Bolek Polívka. Respektované a vyhledávané jméno mezi filmaři a divadelníky. Ale také dobrá obchodní značka, která vydělává peníze. "Má mimořádnou hodnotu, ale myslím, že nevyužitou. Zřejmě přesně neví, v čem ta hodnota jeho jména spočívá. Není to jen natočení reklamy a lokální věci typu farma Bolka Polívky a Valašské království. Přirovnal bych ho k fenoménu Járy Cimrmana, ten je ale lépe marketingově zpracovaný, cíleně se s ním pracuje," míní prezident Asociace českých reklamních agentur a marketingové komunikace Pavel Brabec.
V souvislosti se značkou Bolka Polívky mluví řádově o desítkách milionů korun. Jméno skvělého herce figuruje v názvu soukromého divadla, známá je zmiňovaná farma v Olšanech. Komerční přítomnost populárního umělce se dala vyčíst i z názvu zrušené hospody U Šaška a krále či legendárního fotbalového klubu Bolkova jedenáctka.
"Hospodu vedli špatně. Samozřejmě jsem neměl radost, když to zkrachovalo. Neměl jsem z ní žádné peníze stejně jako z Bolkovy jedenáctky, která ale dodnes hraje," komentuje Polívka oba rozdílné projekty. A dodává, že by se mu líbilo mít v Brně hostinec se svým jménem, kde by se bezpodmínečně muselo dobře vařit.
Soukromé Divadlo Bolka Polívky v Brně už sedmnáct let nabízí řadu vyhledávaných hvězd, například Milana Lasicu, Karla Heřmánka či Elišku Balzerovou nebo legendární "Cimrmany". Podle ředitele Petra Bílka zavedený dům existuje bez dotací a hlavně díky sponzorům.
"Jméno Bolka a jeho kredit dělá své. Polívka je samozřejmě dobrá marketingová značka," přiznává Bílek. Dodává, že divadlo s devítimilionovým ročním rozpočtem má vyrovnané náklady a výnosy. "Máme vstupenky průměrně za 280 korun, Cimrmani stojí 360. Přivézt z Prahy představení je neskutečně drahé. Bez mecenášů bychom prostě nefungovali."
Málokdo ví, že název Divadlo Bolka Polívky vymyslel jeho nežijící bratr. "Chtěl jsem Valašské národní divadlo. Ale Jarin mi poradil, abych to zaštítil svým jménem a získal sponzory. Nešlo o megalomanství a myslím, že jsme neudělali chybu," rozkrývá minulost Polívka.
Loni se známé jméno objevovalo v tisku i v souvislosti se soudním sporem o autorská práva na fiktivní Valašské království. Polívka jej loni v říjnu definitivně prohrál. Už před osmi lety zažaloval svého někdejšího spolupracovníka Tomáše Hrabiše, který založil společnost Valašské království, operující v cestovním ruchu. Hrabiš podle Polívky vydělával na hercově popularitě.
"Poučil jsem se. Obchod tady zvítězil nad hrou a poezií. Nevyhrál království, ale název firmy Valašské království, s. r. o. Jako kdybych já byl Valašským králem, a. s.," shrnuje kauzu s půlročním odstupem Polívka.
Fiktivní království má být podle jeho panovníka otevřené a úsměvné, a nemůže být proto žádnou společností s ručením omezeným. "Prohráli jsme, ano. Tento spor je podle mě nekončící a jde hlavně o rozpor mezi byznysem a žertovnou myšlenkou. Nechápal jsem, když soudkyně řekla, že neshledává žádnou souvislost mezi Valašským královstvím a jeho králem," vzpomíná na hořkou pilulku neoficiální panovník.
Nemělo prý ani logiku, když za ním Hrabiš přišel, aby mu Polívka podepsal pas do jím vyhlášené monarchie. "Valaši ale nikdy nepůjdou s ním. Když se budou chtít lidi bavit, budou vědět," uzavírá spor Polívka. Příští týden v pátek oslaví jubilejní šedesáté narozeniny. Na důchod se ale rozhodně ještě necítí.
