Bohemisté z celého světa přijeli do Brna na semináře.

Bohemisté z celého světa přijeli do Brna na semináře. | foto: David Konečný

Bohemisté se sjeli do Brna na autorské čtení. V zahraničí vede Hrabal

  • 2
V neděli přijeli do Brna bohemisté z celého světa, kteří překládají díla českých spisovatelů do svých jazyků. Účastní se literárního festivalu Měsíc autorského čtení pokračuje. U cizinců vyhrává Bohumil Hrabal - například pro Japonce to je možná jediný český spisovatel, kterého znají.

„Loni to bylo sto let od narození Bohumila Hrabala, a tak se díky projektu uspořádanému k tomuto výročí přeložily jeho knihy do japonštiny. Teď je tam hodně populární,“ popisuje Japonka Akane Ema. Češtinu se učí osmým rokem a o víkendu přijela do Brna na literární festival Měsíc autorského čtení.

Měsíc autorského čtení - Jaroslav Rudiš

Měsíc autorského čtení v Brně pokračuje v pondělí ve 20:30 setkáním se spoluautorem komiksové ságy o Aloisi Nebelovi, která uspěla v divadle i na filmovém plátně.

Jaroslav Rudiš je zároveň prozaikem, scenáristou, publicistou a také autorem divadelních a rozhlasových her.

Od roku 2002 vydal deset knih, naposledy Konec punku v Helsinkách, Lidojedi a Národní třída.

Pořadatelé ji pozvali spolu s dalšími 36 bohemisty z celého světa, kteří studují nebo překládají do svého rodného jazyka díla českých spisovatelů. Sjeli se z Polska, Běloruska, Bulharska nebo Egypta. Na festivalu se účastnili přednášek o dětské literatuře nebo o tom, co vše se dá dnes považovat v češtině za spisovné. A kromě toho si také prohlíželi Brno.

„Pamatuji Brno z 80. a 90. let. Tehdy se začínalo s opravami, město ožilo květinami a barvami. Vzpomínám na zanedbané centrum, teď je vidět jeho dynamičnost. Je z něj pravé evropské město,“ myslí si překladatel Dariusz Tkaczewski z Polska.

I u nich je prý z českých spisovatelů nejoblíbenější Hrabal. Přičítá to hlavně tomu, že jeho knihy jsou zfilmované. „Cesta dnešní generace ke knize je přes film. Navíc Hrabalovy příběhy jsou krátké. Je to prostě bůh,“ směje se.

Japonka Akane Ema by čtenářům doporučila Postřižiny a Obsluhoval jsem anglického krále. „Líbí se mi, že je z nich cítit česká kultura. Taková ta hospodská, kterou v Japonsku vůbec neznáme. Jen pro mě bylo těžké porozumět českému humoru,“ říká. A co jí ještě připadalo na Česku a zvláště Brnu zajímavé, byly čajovny. „Vy považujete pití čínských a japonských čajů za exotické, u nás nic takového jako čajovny není,“ dodává.

Běloruští rodiče rádi čtou Vieweghovy povídky

Běloruské rodiče podle slov překladatelky Svjatlany Rohačové zase hodně zaujaly Krátké povídky pro unavené rodiče od našeho nejčtenějšího autora Michala Viewegha. „Na internetových fórech se o nich hodně diskutovalo. Maminky je měly moc rády,“ vypráví Rohačová.

V nedávné době také přeložila Rybí krev od Jiřího Hájíčka, která získala cenu Magnesia Litera pro nejlepší knihu roku 2013. Teď se chystá na Žítkovské bohyně od brněnské spisovatelky Kateřiny Tučkové.

„Slyšela jsem, že je to fenomén. Myslím si, že vaše lidová kultura je hodně blízká té běloruské. Oba národy máme problém s historickou pamětí. Mnoho z toho, co bylo za komunismu, jako by teď přestalo existovat,“ uzavírá Rohačová.

Překladatelé účastnící se festivalu se shodli ještě na jedné věci. Ve většině jejich zemích je česká literatura populárnější než u nás ta jejich.