Odborníci z brněnského nakladatelství Větrné mlýny označují přitom dvoutisícový náklad za přehnaný. Současným básníkům vycházejí sbírky v nákladech maximálně pět set výtisků.
ukázka ze sbírkyO kapkách David G. Kamenný Venku snáší se déšť a Ty jsi tu lodivod voda je prostě Tvůj sen bez něhož nemůžeš ven a kapka na Tvých vlasech tak trochu podobá se těm chlapcům co tu prosí a ptají se proč ji nosí jo ještě je tu pan Oceán pak možná odpověď dáš až sjedeš všechnu vodu sama bez doprovodu pak řekneš proč ji máš že za nic, nic ji nedáš... |
Knihu bude nyní za stokorunu nabízet místní Turistické informační centrum. O Piškulovu poezii má podle pracovníka úřadu Zdeňka Opálky zájem i knihovna Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR.
Tam však končí vždy alespoň jeden výtisk od všech autorů, kterým v Česku nějaká publikace vychází. "I přesto, když narazíme na tak podivnou a obskurní věc, jako je tato," řekla knihovnice Mariana Dukátová.
Autor se z "úspěchu" neraduje
Sám básník svůj nečekaný úspěch komentovat nechtěl. "Myslím, že už bylo řečeno absolutně vše," vyjádřil Dymo Piškula.
Výtěžek z prodeje sporné sbírky poputuje do pokladny břeclavské radnice. Bývalý starosta znovu vydělat nemůže. "Na tento náklad se už totiž jeho autorská práva nevztahují. A tak žádná procenta z prodeje nedostane," okomentoval to právník Vítězslav Krabička.
"Mohl by ale nechat udělat dotisk a pak by na tom mohl ještě vydělat," připustil.
Nákup Piškulových knih, které v Břeclavi dřív končily v rukou novomanželů či jako dárek při vítání občánků, podepsal tehdejší místostarosta a stranický kolega starosty Pavel Dominik (Pro Region).
Dymo Piškula pak tisk sbírky básní zadal tiskárně Pálka, od které město knihy odkoupilo.
zlaté slovo, které zůstane v ústechSvou literární prvotinu vydal Dymo Piškula pod pseudonymem David G. Kamenný, což v kontextu české slovesnosti není žádná mimořádnost. Důvody bývají různé: někdy si přeje být autor utajen, neboť emoce, které svěřuje nejen sobě, ale i veřejnosti, jsou natolik niterné, že nechce vlastní vnitřnosti prát na veřejnosti. Dalším důležitým motivem bývá obava o společenské postavení, především v minulosti existovaly profese, kterým básnění ubíralo na vážnosti.  V případě šéfa Břeclavi mohlo jít o oba motivy. A můžeme přidat i třetí. Verše politika poety vyšly v nečekaném nákladu dva tisíce kusů, tak moc by téměř žádnému českému debutantovi nevěřilo žádné tuzemské nakladatelství. Piškula si ale věřil a jeho sebevědomí, jak známo, přináší ovoce. Celé vydání knihy koupil Městský úřad, kterému shodou okolností Piškula šéfoval. Ale vzhůru k literatuře, čtěme! Stostránkový soubor textů je psaný česky a na první pohled, především díky grafickému řazení slov a vět, připomíná básně. Ty Piškula psal dvacet let. Kniha bohužel nemá doslov, úvod či minimálně základní informaci o autorovi, takže nevíme, jestli uveřejněné je vše, co autor napsal, anebo jen vybraná suma toho nejlepšího. Mimochodem ani po důkladném listování nezjistíme, kdo vlastně knihu vydal nebo snad i redakčně upravil. Z improvizované tiráže bez mezinárodního knižního kódu ISBN vím, kde knihu rozmnožily (tisk), a že autorem tradičně pojatých ilustrací je břeclavský výtvarník Karel Křivánek. Formálně užívá básník schéma abab, tedy střídavý verš. Zdá se, že autorovi není neznámá poezie druhé poloviny 19. století, naopak poezie stará jen sto či dokonce padesát let je pro autora možná ještě příliš mladá, neprobádaná. Piškulu zaujalo jedno ze základních básnických témat, kterým je láska, její hledání, nacházení a opětovné ztrácení. Piškula sice píše třeba i o Revoluci (má rád Velká Slova), ale má na mysli lásku k vysněné dívce. Že se město Břeclav rozhodlo podnikat v oboru poezie a nakoupilo hned dva tisíce kusů knih tohoto literárního žánru, je chvályhodné. Napříště by to ale možná chtělo popřemýšlet i o edičním plánu. Jsou tu autoři talentovanější, taky píšou o lásce a vystačil by jim náklad do tří stovek, a to máme na mysli ty ambicióznější. Bývalý starosta Břeclavi udělal pro literaturu dobrou službu, chvíli se o verších bude mluvit v médiích i tisku, za to mu patří dík, protože jinak o básničkách neštěkne ani pes. Piškula píše o lásce a my mu to přejeme. Ve Větrných mlýnech by ale poezie Dyma Piškuly vyjít nemohla. K vydání podobné sbírky mohou totiž vést pouze pohnutky toliko neliterární. Petr Minařík a Pavel Řehořík Upraveno redakcí |
