Růžová ulice ve Valticích těsně přiléhá k zámeckému parku. Vedle náměstí je jednou z turisticky nejvytíženějších míst, protože propojuje centrum města s vinnými sklepy. Projde tudy většina lidí, kteří do Valtic přijedou za vínem.
Ruchu, jenž alkoholem posilnění výletníci do ulice vnášejí, už mají ale její obyvatelé dost. Jak moc, ukázal nevinný záměr správy zámku.
Do parku se lidé nyní dostanou jen od hlavní brány. Kastelán proto přišel s nápadem otevřít nový vstup právě z Růžové ulice. Do parku by se tak mohlo vcházet kolem zámečku La Veneria, kde se brána skutečně historicky nacházela.
„Ještě před zámkem stával na místě dnešního parku hrad, odkud prokazatelně vedla cesta. V La Venerii, která je dnes v soukromých rukou, sídlil knížecí psinec. Je zřejmé, že kníže by do něj z hradu nechodil oklikou přes náměstí,“ říká mluvčí zámku Lenka Beránková.
Neustále nad námi krouží drony, stěžují si místní
U Valtických se však proti tomuto návrhu zvedla velká vlna nevole. A sepsali petici. „Od jara do podzimu musíme snášet procházející davy často opilých a velmi hlučně se projevujících turistů, a to jak v denních, tak i nočních a ranních hodinách,“ argumentují obyvatelé Růžové v dokumentu adresovanému zastupitelům, proč záměr odmítají.
Správa zámku přitom paradoxně chtěla otevřením nového vchodu prospět právě jejich ulici – turisty více rozptýlit po městě a kolem nové cesty nabídnout možnost pro vznik malých podniků.
Petičníkům jde ale spíš o to, aby výletníci zmizeli úplně. „Ze strany parku je to pro nás jediná klidová zóna, když nám turisté často hledí přímo do talíře a fotí naše soukromí. Aby toho nebylo málo, neustále nám nad dvory krouží drony,“ zlobí se.
Faktem je, že Valtice za posledních pár let obrovsky získaly na oblibě. Kdysi ospalé pohraniční město dnes bez problémů dostojí své přezdívce Hlavní město vína. Jeho popularitu dokládají i statistiky návštěvnosti zámku. „Zatímco v roce 2014 jej navštívilo 40 tisíc lidí, loni jich už bylo 190 tisíc,“ vypočítává Beránková.
Město je rozpolcené, přiznává starosta
Nicméně asi tři čtvrtiny domácností města turistika nějakým způsobem živí. Podobně jako v sousední Lednici či Mikulově, kde na kolize místních s turisty naráží neustále. Valtice však byly vždy trochu ve stínu obou měst a problémy s výletníky začaly gradovat později.
Podle starosty Valtic Pavla Trojana (ČSSD) je město rozdělené na dva tábory. „Jeden turismus vítá, protože znamená podnikatelské a pracovní příležitosti, ale třeba i fakt, že se Valtice stávají dobrou adresou s růstem cen nemovitostí a pozemků. Druhý tábor tvoří hlavně ti, kteří s turistickým ruchem nejsou spojení. Vadí jim, že s sebou nese určitý hluk, neukázněnost pěších i cyklistů, problémy s parkováním a podobně. Ta rozpolcenost tady je,“ přiznává starosta.
Zamezit tomu, aby do Valtic jezdili turisté, neumí. Snaží se alespoň co nejvíce bránit komplikacím, které výletníci přináší obyvatelům. Město tak dlouhodobě usiluje o získání vhodného pozemku pro výstavbu záchytného parkoviště a o vytvoření modrých zón, jež zaručí parkování místním.
„Osvědčila se nám i služba bezpečnostní agentury, která dohlíží na parkování při různých akcích,“ tvrdí starosta. Radnice se navíc snaží koordinovat pořádání jednotlivých akcí ve městě. „Víc ale nezmůžeme,“ tvrdí Trojan.
Složité hledání rovnováhy
Celý Jihomoravský kraj loni navštívily přes dva miliony lidí, o osm a půl procenta více než v předchozím roce. S tím, jak se turistický provoz šíří, je stále patrnější jeho odvrácená stránka. „Je to skutečně problém a začíná trápit stále více destinací,“ míní znojemský odborník na cestovní ruch Pavel Kovařík.
Do zámků i vily Tugendhat „nahlédnou“ i nevidomíDíky dotyku prstů můžou po jihomoravských památkách zapsaných na seznam UNESCO putovat i nevidomí nebo slabozrací. Národní památkový ústav nechal pro zámky v Lednici a ve Valticích i brněnskou vilu Tugendhat vyrobit takzvané haptické modely. Díky nim mohou nevidomí poznat půdorysy památek, ale třeba také čelní pohledy nebo zdobení bran. Modely budou brzy návštěvníkům k dispozici na pokladnách jednotlivých památek a ve vybraných institucích, které se zabývají prezentací hodnot světového dědictví UNESCO. Každý model je rovněž doplněný popiskem v Braillově písmu. Při zpracování se výrobci museli striktně držet podkladů, které jim dodali správci samotných památek. |
Hledání rovnováhy mezi obyvateli a návštěvníky je podle něj složitý proces. „Je to hodně o komunikaci, i když od určitého bodu už může z pohledu místních dojít k překročení meze. V důsledku toho pak v extrémních případech dochází až k vylidňování takto postižených oblastí,“ nastiňuje Kovařík.
Podle něj se problém dosud příliš neřeší. „Zatím jsem například nenarazil na město, kde by se vedla seriózní debata, jak s tímto jevem pracovat. Většinou je to o číslech, tedy čím více turistů, tím lépe. Málokdy se řeší i struktura návštěvníků, což je jeden ze způsobů, jak ovlivnit potenciální návštěvnost – kdo přijede, jak se chová, jaké z toho má město a jeho obyvatelé benefity,“ říká.
Osobně už si všímá trendu, kdy lidé v reakci na přeexponování určitých destinací vyhledávají méně „profláknutá“ místa. „I samotní turisté jsou tímto fenoménem otráveni,“ podotýká Kovařík.
Řešením je podle něj vytvořit pro turisty takovou nabídku, která by je nasměrovala i do méně navštěvovaných míst a více je rozptýlila po regionu.
„V zahraničí se objevují případy zpoplatnění vstupu do center měst. Takové řešení bych si však osobně příliš nepřál. Nicméně v případě nejvíce navštěvovaných památek, jako je Lednice, si dovedu představit, že výše vstupného bude sloužit jako prostředek regulace,“ uzavírá.
