Bílovický rodák Bořivoj Srba byl podle všech pamětníků vědec každým coulem. Neuznával například "nepřesné vzpomínky" coby základ jakéhokoliv odborného díla. A přitom tento "přísný" odborník ovlivnil skutečný život zejména brněnského divadla jako málokdo před ním a nejspíš jako nikdo dlouho po něm.
Jeho vliv byl navíc i nadčasový, novátorský, nebývale svěží a natolik účinný, že změnil jednou provždy nejen brněnské divadlo.
Když v letech 1967 až 1968 zakládal v Brně Divadlo Husa na provázku, vymyslel pro ně totiž princip takzvané nepravidelné dramaturgie. "To znamená, že jsme na Provázku hledali texty, které nebyly původně určené pro divadlo," vysvětlil tento pojem dlouholetý dramaturg a herec Provázku Petr Oslzlý.
"Dramaturgickou oblast jsme rozšířili na prózu, poezii, literaturu faktu, ale i na inspiraci přicházející přímo ze života. Texty určené pro divadlo jsme hráli zcela výjimečně a vlastně jenom v případě, kdy jsme do českého divadla vnesli nového autora," doplnil charakteristiku Srbovy divadelní reformy Oslzlý.
Nepohodlný totalitě
A že tento princip zafungoval zvláště v době nesvobodné normalizace 70. a 80. let 20. století jako naprostá bomba, provázená smrští tvůrčí inspirace i na onu dobu nebývale svobodného ducha, může dosvědčit každý, kdo měl to štěstí tehdy na Provázek chodit a shlédnout tamní inscenace.
Bořivoj Srba Narodil se 19. listopadu 1931 v Bílovicích nad Svitavou, zemřel 3. května 2014 v Brně. Teatrolog, divadelní historik, teoretik, kritik, dramaturg a pedagog byl pro svůj profesní záběr považován za jednoho z posledních polyhistorů. Po absolvování reálného gymnázia v Brně vystudoval v první půli 50. let katedru dramaturgie a divadelní vědy na Janáčkově akademii múzických umění. Byl dramaturgem Krajského divadla v Brně (dnes Městské divadlo Brno). V letech 1959 až 1967 pracoval jako hlavní dramaturg činohry Státního divadla v Brně, byl též pedagogem na JAMU, s jejímiž posluchači založil v září 1967 Divadlo Husa na provázku. Na této tehdy určitě nejslavnější divadelní scéně v Československu působil do roku 1972 jako umělecký vedoucí a dramaturg. Byl velmi postižen normalizačními zákazy, a tak učil v bytových seminářích, po roce 1990 pak řádně na JAMU i Masarykově univerzitě. Z jeho obrovské teatrologické práce vznikly obsáhlé knihy, například o tvorbě E. F. Buriana, dále Múzy v exilu, Řečí světla, O nové divadlo či objemný trojdílný slovník Postavy brněnského jeviště (s Eugenií Dufkovou). |
Bořivoj Srba, který vše vymyslel a se svými tehdejšími studenty Janáčkovy akademie i založil, po celou dobu nesvobody stál "svému" divadlu za zády, i když oficiálně tak kvůli normalizačním zákazům pracovat nemohl.
Nepřátelství si od představitelů totalitního režimu vysloužil zejména kvůli svým neuhýbavě etickým, občanským i lidským postojům.
A protože tehdy také nesměl oficiálně učit, ačkoliv pedagogem na JAMU i Filozofické fakultě dnešní Masarykovy univerzity byl jinak po celá 60. léta, založil ve svém bytě "podzemní" divadelní seminář, kde předával zájemcům své bohaté teatrologické znalosti. "Od nikoho už jsem se toho o divadle tolik nedověděl," prohlašuje například tehdejší "provázkovský" herec Miroslav Donutil.
Kam vstoupil, inspiroval
I když v dětství chtěl být Bořivoj Srba spíš dirigentem a hudebníkem, nakonec vystudoval dramaturgii a divadelní vědu na brněnské Janáčkově akademii múzických umění.
Po studiích pracoval nějaký čas jako dramaturg tehdejšího Krajského, dnešního Městského, divadla Brno a hlavně byl mezi léty 1959 až 1967 hlavním dramaturgem brněnské Mahenovy činohry. Dlužno podotknout, že šlo tehdy patrně o nejlepší a dodnes nejinspirativnější léta onoho divadelního domu.
A pak se koncem 60. let se svými studenty režie na JAMU Peterem Scherhauferem, Evou Tálskou a Zdeňkem Pospíšilem rozhodl založit nové divadlo, které se však kvůli normalizačnímu prezidentovi Gustávu Husákovi nesmělo jmenovat Husa na provázku ale jen Divadlo na provázku.
Ovšem i pod tímto jménem si především díky principům Bořivoje Srby vysloužilo nebývalou celoevropskou proslulost a nehynoucí věrnost domácích obdivovatelů.
Úctyhodné dílo a vděční studenti
Podobně inspirativní stopu zanechal teatrolog s encyklopedickými znalostmi Bořivoj Srba v duších a hlavách studentů. Ačkoliv za normalizace oficiálně učit nesměl, kromě seminářů u sebe doma přednášel od roku 1986 v Divadelní škole brněnského Centra experimentálního divadla. Navštěvovali ji studenti, které režim nepřijal na oficiální divadelní školy.
Po roce 1990 se Bořivoj Srba zasloužil o vznik Divadelní fakulty JAMU, kde učil už oficiálně, stejně jako na Filozofické fakultě Masarykovy univerzity, na níž po převratu založil a až do roku 2000 vedl Ústav divadelní a filmové vědy.
Z obrovského badatelského a knižního díla Bořivoje Srby vyniká práce pro nejrůznější encyklopedie a obecnou kulturní historii. Ale také četné monografie, v nichž se zabýval divadelníkem E. F. Burianem, dramatikem Ludvíkem Kunderou a dalšími.
Knihy jako Múzy v exilu, Více než hry, V zahradách Thespidových, Vykročila husa a vzala člověka na procházku: Pojď! a mnohé další dokládají obrovskou erudici svého autora.
