Jak dlouho vaše dcera Tomáška týrala?
Byla na něj hrubá a nestarala se o něj už od narození. Nemá vůbec mateřský pud. Jednou taky utekla, protože už kluka nemohla snést a toho dohledu bylo na ni moc. Šla k bývalému manželovi a nějakou dobu pracovala na erotickém videochatu. Já si pořád myslím, že je psychicky nemocná.
Proč myslíte, že si ke svým dětem vytvořila tak nenávistný vztah?
Podle mě hraje velkou roli to, že byla jedináček. Když se narodil Tomášek, pozornost se samozřejmě obrátila k malému dítěti. No a ona přestala být tou obletovanou princeznou.
Jak se Tomášek teď cítí?
Je přátelská povaha a s každým hned kamarád. Ale když něco chce nebo když se mu něco nelíbí, je schopný si vše vyřvat. Dnes trochu zlobí, ale okřiknout ho nebo plácnout, to s ním nehne. Byl zvyklý na takové rány, po kterých by jiné dítě řvalo týden. Následky toho, jak se k němu chovala, si ale ponese hodně dlouho.
Je s ním v kontaktu jeho otec?
To je mladý kluk, asi čtyřiadvacet. Tomáška viděl poprvé až na jednotce intenzivní péče v prosinci minulého roku. Tomášek má hlavně mě na to, abych mu mohla pomoci. Hlavně s těma nožičkama. Teprve včera jsem se dozvěděla, že operace bude komplikovanější. Musejí provést zákrok, aby mu prsty nepřirostly ke šlapce. Aby mohl vůbec v dospělosti chodit.
Jak dlouho jste na týrání Tomáška upozorňovala?
Dva roky jsem atakovala Měnínskou bránu, že je dítě týrané, že je mu ubližováno. Říkala jsem jim, že byl uvazovaný řemínkem, že ho nechávala nahého se suchým chlebem. V podstatě se mi tam vysmáli. Každý si tam jen píše své papíry a tím pro ně práce končí. Spisy jsou tajné, vy do nich nesmíte, protože nejste poškozený. Petr Havlíček (sociální pracovník) se mnou navíc nikdy nic nesepsal. Jen se na mě usmíval, mou dceru dokonce naváděl k tomu, ať to ještě chvíli vydrží, než mi soud zakáže kontakt. Tak jsem si stěžovala.
Jaká byla reakce úřadů?
Od devatenáctého prosince loňského roku, kdy je Tomášek oficiálně u mě, kluka nikdo neviděl kromě kontrolní komise minulý týden. Nikdo se nezajímal, jestli jsem kluka zabila nebo jestli ho netýrám náhodou taky. Kdyby byl Tomášek mrtvý, neštěkne po něm na úřadě ani pes. Myslela jsem si, že se tady o děti stará sociálka. To je ale hrubá chyba. Když jsem věděla o týrání, měla jsem hned volat policii. Tak mohl být už dávno v Klokánku.
Stěžovala jste si i na ministerstvu práce a sociálních věcí a u ombudsmana?
Asi na deseti institucích, ale všude to jen prošetřují. Uvěřila mi až ředitelka Nadace Naše dítě, Zuzana Baudyšová. Nechtěla vidět žádné dokumenty, poslala mě hned k právníkovi a poradila mi i obrátit se na televizi. Za to jsem jí moc vděčná. Žádné bláboly, ale konkrétní pomoc. Už vím, proč je Česko na jednom z prvních míst v týrání dětí na světě. Tomášek doteď není vedený v evidenci týraných dětí.
Jak je to možné?
Prostě hrubý nezájem úředníků o dítě. Aby vám týrání uvěřili, musí to dítě být mlácené dlouhodobě, mít staré neošetřované zlomeniny. Když uvidíte, že ho máma někde uvázala a trhala mu vlasy, tak to pro ně není týrání, protože to nedokážete. Navíc, když máte týrané dítě, tak nemáte vůbec právo na informace. Protože vy nejste postižený, pouze oznamovatel.
