Cílem bylo, aby se kopie co nejvíce podobala originálu. Pomocí CT snímkování tak vznikl digitální model, ze kterého byl metodou 3D tisku vytvořen prototyp. Z něho se následně jednotlivé kopie vytvářejí odléváním.
Původní myšlenkou bylo všechny sošky vytisknout, kvůli vysoké ceně ovšem autoři od záměru upustili.
„Unikátnost kopií spočívá i v použitém materiálu. Směs se složením, barvou i váhou velmi blíží originálu. Vyladit ji nebylo jednoduché, ale povedlo se,“ odkrývá Pec, který podobiznu stvořil.
„Projekt Věstonické venuše je zajímavý v tom, že už nejde vyrobit klasickou formu, kde by odlitek mohl být dokonalý, se všemi nerovnostmi. Digitální formu jsme zvolili proto, aby nedošlo k poškození originálu,“ vysvětlil Pec, proč se kopie nedaly vytvořit tradičním způsobem. Kurátor už další odlévání originálu kvůli jeho ochraně zamítl.
Oříškem bylo pro sochaře trefit správný materiál. „Keramika není pro odlévání do formy úplně vhodná, může se různě smršťovat. Navíc originální soška není z keramiky, je to slepenec všeho možného,“ řekl.
Receptura na výrobu zůstala tajná, aby ji nikdo nemohl napodobit. Pec však odhalil, že se odlévá do pryskyřic a součástí směsi je i přísada na zvýšení hmotnosti a také taková, která dodá „pocit chladu“, jako by člověk v ruce držel kámen.
Muzeum nabízelo podobiznu venuše jako suvenýr i předtím, nešlo však o úplně věrné kopie.
„Ty, co teď dáváme do prodeje, jsou vyráběné z digitálního modelu, který vznikl na základě CT snímkování. Je to převratná chvíle,“ sdělil kurátor Petr Neruda. Jde o metodu výpočetní tomografie, která daný předmět zobrazuje pomocí rentgenového záření.
Za sošku sběratelé zaplatí 690 korun
Cena za jednu sošku je 690 korun. „Uvědomujeme si, že je poměrně vysoká, ale technologie výroby není jednoduchá. Každá soška je navíc kolorovaná ručně,“ zdůvodnil Neruda. Aktuálně je vyrobeno padesát kusů, ke každé jednotlivé sošce bude i certifikát s pořadovým číslem.
Série však není limitovaná, podle zájmu se případně vyrobí další kusy. K dostání jsou výhradně v Pavilonu Anthropos, kde se dlouhodobě konají výstavy o životě pravěkých lidí.
S posíláním balíčků s kopiemi venuše zatím vedení muzea nepočítá. Minimálně do konce února - do té doby se totiž v Pavilonu Anthropos koná výstava Nejstarší šperky a ozdoby těla. Její součástí je i originální venuše, cílem bylo umožnit návštěvníkům, aby si věrnou kopii mohli odnést z výstavy domů.
Stáří originální Věstonické venuše se odhaduje na 27 až 29 tisíc let. Objevil ji tým Karla Absolona v červenci 1925 u Dolních Věstonic na Břeclavsku, jde o vůbec nejstarší umělecký předmět z keramiky na světě.
