a už tu dřív došlo k menším úrazům,“ vysvětloval Pavel Mašláň z Fryštáku. Zkušený jezdec už absolvoval víc než deset ročníků a jako jeden z mála celou lávku zdolal.
„V podstatě na to není grif. Musíte jet dostatečně pomalu a nebýt zbrklý. Ale i já jsem měl ve dvou třetinách co dělat, už jsem myslel, že je po mně,“ usmíval se závodník.
Recesistická akce se ve Vlčkové konala už po osmnácté. Postupem času si vybudovala renomé a v minulosti se jí účastnili i známé osobnosti jako třeba Josef Zimovčák se svým populárním vysokým kolem.
