Větší vzdálenost mezi bydlišti rodičů dítěte nemůže za standardních okolností jít k tíži pouze jednomu z nich a nesmí být důvodem porušení práva dítěte na styk s oběma rodiči, rozhodl soud v dnešním nálezu.
Soudy po rozchodu rodičů svěřily chlapce do péče matky žijící v Pohořelicích na Brněnsku. Bydliště otce je však vzdálené 273 kilometrů.
Aby mohl o „svých víkendech“ hocha vyzvednout a zase vrátit matce, musel celkem ujet přes 1 000 kilometrů a strávit v autě kolem 18 hodin. Vlaková ani autobusová doprava se nejevila výhodněji.
Otec žádal, aby se nějak zapojila i matka, například dítě někdy sama vozila k otci a zase je vyzvedávala. Okresní soud ve Zlíně i odvolací krajský soud ale zátěž spojenou s dopravou mezi bydlišti někdejších partnerů ponechaly na bedrech otce. Po zásahu ústavních soudců se krajský soud bude sporem zabývat znovu.
Zátěž je nutné rovnoměrněji rozložit mezi oba rodiče, včetně matky, která má dítě v péči. „Ústavní soud má za prokázané, že realizace styku nezletilého s otcem je v tomto konkrétním případě náročná, a nevidí po důkladném seznámení se s posuzovanou věcí žádného důvodu, proč by se na ní neměli podílet oba rodiče stejným, nebo alespoň podobným dílem,“ stojí v nálezu.
Ústavní soud zároveň vyzval rodiče, aby respektovali nejlepší zájem syna a pokusili se najít v otázce péče o něj alespoň částečně společnou řeč.
„Neboť tím, kdo v nastalé situaci nejvíce trpí, je bezpochyby právě jejich nezletilý syn,“ konstatoval soud.
