Strážník Pavel Antonín narazil na čerstvě narozenou samičku divočáka u Brněnské přehrady, kde pobíhala ještě s pupeční šňůrou a evidentně se ztratila matce.
„Mládě mě hned začalo následovat, očividně hledalo ochranu. Možná ho od maminky oddělila překážka v cestě, například obrubník, spadlý kmen nebo pařez,“ zamýšlí se Antonín, který v tu chvíli nikde v blízkosti bachyni neviděl.
Rozhlížel se po ní i kvůli vlastní bezpečnosti. Při ochraně mláďat mohou divočáci na člověka zaútočit.
Malé sele se ke strážníkovi snažilo přitisknout a zahřát. Antonín proto devítisetgramové mládě naložil do auta a převezl do útulku.
„Tam mu společně s kolegy zajistili pravidelný pitný režim a ošetřili pupeční šňůru,“ doplnila mluvčí městské policie Markéta Skřivánková.
Pak si Antonín vzal Korinu domů, kde ji krmil náhražkou mateřského mléka.
„Do kojenecké lahve se namíchá neslazené kondenzované mléko napůl s heřmánkovým čajem. Je dobré přidávat i rozpuštěný hroznový cukr, aby mělo sele dostatek energie,“ přiblížil strážník.
Za čtvrt roku už mělo sele šest kilo a i veterinář Antonínovi řekl, že je zvíře v dobré kondici. Strážník ho tedy dal do obory ve Vohančicích nedaleko Brna.
„Když na Korinu zavolám, hned se se mnou běží přivítat,“ líčí Pavel Antonín, který pracuje sedmnáct let v odchytové službě městské policie.
Malé divoké prase nebylo prvním zvířetem, které takto vychoval. V roce 2008 se ujal dvou veverek a mezi kolegy v práci si i proto vysloužil přezdívku Veverčí táta. Podobně odchoval i tři kuny.
