After Flash Pavlíny Míčové a Terezy Janečkové

After Flash Pavlíny Míčové a Terezy Janečkové - Detail animace projektu výtvarnic Míčové a Janečkové z Galerie Kabinet v Brně | foto: Archiv Galerie Kabinet

Brněnská galerie vystavuje práce ženského dua, které animuje grafický program

  • 0
Tvůrčí duo Pavlína Míčová a Tereza Janečková výstavou Vlevo nahoře vpravo dole, která dokumentovala velmi chaoticky zabydlenou domácnost Janečkových, vzbudila před třemi lety zasloužený ohlas. Obě autorky do 27. února vystavují spolu s absolventem FAMU Janem Cechlem v brněnské Galerii Kabinet nový projekt nazvaný After Flash.

Nejedná se o příslovečné určení času spojené s bleskem přeložené do angličtiny, ale o rafinované a vtipné skloubení dvou animačních programů - Afteru a Flashe.

S tím prvním pracuje Jan Cechl v souvislosti se svými krátkými filmovými příběhy, s tím druhý obě ženy animují grafický design. A trvají na tom, že to, co v Galerii Kabinet návštěvník uvidí, není videoart, ale právě animovaný grafický design.

Jan Cechl - Bim a Bim

Pachatelky se po třech letech vracejí na místo činu

Pavlína Míčová je teoretička umění, přestože vystudovala Střední školu uměleckých řemesel, kromě videoartu přednáší na Masarykově univerzitě i dějiny filmu a genderové aspekty v umění.

Ani Tereza Janečková není "pouhá" umělkyně, na AVU se ve svém doktorandském studiu věnuje právě možnostem grafického designu v teoretické rovině. Ať už ale ke svému uměleckému vyjádření používá jakékoli médium, malbou počínaje a instalací nebo právě designem konče, jedno má s Pavlínou společné - hru se žánry a jejich mísení.

Asi nejpatrnějším příkladem je její Slovanská epocha, dvacet monumentálních pláten někde mezi dokumentem a rodinným fotoalbem, na nichž za pomoci počítačové grafiky zobrazila svoji rodinu proloženou výjevy z Muchovy Slovanské epopeje. Ostatně ani Vlevo nahoře vpravo dole nebylo očekávatelným a jasně uchopitelným žánrem. Projekt dokumentoval byt Janečkových - obytnou džungli, ve které bují civilizace tak, že se z ní stává systematické smetiště všech členů domácnosti a jejich paralelních životů.

Fotodokumentaci bytu Janečkových autorky nejdříve představily v Centre for Central European Architecture v Praze a posléze v brněnské Galerii mladých, tedy jen jedno patro pod jejich současnou expozicí After Flash. Pachatelky se v tomto případě vracejí na místo činu.

Ve Flashi animované zdánlivě nahodilé tvary, spirály, ornamenty i obrázky jsou spoutány do smyčky dvou či tří opakování podle délky konkrétního výjevu.

After Flash Pavlíny Míčové a Terezy Janečkové

Prvky grafického designu se stávají pro Míčovou a Janečkovou jakýmsi artefaktem k dalšímu použití, k animaci, rozhýbání a zopakování, k hledání minipříběhu, který za jejich nelogickými pohyby po zdi, na niž jsou promítány, může být nalezen. Vizuální výprodej se tu zopakuje a pak běží přehlídka nového "zboží" - na internetu se ovšem podobné animace opakují donekonečna, nebo, abychom nebyli tak fatální, třeba se opakují, jen pokud danou stránku zrovna někdo sleduje a proklikává.

Druhá projekce Janečkové a Míčové rozmazává klauny, až je přelije do úplně jiného tvaru. A naopak, skládá klauny z neidentifikovatelných skvrn. Je to šmouha, nebo to byl klaun? Nebo je pořád v té skvrně? Významy v nás ulpívají, ať chceme nebo nechceme. Kdyby se k tomu ze záznamu ještě chechtal Joker z Batmana, byla by projekce dokonalá.

Masakr motorovou pilou pro loutky a zapomenutý klobouk

Jan Cechl je jiný případ. Ve třech krátkých animovaných filmech na vedlejší zdi nabízí na první pohled jasně dekódovatelnou naraci. Za jeho prací hledáme jen ty příběhy a na první pohled diváka nenapadne, v čem jsou jiné. Klíčem k jinému čtení je v tomhle případě hledání čistého žánru. Ať už v případě filmu Bloody Merry Christmas nebo u Zapomenutého klobouku.

V prvním z nich jsou snad všechny klasické hororové prvky povýšeny nad příběh: bití zvonů, které se zlověstně ozývá z dálky, krvavá sekyra i motorová pila, policejní majáček v televizi, formulace televizního komentátora či kňučení psa, to jsou všechno momenty, které viděl divák už stokrát ve strašidelných filmech.

Každý z těch záběrů jako by byl esencí žánru, který se zde skládá do loutkového příběhu. A velmi vtipného, pokud jej divák nebude vnímat jen jako ten příběh (tedy krvavá jatka), ale sled odkazů k něčemu, co "zde není". Zapomenutý klobouk je napůl animovaným dokumentem o nečekaném hrdinovi, opět absurdní v ději, o to čistší žánrově, odkazuje též za prvotní vjem.

Mimochodem Jan Cechl pracuje pro televizi Prima, kde stříhá upoutávky k filmům a vytváří z nich napínavé trailery i absurdní hříčky (například onu slavnou a velmi vtipnou s telefonujícím Bradem Pittem i tu mrazící westernovou na Butche Cassidyho a Sundance Kida).

Kdo tu má radost z vizuálna ve spojení After a Flash

Obě práce, jak ta Cechlova, tak od Míčové a Janečkové, mají přitom společného mnohem víc než jen počítačový program z názvu - zatímco Cechl se snaží před klasickou narací filmového příběhu upřednostnit formu "an sich" a narušit tak linku vyprávění, Míčová a Janečková vnášejí naraci někam, kde by ji člověk primárně nehledal.

Mohou si to dovolit právě ve spojení s projekcí Cechlových filmů. A naopak, jen díky přítomnosti grafických animací v jedné výstavní místnosti má návštěvník možnost vstoupit za příběh filmů a nevnímat jen děj, jakkoli ten bude pro mnoho z nich asi tím největším magnetem -zejména pokud jde o Bloody Merry Christmas, kde vraždí fantom převlečený za vánoční stromek.

"Čekáme, že přijdou diváci, kteří mají radost z vizuálna," nechala se slyšet Pavlína Míčová.

Na After Flash, jakkoli je to vlastně skromná a uměřená výstava, by měli přijít také lidé, kteří se rádi nechají překvapovat a milují nejednoznačnost. After prostě není jen After a Flash není jen Flash.