Barokní kostel prochází rekonstrukcí už několik měsíců. Výzdobu chrámu zakrývá igelit, dlažbu pokrývá vrstva prachu a podél zdí se táhne lešení. A u paty oltáře svatého Jana je provizorně překrytý otvor v zemi. Právě ten je vstupem do podzemního prostoru, o kterém dosud nikdo nevěděl.
Na farnosti si přitom mysleli, že mají kostel dokonale prozkoumaný, včetně jeho podzemních částí.
„To, že je kostel podsklepený, jsme věděli. Před křestní kaplí je v podlaze kámen, který vypadá jako náhrobní, a pod ním se ukrývá vstup do podzemní krypty. To je poměrně členitý prostor, který je zaklenutý a podpírají ho sloupy. Zajímavý je i tím, že jím protéká Mikulovský potok,“ vysvětluje Hana Tomková, administrátorka mikulovské farnosti, která má obnovu kostela na starosti.
Nedávno se navíc uskutečnil stavebněhistorický průzkum kostela, během nějž odborníci prozkoumali i členitou podzemní kryptu. A nic nenasvědčovalo tomu, že by se mohl objevit další sklepní prostor. A přece...
Malou podzemní kobku objevili dělníci vlastně náhodou u bočního oltáře svatého Jana.
„Byla ukrytá pod dlažbou bez jakéhokoli náznaku, že by tam mohl být vchod. Teprve když se rozebrala dlažba kolem oltáře, objevili jsme pod ní náhrobní kámen. Přišlo nám líto ho na místě nechávat, proto jsme ho vyzvedli. A pod ním se pak objevil vstup do nevelkého sklepa,“ popisuje Tomková překvapivý okamžik.
Společně s historikem mikulovského zámku Miroslavem Koudelou kámen prozkoumali. O tom, kdo ho tam umístil a proč, toho však příliš nenapověděl.
Vedle německých nápisů geboren a gestorben (narozený a zemřelý) objevili už jen letopočet 1533. Samotný kostel v dnešní podobě přitom stojí teprve od roku 1679, kdy nahradil původní špitální kostel z poloviny 14. století.
Při stavbě zřejmě starý náhrobní kámen dělníci použili jako stavební materiál pro kryt sklepení. „Kolem špitálního kostela byl zřejmě hřbitov. Alespoň podle množství kostí, které se našly, když jsme kopali kanály kvůli sanaci vlhkosti,“ vysvětluje Tomková a doplňuje, že kostní nálezy zaznamenali i v současném kostele. Dokonce tam, kde by to nikdo nečekal. Například pod stupněm, přes který se vchází do presbytáře.
K čemu malé sklepení sloužilo, je zatím záhadou. Je možné, že i k pohřbívání, jde však o pouhé dohady. Několik kostí se tady našlo, jinak byl ale prostor čistý a zdivo překvapivě zachovalé.
Chrám i sousední studentskou kolej, kde dnes sídlí gymnázium, nechal postavit řád piaristů. Mikulov byl prvním místem na sever od Alp, kde tito řeholníci zaměřující se na vzdělávání působili.
„Tady, přímo u svatého Jana, působili i dva světci z řádu piaristů – polský kněz Stanisław Papczyński a italský kněz Pietro Casani,“ zdůrazňuje farář zdejšího kostela Oldřich Chocholáč.
Kostel nevydává tajemství poprvé
Právě na působení piaristů, které skončilo po druhé světové válce, nachází restaurátoři při současné opravě kostela řadu odkazů. Objevili třeba průchod, kterým se procházelo do rajského dvora kláštera, původní zazděná okna i výmalbu z první fáze stavby.
V kostele se bude pracovat ještě řadu let. Kromě stavební části se totiž restaurují i velkolepé fresky rakouského génia Franze Antona Maulbertsche, kamenné prvky i oltáře.
Sklepní prostor není prvním tajemstvím, které kostel vydal. Před dvěma lety dělníci z věže kostela sejmuli schránku s dokumenty, z nichž nejstarší je z roku 1670. Nejmladší pak z roku 1958. Při každé opravě věže tehdejší představitelé církve vložili do kovového tubusu zprávu o tom, co a jak se ve věži opravovalo, ale také o stavu města či historických a politických událostech země.
Kromě písemných záznamů se v paměťové schránce dochoval i soubor drobných předmětů. Mezi nimi vojenské kříže, mince i bankovky, ostatky světců či medailonky a křížky.
