"Už uběhlo téměř šestnáct let a zkušenosti sbírám stále a jazyk si denně zdokonaluji," popisuje Leesová, která se ozvala na výzvu redakce MF DNES a brno.idnes.cz pátrající po Brňanech rozesetých po světě.
brňané z celého světaNa výzvu brněnské redakce MF DNES a iDNES.cz se ze světa domů ozvala řada Brňanů. Škála jejich nových domovů je pestrá - ozvali se lidé z Ameriky, Kanady, Norska, Číny, Ukrajiny, Afghánistánu, Německa a Rakouska. |
Věra Leesová odjela od Velké Británie, když jí bylo 23 let. Nejprve pracovala jako zdravotní sestra. Nebyla to však práce, co ji nakonec přimělo v cizině zůstat. Vdala se za Angličana, se kterým má čtyřletého syna Sebastiana.
"Na nějakou dobu jsem se sice vrátila zpět do Brna, ale pak jsme se smanželem vzali, a to už jsem v Anglii zůstala. Vystudovala jsem zde medicínu a od roku 2008 pracuji na různých lékařských pozicích a specializacích. Tady v Anglii musí doktor junior, což jsem zatím i já, absolvovat dvouleté kolečko po různých odděleních, aby nabral všeobecné zkušenosti. Až pak se uchází o vybranou specializaci," vysvětluje Leesová systém, kterým ve Velké Británii projdou všichni budoucí lékaři.
A v čem se ještě liší život v Anglii od toho brněnského? "Pivo, víno, zpěv, spontánnost a humor. To lidem ve Velké Británii do jisté míry chybí, anebo je to tam prostě jiné. A taky tu má člověk dál ke svým přátelům. Všichni se hodně stěhují kvůli zaměstnání. Přátele ze studií medicíny mám proto rozeseté po celé Anglii a nevídám je tak často, jak bych si přála. Co mi však život v Británii umožnil oproti tomu v Česku, je to, že jsem mohla hodně cestovat. Například jsem pracovala pro charitu v Nikaragui," doplňuje Věra Leesová.
První slůvka byla v češtině
Se svým synem doma mluví pouze česky, přestože se narodil v Británii. "I jeho první slůvka byla česky," popisuje žena. Angličtinu má syn ve školce a používá ji, když mluví se svým otcem.
O tom, že by se s rodinou přestěhovala zpátky do Česka, zatím neuvažuje. "Do Brna každoročně jezdím s rodinou na návštěvy k příbuzným a vždy jsem tu moc ráda. Líbí se zde i synovi a manželovi, ale na přestěhování to zatím není. Možná až na důchod. Do té doby se snad manžel naučí lépe česky. Syn je velmi přizpůsobivý, takže pro něj by to asi problém nebyl. V Brně to zná dobře, jezdíme sem s ním už od jeho pěti měsíců. Tak uvidíme. Třeba tady jednou půjde na školu," uzavírá Věra Leesová.
