Bílá paní, která se ve skutečnosti jmenovala Berta, totiž žila s Janem V. z Lichtenštejna. Juřík čerpal ze vzácně dochovaných dopisů, v nichž bílá paní líčí svůj život. "A ten vůbec nebyl šťastný," říká Juřík.
Otec Bertu provdal Janovi roku 1449. Jan původně nechtěl vysoké věno a domluvili se na splátkách. Jenže ty se začaly zpožďovat.
"Kvůli dlužnému věnu jí manžel a tchyně dělali ze života peklo. V roce 1450 dokonce napsala v dopisech, že se mezi lidmi povídá, že ji manžel a tchyně chtějí otrávit," píše v knize Juřík.
Manžel Bertu týral
Manžel bílé paní nedával peníze ani na domácnost, a to ani v době, kdy už měli dvě děti. "Psala desítky prosebných dopisů, které posílala z Mikulova otci a bratrovi Jindřichovi, v Jindřichově Hradci se dochovalo 25 česky a 15 německy psaných listů," říká Juřík.
Podle něj bylo hrubé chování Jana k manželce tak známé a skandální, že za ni dokonce intervenoval král Jiří z Poděbrad.
Bílá paní musela dát Janovi v deseti letech na výchovu jejich syna Andrease. O několik let později zemřel Andreas při tréninku souboje.
Duch v červeném nevěstí nic dobrého
Když Jan V. v červenci 1473 umíral, bílá paní mu jeho špatné chování neodpustila. On ji tehdy údajně proklel slovy: "Nechť ani v hrobě nemáš klidu!"
Berta se pak starala o chudé a nemocné. Zemřela na mor. "Nechtěla být ale pohřbena vedle manžela ani v rožmberské hrobce. Proto byla pochována ve Vídni v klášteře U Skotů. A stala se dobrým duchem Rožmberků. Když se zjevila s bílými rukavičkami a v bílých šatech, znamenalo to něco dobré pro rod, třeba narození dítěte. Naopak když se zjevila v červené, značilo to požár a černá smrt," líčí Juřík.
