Mezi Kometou a Havířovem zuřila na ledě i mimo něj taková válka, že Sršeň varování vzal vážně a na „postupový“ výsledek čekal u kávy v nedaleké Ostravě, kde ho pak rozjásaná výprava s výhrou a postupem v kapse vyzvedávala.
Tohle je sice s přehledem nejdivočejší, ale jen jedna z několika divokých historek, které Sršeň – jinak spjatý především s olomouckým hokejem – za čtyři roky během proslulých „devadesátek“ v Brně zažil.
Už o nich bohužel nepoví. V polovině března bývalý manažer a kouč zemřel, bylo mu osmdesát let.
„Pamatuju ho jako spoluhráče, jako trenéra i jako manažera. Byl spravedlivý a všechno dělal pro hokej. Žil jím. Se mnou jednal hezky a klidně, však ani já nejsem konfliktní typ,“ zavzpomínal na svého kolegu Rudolf Potsch, legendární brněnský hráč a trenér.
Že leckoho taková charakteristika Sršně překvapí? „Věřím vám, že jako novinář jste to s ním nemíval snadné. Josef byl vznětlivý, rychle začal nadávat. Já jsem ho znal z druhé strany, jednání s hráči vždy pečlivě zvažoval, zvládal jednání se sponzory. Jinak ano, byl to pruďas,“ pousmál se Potsch.
Na led letěl nůž i židle. Bylo to hustý, vzpomínají v Brně na baráž |
Kdo si vybaví impulzivní kousky Sršňova syna Tomáše, extraligového šampiona se Vsetínem, ten má dobrou představu, jak řídil hokej z kanceláře jeho otec. Když byl „Vosa“ v ráži, několikrát v sezoně vyměnil trenéra, pravidelně sám chodil na střídačku. Kouče Jaroslava Waltra neváhal v sezoně 1995/96 z Brna vyhodit po 6. kole, jakmile zjistil, že ho mužstvo nenávidí. Podobně rázně se chystal vypořádat s několika zkušenými hráči v téže sezoně; vyhodit je chtěl v téže sezoně uprostřed baráže, když šlo o udržení. „Nejsou perspektivní,“ prohlásil bez okolků. Až zásah výboru mu zabránil v čistce.
„Věci se nebál řešit s horkou hlavou, byl vznětlivý a důrazný. Ale nebyl sám. Bez zápalu hokej dělat nejde,“ ohlíží se bývalý útočník Michal Konečný, Sršňův svěřenec v Brně. Byl to právě Sršeň, kdo ho zlákal k návratu do Komety, která ho dřív odložila. „Líbila se mi jeho vize, že vrátí Brno do extraligy, kterou jsme pak naplnili,“ vybaví si Konečný.
Zub vyražený fanouškem
Po hlavě šel Sršeň do všeho, i do nechvalně proslulé vřavy při baráži s Pardubicemi o udržení v extralize v roce 1996 na zimáku za Lužánkami. Tehdy vzduchem létaly rozlámané kusy reklam, na ledě přistál nůž a Sršeň se rozhodl vlastním tělem hájit soupeřův tým, snažící se utéct do šatny před řáděním fanoušků.
Hosty bránil, protože se bál, že výtržnosti v hledišti způsobí uzavření domácího stadionu a brněnský tým na to v klíčové fázi sezony doplatí. Schytal při tom kopanec do obličeje od fanouška Komety a domů šel s krví na obleku a vyraženým zubem. „Ti lidé si neuvědomují, co nám způsobují, je to zvěř,“ vzdychal zoufalý Sršeň.
Zkáze ani za cenu prolití vlastní krve nezabránil, Kometa musela za trest hrát mimo Brno a rozklížený tým z nejvyšší soutěže sestoupil.
Vy Růžičku? Tak my Kapanena!
Brněnskému hokeji Sršeň svoje služby odevzdal jako hráč mezi lety 1969 až 1972 a jako manažer i kouč v období 1992–96. V roce 1994 byl u toho, když si proti Kometě v play off první ligy pražská Slavia „pořídila“ hvězdného Vladimíra Růžičku.
Zrovna se přes švýcarský Zug vrátil z NHL, zakotvil ve Slavii a Kometě dával pořádně zabrat. Tak Sršeň nelenil a povolal dvě finské posily; jednou z nich byl dvacetiletý Sami Kapanen, pozdější hvězda světového hokeje. Tah nevyšel, Slavia vyhrála, ale Kometa měla v kronice zapsány starty prvních zahraničních hvězd ve svém dresu vůbec.
Přestože Sršeň pracoval v relativně malém brněnském rybníčku, uvažoval už v 90. letech o hokeji v širších souvislostech. V rozhovorech spekuloval, co by extralize přineslo její uzavření, vyjádřil obavu, že čtrnáct týmů v nejvyšší soutěži může být moc. A odhadl, že jednou budou gáže hráčů tak vysoké, že budou potřeba platové stropy.
Zamýšlel se nad tím, že svaz by se měl podílet na platech trenérů, kteří v klubech pracují s mládeží, k čemuž daleko později skutečně došlo.
Samozřejmě ho však nejvíc zaměstnávala práce pro Kometu.
V roce 1995 to byl nejvíc emočně vysilující boj o postup do extraligy s Havířovem a především s jeho mecenášem Vojtěchem Csabim.
Peníze v kufříku
Severomoravský podnikatel měl eminentní zájem na úspěchu a proslechlo se, že některé opory brněnského týmu hleděly zblízka do jeho kufříku, kde měl nachystané peníze za domluvení výhry Havířova. Sršeň se to dozvěděl a nenechal si věc pro sebe. Během divoké série, protkané rvačkami na tribunách a hrubými fauly na ledě, osočil Csabiho v novinách z korupce.
„Tehdy to Vosa bohužel přepískl. S pokusem o korupci měl pravdu, nabídka byla na stole. Nebo snad ani ne nabídka, ale hrozba. Měli jsme hodně špatný pocit z toho, co se bude dít, až postup vybojujeme,“ přiznává s odstupem času Konečný, jeden ze strůjců finálního úspěchu Komety.
1995/96: Jak zhasla brněnská Kometa |
„Pepa to ale bohužel rozmázl veřejně. Byl jsem hrdý na to, co se nám podařilo, ale nebylo příjemné, že on hlasům zvenčí naslouchal. Často za námi chodil, ať nás ani nenapadne něco prodat. On nebyl vyloženě psycholog. Tímto nás i stresoval,“ líčí Konečný okolnosti provázející boj o extraligu v „kovbojské“ době.
O rok později, na konci nováčkovské extraligové sezony, tížily Sršně pochybnosti znovu. „Viděli jsme na něm, že má takové obavy o sestup, že zmatkuje. Bohužel se tehdy stala ta událost s Pardubicemi, zavřený domácí stadion, všechno dohromady, a spadlo se,“ rekapituluje Konečný.
„Ale aby to nevyznělo špatně, já na Pepu Sršně nemůžu říct špatného slova. Byl to obětavý chlap.“
Po konci v Brně v roce 1996 působil Sršeň v Olomouci, Prostějově či Šumperku. Naposled vedl Uničov v roce 2009.
