Ilustrační foto

Ilustrační foto | foto: MF DNES

Ať hodí jízdenkou ten, kdo je bez viny

  • 4
Minulý měsíc to bylo pět let, kdy se u Nažidel stala nejhorší nehoda autobusu v českých dějinách. Zemřelo při ní devatenáct lidí a dalších třicet bylo zraněno. Hlavní příčinou bylo porušení mnoha předpisů ze strany řidiče, který vlastně neměl za volantem neoplanu co dělat.

Zákony a pravidla jsou věci, bez kterých by se každá společnost v jakékoli době propadla do anarchie a chaosu. Jak by také ne, kdyby najednou čtverec mohl mít pět stran a litr jen pět deci.

Kdokoli by si vše uzpůsobil tak, jak by mu to zrovna vyhovovalo. Proto je existence jistých mantinelů nezbytná, jsou tu kvůli naší ochraně.

. Očima studenta

MF DNES přináší cyklus názorových textů studentů brněnské žurnalistiky.

Zmíněných autobusů se týká mnoho norem. Jednou z nich je i počet cestujících. Nejde o ty, kteří sedí. Nikdo nepochybuje o tom, že na jednom sedadle by měl sedět jeden pasažér, s výjimkou malých dětí.

Problém je s těmi stojícími. Jejich počet je pro každý typ autobusu omezen. Každý, kdo někdy tímto dopravním prostředkem cestoval, však ví, že ve skutečnosti jich lze do chodbičky vměstnat několikanásobně více.

Děje se tak nezřídka, aby všichni lidé čekající na zastávce odjeli ke svému vytouženému cíli, přestože se pak leckdy dá atmosféra uvnitř opravdu krájet.

Když studenti prchají z Brna
Například trasa Brno - Olomouc je tam i zpět výborným příkladem. Obzvlášť jde-li o všední den před státním svátkem, kdy z moravské metropole prchá vše, co má studentské nohy. Kdo jezdí ze Zvonařky častěji, jistě to zažil.

Někdy ale přijde nečekaný zádrhel. V chodbičce zbývá ještě spousta místa, ale řidič odmítá přibrat další cestující. Co nenávistných pohledů a myšlenek si vyslouží, co hlasitých a ostrých slov leckdy zazní.

Jak si to vůbec může dovolit?! Co je nám po nějakých pravidlech? Vždyť jiní řidiči je nedodržují, tak proč zrovna teď by jim mělo být učiněno zadost?

Jako bychom najednou zapomínali na to, že povinností řidiče není pravidla porušovat, ale dodržovat. Že to někteří na vlastní riziko nedělají, nám nedává právo žádat to po jiných. Právě naopak.

Musíme si vybrat, jaké vlastnosti budeme upřednostňovat u těch, kterým svěřujeme své životy. Zda zodpovědnost, nebo přimhuřování očí.

Stojícím v chodbičce hrozí při nehodě mnohem větší nebezpečí než sedícím na sedadlech. Kdo z nás by tudíž nesouhlasil s tím, že kvůli bezpečnosti musí jistá omezení existovat. Často ovšem jen do chvíle, kdy máme zůstat na nástupišti.