Soudy nižších stupňů ženu zprostily obžaloby s odůvodněním, že i přes dokazování nebylo možné určit řidiče vozidla s vozíkem. Kvůli tomu se na Ústavní soud (ÚS) obrátila manželka zemřelého.
Po zásahu ÚS se případ vrací znovu k Okresnímu soudu ve Vyškově, který bude vázaný právním názorem ústavních soudců.
Terénní auto Nissan Navara Double Cab mělo připojený vozík a vezlo kovový odpad. Za jízdy se uvolnil jeden z plechů, kterému se snažil vyhnout řidič jedoucí za nissanem.
Při manévru se však střetl s protijedoucím nákladním autem a dalšími vozy. Při nehodě zemřel jak on, tak jeho dcera na sedadle spolujezdce.
Přestože se dříve obžalovaná žena hned po nehodě označila za řidičku, od počátku zahájení trestního stíhání uváděla, že auto neřídila. Okresní soud ve Vyškově tak naznal, že nelze bez pochybností uzavřít, že vozidlo řídila ona.
Při dokazování navíc soud dospěl k závěru, že auto řídil muž. Podotkl přitom, že žena mohla mít důvod chránit osobu blízkou, tedy manžela. Odvolání pak odmítl Krajský soud v Brně.
Ústavní soud uvedl, že rozhodnutím soudů byla porušena práva stěžovatelky zakotvená v Listině základních práv a svobod stejně jako postupem orgánů činných v trestním řízení. Soud uznal námitku stěžovatelky, manželky zemřelého a matky zemřelé, že soudy opomněly provést důkaz v podobě výslechu svědka.
V autě s vozíkem totiž jela žena s manželem a ještě dalším mužem, který odmítl vypovídat s odůvodněním, že mu manžel vedlejší účastnice byl na svatbě za svědka.
Vyšetřování trvalo pět let. Nebylo důkladné
Ústavní soudce Pavel Šámal uvedl, že z toho nevyplývá, že svědek má vztah i k vedlejší účastnici řízení, a proto je potřeba u odepření výpovědi pečlivě zkoumat daný vztah, jeho kvalitu a hloubku, přičemž nelze brát v potaz jen prohlášení svědka.
Ústavní soud tedy naznal, že obecné soudy dostatečně a přesvědčivě nevysvětlily nevyslechnutí muže. Jeho výpověď přitom mohla potvrdit, nebo vyvrátit, zda řídila dotyčná, nebo někdo jiný.
Ústavní soud také dospěl k názoru, že vyšetřování orgánů činných v trestním řízení nesplnilo požadavky účinného vyšetřování, protože nebylo důkladné, dostatečné ani rychlé. Trvalo pět let. Podle soudu zejména policejní orgány postupovaly nesoustředěně, nehodnotily řádně původní znalecký posudek znalce a státní zástupce nevykonával náležitě dozor nad zachováním zákonnosti v přípravním řízení.
Právní zástupce stěžovatelky Jan Paroulek je s nálezem Ústavního soudu spokojený.
„Orgány činné v trestním řízení neudělaly dobře vůbec nic. My jsme bojovali celou dobu a nikdo to nechtěl slyšet. S nálezem Ústavního soudu se musím ztotožnit, zpochybnil postup orgánů a uvidíme, jak to bude pokračovat dál,“ uvedl Paroulek.
