Podle Filipa Koryty, úspěšného slamera a autora několika knih, může s touto formou umění začít každý. Stačí mít vztah k češtině a odvahu předstoupit před publikum.
Jak byste čtenářům vysvětlil, co pojem slam poetry znamená?
Trochu se bojím, že jakýkoli pokus o definici selže. Může za to slovo poezie. Jestli je vzdělávací systém v něčem důsledný, tak v destrukci výkladu tohoto slova. Lidé z poezie často mají noční můry, alergie, a traumata. Slam poetry se snaží tenhle problém řešit a dostat poezii opět mezi lidi.
Ale aby to nevypadalo, že se vykrucuju. Dalo by se říct, že slam poetry je soutěžní formát poezie. Rád s nadsázkou říkám, že jde o kombinaci umění a krasobruslení. Člověk vstoupí na pódium, řekne svůj text a publikum ho oboduje. Divák není pasivní účastník klání, nýbrž nedílná součást.
Kdy jste se o slam poetry dozvěděl? Jak vás napadlo, že byste se této poezii mohl věnovat?
Úplně poprvé jsem o slam poetry slyšel v dobách, kdy jsem objížděl republiku se svou první kapelou. Jako frontman jsem komunikoval s publikem a lidi bavil můj projev. Sem tam mi tedy řekli, že bych mohl zkusit slam poetry. Jenže mě tehdy zajímala jenom hudba. Když jsem pak na vysoké škole začal studovat literaturu, přiblížil jsem se tím slovu, a tedy i slam poetry. Poprvé jsem slamoval 26. dubna 2016. Ale že by mě napadlo, že v tom budu úspěšný, nad tím jsem nepřemýšlel. Prostě jsem si to chtěl zkusit. Postupně jsem se do slam poetry zamiloval.
Sledoval jsem vaše videa z vystoupení. Máte velice originální texty. Skutečně vás slova napadají přirozeně na jevišti? Nebo máte už v hlavě archiv vět a frází, které si zapíšete, když vás napadnou?
Tady je nutné říct, že slam poetry není improvizovaná poezie. Jde o velmi časté a chybné vyložení věci. Někteří slameři tomu svou produkcí bohužel nahrávají. Improvizace je sice povolená, ale je to jen jedna z možností, jak slam poetry realizovat. Většina lidí chodí na slam poetry s připravenými texty. Já jsem klasický textař, který si slova sám napíše. To je ostatně podmínka, protože jedno ze základních pravidel slamu je vlastní text. Pak básně na pódiu buď recituji z paměti, nebo čtu.
Jak člověk může poznat, zda by mu tato umělecká disciplína šla? Dá se slam poetry nějak cvičit? Jak ji vy sám rozvíjíte?
Myslím, že metoda pokus omyl je pro slam poetry ideální. Cvičení je velmi jednoduché – zkrátka slam poetry provozovat. Jak se říká, trénink dělá mistra. Ve slam poetry to platí doslova, neboť každý rok pořádáme mistrovství České republiky, ze kterého vždy mistr vzejde. Chce to hodně číst, psát a performovat. Tedy všechno hodně. Jestli vám to půjde, je zřejmě otázka intuice. Případně můžete dumat nad názorem publika, či slamových kolegů a produkčních.
Kdybych chtěl začít soutěžit v této formě poezie, co pro to mám udělat? Přihlásit se někam na Facebook a podobně?
Určitě! Když kdokoli uvidí nějakou slamovou událost ve svém okolí, nechť se zkusí ozvat organizátorovi. Většinou se najde místo pro takzvané černé koně. Zároveň existuje mnoho platforem pro nováčky, například Slam poetry Kindergarden v Plzni, Crosslam v Praze, Slamastyka v Olomouci a další. Cest je nespočet.
V posledních letech je o tomto uměleckém žánru na veřejnosti více slyšet a má u lidí ohlas. Čím si vysvětlujete takový zájem?
Teorií mám spoustu. Slam poetry má svébytnou komunitu a být členem komunity je naplnění lidské touhy po tom někam patřit. Jak už jsem naznačil, komunitu netvoří jen aktivní slamující, ale i publikum. Vítán je každý, kdo má zájem. Zároveň jde o živé umění. Objevujeme se v klubech, kavárnách, hospodách, divadlech, nebo na festivalech.
Ten element živého kontaktu považuju za stěžejní. Dává lidem možnost se potkat. V neposlední řadě je to kultura, a kultura rovná se zážitek. To mají lidé rádi (smích). Na slam poetry se divák zasměje, vyděsí, rozbrečí, podiví, zarazí. Čili nabízí širokou škálu emocí.
Mají o soutěžení zájem i ženy? Jak jim to jde?
Ženy o soutěžení bezpochyby zájem mají. Slam poetry nemá bariéry. Jde jim to stejně jako mužům, takže skvěle. Český slam je plný výborných slamerek. Namátkou mě napadají Ellen Makumbirofa, Karin nebo Sofie. Jejich vystoupení by měla být dohledatelná na YouTubu. Určitě stojí za to se na ně podívat.
Filip Koryta (34)* vyrostl v Sokolově, nyní tráví většinu času mezi Plzní a Karlovarským krajem * slamer, hudebník, moderátor, pedagog * na Pedagogické fakultě Západočeské univerzity v Plzni absolvoval češtinu a psychologii * mistr ČR ve slam poetry, vystupuje pod pseudonymem Dr. Filipitch * autor několika knih * hrál a zpíval v kapelách Friday, Glajstr Duo a di Caprio |
Znáte i nějakého slamera ve starším, či přímo seniorském věku? Myslíte, že je to mezigenerační záležitost?
Slam poetry nemá jiné hranice než vlastní pravidla. Tím myslím vlastní text, žádné kostýmy a rekvizity a někdy časový limit. Tudíž neexistuje věkové omezení. Platforma je svobodná a otevřená. Například jeden z nejúspěšnějších moravských slamerů, Jura Juráň, už atakuje šedesátku. Přesto je pravidelným účastníkem finálových klání mistrovství České republiky. Minimálně ve slam poetry tedy platí, že věk je pouze číslo.
Připravují se opět nějaké soutěže ve slam poetry v Karlovarském kraji? Kolik se těchto akcí koná ročně po republice?
Během roku proběhnou po celé naší zemi cca čtyři stovky akcí. Je velmi málo míst, kde jsme ještě nevystupovali. Karlovarský kraj je jedna z dominantních lokalit českého slamu. Pochází odtud spousta celorepublikových slamových ikon, například Tukan nebo Vašek z Aše. Tento kraj rozhodně ani letos nevynecháme. Sledujte náš webový kalendář, tam najdete všechno.
Ve slam poetry jste dosáhl i nejrůznějších úspěchů. Můžete některé zmínit?
V roce 2017 jsem se stal mistrem České republiky. Na to konto jsem reprezentoval naší zemi na mistrovství Evropy v Budapešti. Tam jsem se dostal mezi deset nejlepších slamerů kontinentu. V roce 2019 jsem získal titul vicemistr České republiky. Spolu s mým švagrem Tukanem (vl. jménem Robert Netuka pozn. red) jsme trojnásobní mistři České republiky v duoslamu v letech 2017, 2018 a 2020. V neposlední řadě jsem díky slam poetry poznal svoji současnou manželku.
Kromě skládání hudby a textování slam poetry jste také autorem několika knih. Můžete přiblížit vaši spisovatelskou tvorbu?
Prozatím jsem vydal sedm knih, z nichž se většina nějakým způsobem dotýká poezie. To bude potřeba asi v budoucnu změnit, když nad tím tak přemýšlím (smích). Vydal jsem dva sborníky svých slamových textů pod názvy Test tvojí trpělivosti a Promiň. Spolu s mým švagrem Tukanem jsme vydali knihu našich duoslamů Švagři. Dále jsem napsal tři sbírky poezie pod názvy Chlípnost,
S tebou a bez tebe, Fotogenické problémy. Vyšla mi i jedna próza, která mapuje mé dospívání v Sokolově a nese název Falknov Calling. Loni před Vánoci jsem přispěl do speciálního sborníku nakladatelství Epocha jménem Krev, monstra a cukroví. Napsal jsem do něj krvavou povídku Veselé vánoční hody. Tu čtenářům doporučuji úplně nejvíc.
Zmínil jste knihu o dospívání v Sokolově. Zůstal jste tomuto městu věrný?
Sokolov bohudík není životní partnerka, takže se ta věrnost dá definovat různě, že jo? (smích) V Sokolově už dlouho nežiji, odešel jsem kvůli vysokoškolským studiím. Často se ale vracím, takřka na týdenní bázi, ať už z pracovních, nebo rodinných důvodů. Mám to město čím dál raději, je hrozně inspirativní. Opravdová divočina.
Jste skutečně renesanční člověk. Čemu se ještě kromě slamu a psaní knih věnujete?
Děkuji za kompliment. Letos by se mi snad konečně mohlo podařit vydat hudební EP. Mám strašně moc písní, tak bych je chtěl aktivně sdílet se světem. Kromě návratu k hudbě si ještě s mým slam poetry kolegou Janem Rosenthalerem brousíme zuby na stand-up, tak snad to letos klapne. V neposlední řadě se věnuji divadelní improvizaci, a to pod hlavičkou pseudovědeckého projektu Nevyžádaná rada. Vystoupení tohoto projektu můžete navštívit třeba v sobotu 16. března v knihovně v Královském Poříčí. Zábava je zaručena.
27. října 2018 |
