Na Brněnskou přehradu přepravili první lodě pomocí tramvaje a tanků

Nikde jinde v Česku netrvá plavební sezona tak dlouho a hladinu nebrázdí tolik lodí veřejné dopravy. Ta na Brněnské přehradě je unikátní také tím, že celá flotila funguje na ekologický elektrický pohon. Cestujícím, kterých ročně sveze okolo 240 tisíc, začala sloužit přesně před 75 lety.

Myšlenky na využití zdejší vodní cesty jsou však ještě starší. Kníničská přehrada, jak se tehdy brněnskému „Prýglu“ říkalo, se teprve začínala stavět, ale už bylo naplánováno, jak budou lodě vozit cestující z Bystrce až k hradu Veveří.

Žádost o koncesi podal Dopravní podnik města Brna (DPMB) v roce 1937, pouhý rok po začátku stavby vodního díla.

Ještě za druhé světové války do Brna doputovaly dvě původně německé lodě. Ty si ovšem na spuštění na hladinu musely počkat až do května 1946.

„Samozřejmě kvůli válce a následnému odklízení škod, ale také kvůli požáru, který poničil část vozovny v Pisárkách, kde byly lodě uschovány,“ přibližuje mluvčí DPMB Hana Tomaštíková.

Jedné z lodí museli zaměstnanci podniku opravit kormidelnu. Pak před nimi stál další úkol: dostat plavidla z Pisárek na vodu. Brňané si s výzvou poradili neortodoxně. 

„Na silničních podvalnících lodě táhla elektrická tramvajová lokomotiva k dnešní Lipové ulici. Odtud už musely po silnici, kde je táhla dvojice tanků. Ty zároveň brzdily podvalníky při cestě z kopce. S přepravou a její organizací pomáhali vojáci,“ popisuje mluvčí.

Celý konvoj se vydal z Pisárek do Žabovřesk, kde musel zdolat kopec i klesání do Komína. Pak cestu Bystrcí až k přehradní hrázi, aby u přístaviště mohla plavidla konečně dosednout na vodu.

Lodě stavěli údržbáři tramvají

Lodě dostaly jména Morava a Brno. Zájem o první svezení byl obrovský a daleko překračoval nabídku volných míst.

Pasažéry navážely z Brna autobusy a lidé museli vystát téměř dvouhodinové fronty u pokladny. Jen za historicky první sezonu přepravily dvě lodě a jeden osmnáctimístný člun 128 tisíc cestujících. A obliba nové atrakce dál vzrůstala.

Ohleduplná plavba

Podle Státní plavební správy spadá Brněnská přehrada do skupiny vodních ploch, po níž mohou plout plavidla se spalovacím motorem o maximálním výkonu 10 kilowatt a navíc ve výtlačném režimu plavby. Takový režim je výrazně pomalejší než klouzání po vodní hladině. U zádě plavidla se navíc nevytváří prohlubeň, takže se loď podélně nenaklání, u přídě naopak vlna vzniká, a proto se voda nerozstřikuje do stran. Je to tedy ohleduplný způsob „jízdy“ vůči ostatním plavidlům a rekreantům.

I proto se původní trasa prodloužila až k Veverské Bítýšce a bylo potřeba rozšířit flotilu. Dopravní podnik však nechal dovážet pouze lodní trup, o zbytek se postarali jeho zaměstnanci. 

„Nová plavidla vznikala ve velmi skromných podmínkách, vzhledem i technickou úrovní si však nezadala s výrobky profesionálních loděnic. Přitom pracovníci, kteří se na stavbě podíleli, měli zkušenosti pouze z těžké údržby tramvají,“ upozorňuje Tomaštíková. 

Vůbec nejúspěšnější se stala plavební sezona 1956, kdy tehdejší osmičlenná flotila přepravila dohromady 848 tisíc výletníků. Ti většinou mířili k chatám, které kolem přehrady začaly hojně vyrůstat.

Od té doby však čísla klesala, a to i pod hranici 180 tisíc cestujících.

„Obyvatelstvo mělo větší kupní sílu, rozšířila se automobilová doprava. Rekreanti se k chatám v okolí přehrady dostávali snáz a pro turisty už nebyla známá trasa až takovým lákadlem. Tento stav ale nezasáhl jenom Brno a jeho přehradu, dramatický pokles cestujících zažily také Slapy, Orlík a jiné lodní provozy,“ nachází vysvětlení kniha mapující historii brněnského dopravního podniku, která vyšla před dvěma lety.

Místo výletníků pomeranče

Ať už za sníženým zájmem stálo cokoli, všechny své lodě podnik udržet nemohl. Z jedné se už dříve stal plovoucí obchod. 

„Byl to klasický koloniál na vodě. S regály, mrazáky a prodejním pultem. Lidé tam dostali úplně všechno: mléko, máslo, rohlíky, salámy, maso a dokonce i věci, které tehdy běžně dostupné nebyly, třeba banány a pomeranče,“ vzpomínal pro MF DNES Brňan Lubomír Strážnický, který na prodejní lodi brigádničil.

Později toto plavidlo sloužilo jako převlékací šatna na slovenské Oravské přehradě.

V 60. letech minulého století zamířila obě plavidla, která zahajovala éru brněnské lodní dopravy, na Vranovskou přehradu. Ke konci dekády už nedosedla na hladinu ani loď Úderník, která dalších téměř dvacet let chátrala na břehu, než se z ní v roce 1989 stala salonní loď pro výjimečné příležitosti.

Lidé ji na přehradě mohou vidět dodnes, avšak už jako jednopalubový člun pro běžný provoz s novým jménem Brno.

Přejmenovávání lodí ostatně není nic neobvyklého. Loni dostalo dokonce už třetí jméno historické plavidlo z 50. let, které se brněnskými vodami plavilo jako Moskva nebo Dallas.

Po jeho rekonstrukci zvolili Brňané v anketě název Morava, který odkazuje k první lodi přivezené z Německa. Kromě ní je aktuálně ve flotile DPMB dalších šest „parníků“, které vždy od jara do podzimu slouží výletníkům.

Z hangárů pro zimování nevyjela plavidla pouze jednou, když byla přehrada v roce 2009 kvůli silnému znečištění vypuštěná.

Program oslav je jasný, termín ještě ne

Kdy přesně dojde na oslavy 75. plavební sezony, zatím Dopravní podnik města Brna (DPMB) neupřesnil, protože nadále čeká na konkrétní průběh rozvolnění protiepidemických opatření. 

O programu už však má jasno. Den oslaví společně s Teplárnami Brno a ponese se v duchu ekologie a čisté mobility. „Počítáme s okružními plavbami, prohlídkami zázemí areálu lodní dopravy, prezentací ekologických vozů nebo atrakcemi pro děti,“ nastínil generální ředitel DPMB Miloš Havránek. 

Prozatím alespoň podnik spouští kvíz na svých webových stránkách. Vylosované výherce, kterých bude symbolicky 75, odmění plavební jízdenkou. Milena K., která se narodila 5. května 1946, pak bude moct cestovat po Brněnské přehradě celý rok zdarma.