Pod přístupovou cestou, která k ní povede, odhalili část původního opevnění severního předhradí, ale nahlédli i do bývalého říčního koryta, jež hradiště obklopovalo. A zjistili, že proti velké vodě se více či méně úspěšně bránili už staří Slované.
„Ukazuje se, že přirozené povodně přicházely během celého devátého i začátku desátého století. Tedy současně s velkomoravským osídlením. To je pro nás velmi důležité zjištění,“ říká ředitel Archeologického ústavu Akademie věd České republiky v Brně Lumír Poláček.
Archeologové v místě, kde dnešní cesta protíná někdejší opevnění předhradí, objevili velmi unikátně zachovalé části dřevěné palisády, jež zpevňovala svah mezi řekou a hradebním opevněním.
„Vodou neustále podemílaný břeh měl tendenci ujíždět. Tehdejší obyvatelé jej zajišťovali a zpevňovali dřevěnými kůly, čímž zároveň vytvářeli jakousi předprseň, tedy první ochranu před vlastní kamennou hradbou. Dřevo tady zřejmě mělo obě funkce – jak ochranu proti vodě, tak jako součást opevnění,“ míní Poláček.
Slované podle něj používali výhradně dub, který měl ve vodě takřka neomezenou životnost. „Nepodléhal hnilobě, vydržel i tisíce let, protože dřevo v podstatě zkamenělo,“ poznamenal šéf výzkumů v Mikulčicích.
Desetimetrový kmen přinesla velká voda
Povodňové sedimenty v zaniklém říčním korytu, které obklopovalo celý hrad, vydaly archeologům ještě jednu cennost – mohutný, zhruba desetimetrový kmen, jenž k dřevěné palisádě opevnění před více než tisíciletím zřejmě zanesla právě velká voda.
Všechny dřevěné nálezy teď čekají na dendrochronologickou analýzu. Ta by mohla přinést důležité informace pro přesnější datování celého opevnění. A mohla by napovědět, nakolik povodně ovlivnily existenci i případný zánik velkomoravského hradiště.
Zatímco dosud se předpokládalo, že zaniklo v důsledku nájezdů starých Maďarů, dnes vědci připouštějí i možnou přírodní katastrofu včetně povodně. Přestože mikulčické Valy se podrobně zkoumají už desítky let, nezodpovězených otázek spojených s hradištěm je stále ještě celá řada.
Archeologové se budou na místě pohybovat ještě asi týden. Postup jim komplikuje spodní voda. Zatím se dostali zhruba do hloubky dvou a půl metru někdejšího říčního koryta. Aby mohli prozkoumat říční sedimenty až po samotné dno, potřebují ještě alespoň metr. Vodu proto lokálně odčerpávají.
