RECENZE: Kill The Dandies! a Steve Buscemi vymetají lynchovské bary

Pražská psychedelicko-rocková kapela Kill The Dandies! si na nové album Your Blood My Veins pozvala amerického herce Stevea Buscemiho. Není to ale jediná věc, pro níž stojí deska za zvýšenou pozornost.

Skupina Kill The Dandies! | foto: archiv kapely

O Kill The Dandies! se zpravidla hovoří a píše jako o té skupině, kterou Hank J. Manchini a La Petite Sonja zformovali po rozpadu Moimir Papalescu & The Nihilists. Je to samozřejmě pravda, ale jak znalci vědí, ve zvuku Kill The Dandies! je jen pramálo pojítek na břeskný, elektro-punkový zvuk Nihilistů. Hudba „zabíječů dandyů“ se s láskou, úctou a inspirací ohlíží po garážovém psychedelickém rocku, díle věčně živého skladatele Lee Hazlewooda, zakouřených newyorských pajzlech a podivných barech, v nichž si režisér David Lynch vybírá kompars do svých filmů.

Když už je řeč o kinematografii, nelze samozřejmě hned na úvod zmínit účast herce Steva Buscemiho ve skladbě Laura, k níž režisér Šimon Šafránek (dokumenty King Skate a Meky) natočil klip, samozřejmě s Buscemim v hlavní roli.

K nečekanému spojení pražské kapely a herce, který lavíruje mezi hollywoodskými blockbustery (Armageddon, Con Air, Ostrov) a „menšími“ snímky (Fargo, Kafe a cigára, Big Lebowski nebo Můj nejmilejší bar, který i režíroval) došlo v předloňském roce: Buscemi v Praze natáčel seriál Nebe, s. r. o. a jeden večer si v rámci relaxace zaskočil na koncert Kill The Dandies!. Herec byl hudbou nadšen, slovo dalo slovo a upekla se spolupráce.

Účast slavného a oblíbeného herce – Steve Buscemi navíc nikdy nepatřil mezi hollywoodské panáky, působí spíš dojmem legračního týpka od vedle – ale není jediným důvodem, proč desce Your Blood My Veins věnovat zvýšenou pozornost. Laura je působivá píseň, Buscemi v ní spíš recituje než zpívá, ale z desky nijak netrčí, naopak zapadá do celkové konceptu, který kapela nastíní od prvního tónů otevíráku Hungry.

Tribální rytmus, letmé záblesky kytar, hutná a dunivá basová linka. Sonjin hlas se v cigaretově mlžném oparu objímá s Hankovým přidušeným mručením a občasnými výkřiky. Je v tom napětí, místy až erotické dusno, příslib večera, který skončí až ráno. Podobně svůdná je i Phaedra Is My Name, v níž má hlavní slovo Manchiniho vokál. Písničky Kill The Dandies! stojí na melodiích, které neupoutají hned, sžíváte se s nimi postupně, až nakonec zjistíte, že s vámi jsou celý den, aniž obtěžují.

Your Blood My Veins

75 %

Kill The Dandies!

Kapela dokáže navodit hutnou, jak už bylo řečeno lynchovskou atmosféru hříchu a lehce perverzní rozkoše. Dbá přitom na každý detail, tu zaujme pozvolná gradace – Be Good, jindy zase nápaditý klávesový motiv nebo kytarový riff. Vše hraje pro sílu celku, i chvíle klidu a ticha. Jako třeba v dráždivé baladě, možno-li to tak nazvat, Shave Me.

Rychlejších věcí je na albu jen několik, například zhulené a krásně drnčivé psychobilly Tell Me About The Psycho nebo nervní Take Me Higher.

Kill The Dandies! se pevně a chvályhodně drží své hudební víry, svého světonázoru. Fluidum, které z nich vyzařuje, je v kontextu tuzemské indie scény jedinečné. Jsou elitářští, ale v dobrém slova smyslu. Dveře do jejich klubu jsou dokořán, vejít může kdokoliv.