"Pěstoval celý život pravověrnou a poctivou hudební vědu v historickém pojetí. Všechno vždy zkoumal hluboce a do detailu, především barokní a klasicistní hudební skladatele," charakterizoval osobu mimořádného odborníka hudební publicista Jan Špaček.
Podle něho Pečman čerpal vědecké zdroje ze svého studijního pobytu v Itálii na konci sedmdesátých let. Pečman patřil k důležitým osobnostem české hudební vědy, zabýval se hlavně operou, dějinami hudby 18. století a problematikou libret. Napsal přes tři stovky odborných studií.
Pečman byl mimořádným odborníkem na geniální skladatele, jako byli Antonio Vivaldi a Ludvig van Beethoven. "Je ale důležité říct, že byl ovšem schopen specializace na rozličné hudební směry - od počátku baroka až po dvacáté století," dodal Špaček.
Pečman celý svůj profesní život spojil s brněnskou filozofickou fakultou. V roce 1955 se stal asistentem, brzy poté tajemníkem katedry věd o umění. Po většinu 70. a 80. let minulého století vedl oddělení muzikologie. V letech 1989 až 1991 byl proděkanem brněnské filozofické fakulty, v roce 1990 dosáhl jmenování profesorem teorie a dějin hudby.
Pečmana znají nejen akademici, ale také laičtí milovníci vážné hudby. Byl totiž vytrvalým popularizátorem opery a pilným publicistou, desítky let přispíval kritikami hlavně do zaniklého deníku Lidová demokracie.
Své vzpomínky na osobní i profesní život shrnul Pečman v obsáhlé knize Z hlubin paměti, kterou loni vydala Masarykova univerzita v Brně. Termín a místo pohřbu ještě nejsou stanoveny.
