Brněnská Zbrojovka – tehdy ovládaná nacisty – zbudovala komplex podzemních chodeb ke konci druhé světové války.
„Původně tu měli zaměstnanci pracovat na strojích, projektanti Kurt Klaudy a Georg Lippert schválně navrhovali chodby širší, aby se kolem strojů dalo procházet. Jenže Němci pak se stavbou spěchali a výsledek je dost jiný než návrhy,“ zmínila průvodkyně Sylvia Laurincová.
Chodby jsou užší, ale lomí se v pravém úhlu tak, aby zabránily šíření tlakových vln vyvolaných výbuchem.
Němci, kteří chtěli v podzemí ukrýt výrobní arzenál pro potřeby nacistické říše, ani nestihli celé tunely vybetonovat. Proto se, až na jedinou levou štolu, ostatní vlivem přírodních podmínek po válce zřítily. Ještě předtím však dokázaly štoly uchránit až tři tisíce obyvatel města a okolních obcí.
Původně se přitom lidé ve štolách ukrývat nechtěli. „Měli k nim odpor, raději hospodařili ve vlastních staveních. Zlom přišel až v dubnu 1945, kdy Spojenci začali nad Kuřimí shazovat bomby, přestože oblast spadala do území s civilním obyvatelstvem,“ zdůraznila Laurincová.
Nad vstup do krytu lidé svépomocí připevnili dřevěná prkna s velkým nápisem CIVIL. Velké množství lidí a málo kyslíku v podzemí řešili tak, že se muži střídali u pohánění mechanické pumpy, která do chodeb vháněla vzduch. „I přesto se v zadní části nemohly zapalovat svíčky a lidé se tu cítili malátní,“ podotkla Laurincová.
Muži v lese vyhlíželi bombardéry, ženy praly v potoce
Válečné události mají místní v živé paměti. Kromě průvodkyně poukazují na události také knihy a publikované rozhovory s pamětníky.
„7. dubna se mi narodil syn a 25. dubna byl na Kuřim velký nálet. Druhý den ráno jsme se všichni stěhovali do štol. Kolem skály byla lavice, a tak tatínek sehnal nějaké desky a udělal bednění, aby se dalo o něco opřít. A také trochu zabránilo padání úlomků ze skály. Měli jsme jen malý prostor a já měla dvoutýdenní dítě, které jsme museli po celých 14 dnů mít ve dne v noci v náručí,“ vzpomíná v knize Malé příběhy velkých dějin Květoslava Hemžalová.
Konec války její rodina přežila. Když se vrátili domů, objevili rozbitá okna a spoušť. Její syn navíc vlivem špatného vzduchu ve štole onemocněl.
„Tvořily se mu neustále nové vředy a boláky, pak dostal také průjem. Nevěděli jsme, jestli se vůbec zotaví. Začátek mírových dní jsem prožila ve strachu,“ dodává Hemžalová, jejíhož syna nakonec doktoři uzdravili.
Kuřimští se však ve štolách neschovávali celé dny. „Dolů chodili většinou jen spát. Přes den mladí muži z lesa pozorovali dění, poslouchali, jestli se neblíží bombardéry. V potoce Kuřimka praly ženy prádlo,“ poukázala Laurincová.
Ve štolách byli odříznutí od světa
Civilistům ve štole brzy došlo jídlo, ale místní pekař jim z vlastních zásob pekl chleba, u štoly se vařily polévky ve velkých kotlích a lidé sháněli potraviny a zásoby, kde se dalo.
„Koncem války, když už zásoby docházely, přivedl tatínek ke štolám vola. O něj se pak postarali řezníci a o zpracování ženy. Moje kmotřenka odvážně, jako spousta dalších, chodívala ráno podojit krávy a sbírala vajíčka. Vše pak nosila zpět ke štolám,“ zmiňuje v pamětech Hemžalová.
Ve štolách byli lidé odříznutí od světa. Nevěděli, že už 26. dubna sovětské jednotky osvobodily Brno. „Naději lidem přinesl až Rudolf Vyhlídal, který se vydal nebezpečnou cestou k Tišnovu a odtud přinesl zprávu, že Německo kapitulovalo,“ doplnila Laurincová.
Levou štolu zpřístupnila kuřimská radnice letos v zimě. „Celé plánování, získání nejrůznějších povolení, zajištění bezpečnostních podmínek a sestavování vnitřní expozice zabraly zhruba dva roky. Stálo nás to asi půl milionu, druhou polovinou přispěl Jihomoravský kraj,“ uvedl starosta Kuřimi Drago Sukalovský (STAN).
Do konce roku se chystají dvě komentované prohlídky s průvodcem, lidé na ně v malých skupinkách mohou zajít 22. a 29. prosince. V novém roce se pak štola otevře každou druhou sobotu.
