Autorem dvaceticentimetrové sošky je Václav Sigurson Kostohryz. „Je drobná záměrně. Nechtěl jsem vytvořit nic dominantního, lidé si ji všimnou, až když budou dlouho čekat pod hodinami nebo když budou hodně vnímaví pozorovatelé,“ uvedl sochař.
Adam Čekač podle něj představuje muže, který čeká na svoji přítelkyni. „Uvědomuje si, jak důležitá je láska v našich životech, a jak s ní plýtváme a mnohokrát i zbaběle odmítáme,“ doplnil Kostohryz.
Bronzovou plastiku vytvořil umělec za vlastní peníze a nabídl ji brněnské diecézi Církve československé husitské, která je majitelem hodin. Ta s umístěním sošky souhlasila.
Především se však hodiny s bílým ciferníkem a římskými číslicemi po 27 letech dočkaly opravy. V roce 1992 je na nároží umístil majitel tehdejšího řeznictví v přízemí domu.
„Ukázalo se, že byl dobrý nápad hodiny sundat, protože byly v horším stavu, než jsme čekali. Uvnitř byly velmi zkorodované. Původní závěs už nebyl funkční a jen se tam tak pohupoval. Vše bylo připevněné k lanům, která jsou natažená přes Joštovu,“ uvedl už dříve stavební technik z brněnské diecéze Stanislav Veselý.
Jako místo scházení neslouží nároží České a Joštovy jen v současné době. Bylo tomu tak už na přelomu 19. a 20. století, kdy nedaleko fungovala kavárna U Polenků, později zavřená a znovu otevřená v 70. letech už jako pivnice U Formana.
Od poloviny 30. do 80. let 20. století v rohovém domě působil fotoateliér, který používal neonový poutač ve tvaru medvěda - podle něj se místu říkalo také „u medvídka.“
