Premium

Získejte všechny články mimořádně
jen za 49 Kč/3 měsíce

Tvrdý život básníka. Skácel si nemohl dovolit psa, ale varoval před konzumem

  17:25
Přesně před sto lety se narodil „básník ticha“ Jan Skácel. Nemožnost tvořit ho za normalizace krutě zasáhla a svobody se i proto nedožil, zároveň však měl z nových pořádků obavy.
Jan Skácel se narodil ve Vnorovech, většinu života však prožil v Brně.

Jan Skácel se narodil ve Vnorovech, většinu života však prožil v Brně. | foto: Jef Kratochvil

Verše Jana Skácela zdobí kašnu i pítko na brněnském náměstí Svobody, jeho pozoruhodná „socha“ z trubek se dívá ze svahu Špilberku ke Starému Brnu, místo posledního odpočinku našel na čestném pohřebišti brněnského Ústředního hřbitova.

Snad ještě Oldřich Mikulášek může být natolik vnímán jako brněnský básník, ostatně oba bardové patřili za normalizace, kdy nejdříve vůbec a pak s velkými obtížemi mohly vycházet jejich sbírky, k brněnskému koloritu. 

Oba sedávali v brněnských kavárnách Kolbaba či už neexistující Bellevue nebo v zaniklé restauraci Praha u Lužánek u jednoho stolečku a někdy hodiny a hodiny mlčeli. 

Dnešní Brno, které se básníkům ke konci života stalo spíše trpkým osudem, to zejména u Skácelova jména zkouší už léta napravit. Ničeho z toho se však sám básník bohužel už nedožil.

Kletba normalizace a nedostatku

Manželka obou těchto básníků Božena Skácelová, dříve tedy Mikulášková, dosvědčovala, jak krutě zasáhla jejího druhého muže nemožnost tvořit. 

Jan Skácel

  • Narodil se 7. února 1922 ve Vnorovech (Znorovech) u jihomoravského Hodonína v rodině učitelů. Do školy chodil v Poštorné a na gymnázium v Břeclavi a brněnském Králově Poli. Pak pracoval jako uvaděč v brněnském kině Moderna, než byl v roce 1942 totálně nasazen především při budování tunelů pro válečné podzemní fabriky v Rakousku. 
  • Po válce studoval krátce Filozofickou fakultu Masarykovy univerzity, v roce 1948 pracoval v kulturní redakci Rovnosti, v letech 1953 – 1963 byl redaktorem literárně-dramatického vysílání brněnského rozhlasu. Od září 1963 prakticky až do normalizace v roce 1969 byl šéfredaktorem literárně-společenského časopisu Host do domu. Pak nesměl publikovat až do roku 1981, poté jen sporadicky a jen v brněnském nakladatelství Blok. Divadlo na provázku však v 80. letech jeho verše vícekrát inscenovalo. 
  • Ke konci života obdržel italskou a slovinskou literární cenu, změny poměrů, které ho teprve ocenily, se těsně nedožil. Zemřel 7. listopadu 1989 v Brně, kde je i pochován. 
  • Napsal jedenáct básnických sbírek, po smrti byla vydána A znovu láska. Psal také fejetony a básně pro děti. Slavnými se stalo zhudebnění jeho básní skupinou Hradišťan.

Rok před svou smrtí vzpomínala, že Skácel psal u jejich kuchyňského stolu, zatímco ona za jeho zády vařila, protože jejich slavný byt na Kotlářské 35a měl už jen jeden pokoj, a to ložnici, kde silný kuřák Skácel ovšem nesměl kouřit. „Když mu zakázali publikovat, měla jsem strach, že ho to zabije,“ popisovala jeho manželka.

A literární vědec Zdeněk Kožmín, Skácelův přítel, zavzpomínal, jak při společné cestě do Slovinska, kde Skácelovi doslova několik týdnů před smrtí udělili významnou literární cenu, si básník povzdychl, jak mu „zdraví narušil ten hrozný pád do odlidštěných 70. let“, tedy doba normalizace.

V pracovním sešitě z oněch tvrdých let, kdy komunisté hodlali básníka odsoudit k trvalému zapomnění, našel Kožmín také tyto Skácelovy zápisky: „Nikdy jsem neměl dost peněz, abych si za ně mohl opatřit to, po čem jsem toužil. Dnes jich nemám ani tolik, abych si mohl opatřit to, co nutně potřebuji.“ A nebo: „Nemám psa, ani bych ho neuživil.“

Božena Skácelová také vzpomínala na telefonáty v pět ráno, kdy se ze sluchátka ozvalo: „Ty svině, už se oblíkáš do práce?“ Přitom ona sama na lepší místo nemohla vůbec pomyslet a Jan Skácel sháněl zaměstnání marně, navíc ho vyslýchala Státní bezpečnost a zdraví se mu horšilo. „K žaludečním vředům přibyly další nemoci,“ napsal Kožmín ve své knize Skácel. „Léčil se v lázních, pobýval v nemocnici... Řada jeho přátel se začala bát.“

Objevili se ale naštěstí další, především z řad výtvarníků nebo vděčných čtenářů. Skácelovi pak občas nacházeli pod dveřmi obálky s tajně doručeným finančním příspěvkem. „Nedivte se. Sejít se s námi, to by se státní policii nelíbilo,“ poznamenala k tomu Božena Skácelová. 

Komunistická totalita básníkovi každopádně krutě ukrátila život, zemřel ve věku 67 let deset dní před převratem 7. listopadu 1989.

„Pohřbíváme velký sen“

Ale měl by z nových poměrů radost? Pamětníci soudí, že nikoliv. Jednak už byl hodně nemocný a unavený, ale především při své citlivosti mnohé vycítil předem. Až zamrazí, co napsal svému příteli, spisovateli a scenáristovi Jiřímu Friedovi chvíli před svou smrtí 11. října 1989 jako reakci na perestrojku v Sovětském svazu a nadějné změny v dalších státech socialistického bloku. 

„Všechno bude velice bolet,“ vyjádřil se Skácel. „Budou dohnisávat staré rány a nové se budou otevírat. A i všelijací masochisté se najdou. Jen málokdo si uvědomí, že zase pohřbíváme velký a krásný sen. Jsme na pohřbu, opravdu.“

Silný básník, který sotva chodil. Mikulášek psal bouřlivě a rozervaně

K tomu je nutné dodat, že kouzelné dětství na Slovácku a nadějné mládí v Poštorné, Břeclavi i v Brně utnula Skácelovi velmi rázně válka, kdy byl totálně nasazen na říšských stavbách v Rakousku. Což jej jako tehdy mnohé přivedlo po válce do komunistické strany. 

A postupně i k následnému rozčarování, patrně stejně krutému. „Jednou strašlivě zmanipulován“, jak se vyjádřil editor jeho dopisů Jiří Opelík, si pak Skácel sice pečlivě chránil vnitřní svobodu, což normalizátoři po roce 1968 dobře vycítili a patřičně „ocenili“, ale ideu sociální spravedlnosti básník nikdy neopustil.

I to jej vedlo k prorockým vyjádřením. „Náš pád do spotřební společnosti nebude zrovna radostný,“ napsal rovněž v roce 1989. „Objeví se (kde se vzali, tu se vzali) spousta ‚šikovných‘ lidí, kteří budou z posunů tvrdě a nelítostně těžit na úkor druhých, těch tichých a zaostale slušných. A zrovna nikoliv schopnější, ale bezohlednější budou přežívat.“

A 12. srpna 1989 napsal svému příteli Friedovi také: „Jsme na tom jako Sokrates, který nezamítal demokratickou soustavu jako takovou, ale znal formy manipulace s prostým občanem, jehož nízké vzdělání využívali vojevůdcové soupeřících stran ke svému obohacení.“

Kde si připomenout Jana Skácela

  • Jan Skácel: Básně 2022 (7.–28. 2., Moravská zemská knihovna): knihovna se promění v otevřenou sbírku básní Jana Skácela. Návštěvníci si „zalistují“ verši rozmístěnými v budově a inspirují se postřehy čtyř desítek čtenářů Skácelových básní, kteří instalaci spoluvytvářeli.
  • A náhle jsme tu navěky... (9. 2. – 24. 4., Moravské zemské muzeum – Dietrichsteinský palác): výstava dobových fotografií, publikací, ukázky rukopisů, ocenění, bibliofilií, originálních personálií i osobitých veršů Jana Skácela. 
  • Výstava k jubileu v rodné obci básníka (5.–27. 2., obřadní síň Obecního úřadu Vnorovy): výstava vytvořená obcí Vnorovy a Památníkem písemnictví na Moravě.
  • Hledání Jana Skácela (7. 2. v 17 hodin, Moravské zemské muzeum – Dietrichsteinský palác): promítání situačně-poetického dokumentu ke 100. výročí narození básníka.
  • Večer hudby a poezie Jukebox Skácel (7. 2. v 19.30, Sklepní scéna Centra experimentálního divadla): na básníka zavzpomínají jeho souputníci.
  • Skácelův pochod – Znorovy v noci (7. 2. v 18 hodin): průvod se svítilnami odchází od školy, básníkova rodného domu ve Vnorovech. 
  • Večer na téma Jan Skácel z brněnského studia Českého rozhlasu (9. 2. od 20 hodin, stanice Vltava).
  • Nejčtenější

V Břeclavi na chlapce spadla branka, na následky zranění zemřel

1. května 2024

V Břeclavi ve středu v podvečer po úrazu na hřišti zemřel dvanáctiletý chlapec. Policie okolnosti...

Chtěl ho Baník, říkají místní o chlapci, jehož zabila branka. Stav hřiště je štve

2. května 2024  15:02

Premium Z tragédie se vzpamatovávají lidé z břeclavského sídliště Na Valtické. Ve středu večer tam spadla...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

Rivalové z finále v jedné šatně: Do neděle bychom se zabili, hlásil Sedlák

1. května 2024  15:24

Ještě v neděli by si během finále extraligy nejraději vyškrábali oči, do prodloužení sedmého zápasu...

Cyklista vjel do křoví a hlavou narazil do stromu. Přilbu měl, přesto zemřel

5. května 2024  12:07,  aktualizováno  13:52

V sobotu v podvečer řešili jihomoravští policisté dvě dopravní nehody. Na Znojemsku naboural řidič...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

V Brně začala výstavba prémiových bytů, jeden vyjde v průměru na 16 milionů

3. května 2024  17:56

Jako o prázdninách, které trvají 365 dnů v roce, si mají v budoucnu připadat rezidenti žijící v...

Aspoň něco pro diváky, komentoval Palát přehození Švýcara za mantinel

5. května 2024  19:42

Asi to bylo nejpříznačnější pro vystoupení českých hokejistů v generálce na mistrovství světa na...

Místo přání dostala prodavačka ránu kladivem, další zastřelil falešný prodejce

5. května 2024

Premium Takřka dokonaný mord mladičké prodavačky v brněnském obchodě s moukou se v roce 1909 odehrál na...

Cyklista vjel do křoví a hlavou narazil do stromu. Přilbu měl, přesto zemřel

5. května 2024  12:07,  aktualizováno  13:52

V sobotu v podvečer řešili jihomoravští policisté dvě dopravní nehody. Na Znojemsku naboural řidič...

Gudas v Brně: divadelní Donaha! s manželkou, učil se v krasobruslení

5. května 2024  9:58

Hokejista Radko Gudas se tento týden díky startu na Českých hokejových hrách v Brně může přenést ve...

Dara Rolins je po další plastice. Kritiku fanoušků nechápe, cítí se svěží

Zpěvačka Dara Rolins (51) se na čas stáhla z veřejného života. V tom období prodělala „estetický zákrok“ a na sociální...

Natáčení Přátel bylo otřesné, vzpomíná herečka Olivia Williamsová

Britská herečka Olivia Williamsová (53) si ve čtvrté sérii sitcomu Přátelé zahrála epizodní roli jedné z družiček na...

Byli vedle ní samí ztroskotanci, vzpomíná Basiková na muže Bartošové

Byly každá z jiného těsta, ale hlavně se pohybovaly na opačných pólech hudebního spektra. Iveta Bartošová byla...

Ukaž kozy, řvali na ni. Potřebovala jsem se obouchat, vzpomíná komička Macháčková

Rozstřel Pravidelně vystupuje v pořadu Comedy Club se svými stand-upy, za knihu Svatební historky aneb jak jsem se nevdala se...

Je to šílený, hodnotily firmy práci řemeslníků, kteří opravili střechu

Po zimě se často ukážou mnohé „vady na kráse“ domu, střechy nevyjímaje. Někdy nezbývá nic jiného než kompletní výměna....