Nejvýraznějším politikem zůstává primátor Petr Vokřál z hnutí ANO. Jako o mistrovi kompromisu o něm s respektem mluví i opoziční politici. Svoje vyjednávací schopnosti prokázal při dvou koaličních krizích, které nejenže ustál, ale dokázal z nich vyjít jako vítěz.
Po dlouhé době se nějaký brněnský primátor dočkal uznání i v zahraničí. Letos v září německý prezident Joachim Gauck ocenil jeho snahy o smíření s vyhnanými německy mluvícími obyvateli Brna. Nezvyklé je i to, že v čele města stojí po dlouhé době politik, který plynule mluví víc než jedním jazykem. Což dost pomáhá třeba při jednáních s Němci o prodeji Veletrhů.
Dva roky koaliceCo se povedlo: Vybudování záchytných parkovišť, levnější roční šalinkarta, bezbariérové vozy a zastávky, více peněz na opravy škol, zřízení Kanceláře architekta města, více strážníků, sociální byty navíc, projekt Senior taxi, Veletrhy znovu pod plnou kontrolou města. Co se nepovedlo: Méně politiků v představenstvech městských firem, vybudování Janáčkova kulturního centra, fotbalový stadion, holding/koncern městských firem, zlepšení turistického ruchu, parkování, rozhodnutí o poloze nádraží. |
Koalice ustála dva otřesy i proto, že primátor si velmi rozumí s lidmi z hnutí Žít Brno, především s náměstkem Matějem Hollanem. Spojují je stejné názory na mnoho oblastí, jako je parkování nebo přístup k uprchlické otázce.
vérázného Hollana se pokoušela opozice už několikrát odvolat, naposledy tento měsíc, protože podle ní za ním nejsou vidět výsledky práce, a i jeho způsob prezentace na veřejnosti je poněkud netradiční.
Aktivista, který před volbami sliboval otevřenost a upřímnost, po dvou letech v úřadě obhajuje svoje vztahy s advokátem Radkem Pokorným, který je prodlouženou rukou čínského byznysu v Česku. Nebo ublíženě obviňuje média za svůj špatný mediální obraz.
Otevřenost mu zůstala jen na Facebooku. Kde je jí někdy až moc, protože ne každý Brňan chce vidět, jak jeho náměstka bičují v ukrajinském baru. Byť z legrace.
Rozpolcení lidovci, ráznější zelení a ANO v konzervě
Překvapením posledních dvou let jsou lidovci. Strana, která byla synonymem loajality a stability, ukázala, že má přece jen křídla, která jsou k sobě nemilosrdná, pokud jde o posty a funkce. V bratrovražedném boji vyhrálo zatím křídlo mladších a progresivnějších politiků kolem náměstka Hladíka. Do dalšího sporu.
Zelení dokázali víc než při svém předchozím působení v radě vnést do agendy města svá témata. Územní plán se ukazuje jako oříšek, zato se jim povedlo splnit jejich hlavní předvolební téma – zlevnit šalinkartu.
Brněnské hnutí ANO po aféře s vyloučením radního Tomáše Kratochvíla působí konsolidovaně. V aféře s Kratochvílem ale hrály roli i velké antipatie mezi ním a druhým nejvlivnějším mužem brněnské buňky – náměstkem Richardem Mrázkem. Zůstali ti, kteří příliš nediskutují ani na zastupitelstvu, plní úkoly a nejradši by se ani neoznačovali za politiky.
Hnutí samotné má velmi málo členů, ti jsou k vedení extrémně loajální a odmítají mezi sebe pouštět nováčky. Strana se tak zavírá do konzervy, v níž hraje větší roli než jinde, kdo je komu sympatický a kdo s kým drží basu. Dopředu vystrčený primátor, kterého voliči vykroužkují z jakéhokoli místa na kandidátce nahoru, totiž hnutí dělá nejlepší PR.
U opoziční ODS je místo věcných témat smyslem života boj proti náměstkovi Hollanovi. Největší bojovník proti aktivismu, brněnská ODS, však pochopila, že být aktivistou znamená přinášet do veřejného prostoru témata, o kterých se pak mluví.
Takže spolek Brno+ v čele s exnáměstkem za ODS Robertem Kotzianem se vyprofiloval jako hlavní oponent organizátorů referenda o nádraží. Bývalý starosta Brna-střed Libor Šťástka zase zorganizoval spolustraníky, aby protestovali na minulém zastupitelstvu proti Hollanovi. A opoziční ČSSD, se slovem „sociální“ v názvu, se paradoxně postavila proti strategii sociálního začleňování, jež má vytáhnout z chudoby stovky lidí.
