Největší ukázkou přitom bylo samotné výstaviště. Rozlehlý areál, jehož dominantou byl dnešní pavilon A spolu s rotundou, dodnes odborníci považují za jedinečný. - čtěte Veletrhy v Brně oslaví i stošedesátku, věří ředitel Škrla
"Brněnské výstaviště v sobě odráží vývoj moderní české architektury. V roce 1928 se při příležitosti Výstavy soudobé kultury stalo okamžitě symbolem vítězství funkcionalismu u nás a dlouho žilo z této tradice," napsala v roce 1993 renomovaná kritička architektury Radka Valterová.
Hrozila mu i demolice
O sedm let později se pak stalo výstaviště tuzemskou stavbou 20. století. Že se dožilo i jeho konce, ovšem není vůbec samozřejmé. Byly doby, kdy měly štíhlé oblouky veletržních budov blízko k demolici.
Historie areálu se začala psát v roce 1923. To už bylo jasné, že bude stát u řeky Svratky. Ve hře bylo i místo u dnešní Vojenské nemocnice v Zábrdovicích a současný prostor Boby centra, kde bylo smetiště.
Soutěž na urbanistický koncept areálu nakonec vyhrál pražský architekt Josef Kalous, proslulý brněnský funkcionalista Bohuslav Fuchs se umístil až na třetím místě. Podle jeho návrhů však vznikly některé stavby v areálu.
"Téměř všichni zúčastnění architekti se svými návrhy přimkli k funkcionalismu a architektonické avantgardě," popisuje ve své knize o výstavišti Zdeněk Müller, který od roku 1974 až do přelomu tisíciletí působil na brněnských veletrzích jako hlavní architekt.
Stavba začala přípravnými pracemi na přelomu let 1926 a 1927. Pak už se stovky dělníků nezastavily až do poloviny roku 1928. I v dnešním měřítku pracovali nebývale rychle. Například pavilon A (tehdy nazývaný Obchodně-průmyslový palác) byl hotov za 230 pracovních dnů.
Ve chvíli, kdy prezident T. G. Masaryk oficiálně výstavu zahajoval, stála na výstavišti i vzrostlá kaštanová stromořadí, tak jak je známe dnes. Aleje totiž dělníci osazovali nebývale vzrostlými stromy. Podle dobových pramenů až desetiletými.
Krize a nálety
Ohromující stavbou a skvělým úspěchem několikaměsíční výstavy soudobé kultury zlatá éra výstaviště rychle skončila. Zkrachovaly i ambiciózní plány na přeměnu areálu na filmové ateliéry a před bankrotem výstaviště zachraňovaly jen menší výstavy a první muzeum Anthropos objevitele Moravského krasu Karla Absolona.
Další pohromu pro veletržní areál znamenala okupace. "Pavilony sloužily jako sklady vojenského materiálu, a tím docházelo k jejich devastaci," popisuje bývalý generální ředitel Brněnských veletrhů a výstav Karel Svoboda ve své vzpomínkové knize.
Spolu s montážními dílnami umístěnými v některých pavilonech se areál stal i cílem náletů. Tehdy zmizela většina z budov, které by dnes byly ceněné minimálně jako proslulá rotunda.
V roce 1946 padl osudový verdikt: výstaviště bude zbouráno. Nakonec se však tento plán protahoval tak dlouho, až se výstaviště podařilo zachránit.
Po několikaleté epizodě, kdy areál provozovaly Lázně města Brna, se zlaté časy vrátily ve druhé polovině padesátých let. Jedenatřicet let po slavnostním otevřením se v Brně konal první Mezinárodní strojírenský veletrh. Letos jej čekají ještě významnější kulatiny než samotný areál. Oslaví svoji padesátou "reprízu".
