Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Brněnský disent dal jméno Občanskému fóru

  6:38aktualizováno  6:38
DISIDENTI JIŽNÍ MORAVY - Dvacet let po převratu v roce 1989 není role disidentů v České republice stále ještě zpracována a hlavně obecně vnímána jinak než rozporuplně. A to ani v případě disidentů brněnských, tedy v přece jen přehlednějším rámci.

Novopečený prezident Václav Havel navštívil v lednu 1990 brněnské Mahenovo divadlo, vlevo Milan Jelínek a úplně vlevo Jaroslav Šabata | foto: Archiv Jany Soukupové

"Definitivně jsem chtěl rozptýlit představu, že dějiny našeho státu se odjakživa tvoří v Praze, v horším případě ještě v zájmu či na objednávku moci cizí," zdůvodňuje Lukáš Jelínek výběr tématu své diplomové práce Brněnská cesta k listopadu 1989 – události, portréty, témata.

Jeho studie je zatím nejpřesnějším popisem toho, co se v brněnském disentu za normalizace dělo. Ústav pro soudobé dějiny zařadil sice rozhovory s několika brněnskými disidenty do obsáhlého sborníku Vítězové? Poražení? s podtitulem Disent v období tzv. normalizace (Prostor, Praha 2005) a do sbírky interpretačních studií Mocní? A bezmocní? (Prostor, Praha 2006), ale tyto práce, stejně jako "brněnská" část knihy Jiřího Suka Labyrintem revoluce (Prostor, Praha 2003), jsou sice historicky poctivým i nestranným, ale velmi přibližným a zcela neosobním způsobem, jak nahlížet na život a roli tehdejších disidentů. Chybí také přesah jejich osudů do dnešních dnů.

Disidenti jižní moravy

Jana SoukupováK dvacátému výročí listopadu 1989 připravila brněnská redakce MF DNES unikátní seriál o disidentech jižní Moravy. Jaké byly hlavní události protikomunistického odboje v 70. a 80. letech minulého století v kraji? Kdo byli hlavní představitelé disentu, jaké jsou jejich příběhy i názory na minulost i současnost? Čtěte každé úterý v regionálních přílohách Jižní Morava a Brno seriál od bývalé brněnské disidentky a nyní redaktorky MF DNES Jany Soukupové.

DNES: Úvodní díl o hlavních milnících historie disentu v kraji

PŘÍŠTĚ: Jaroslav Šabata

Pohled zevnitř

Zatím jediné opravdu zasvěcené shrnutí Disidentské Brno aneb Brno v Husákovské éře napsali dva čelní představitelé brněnského disidentského jádra – otec a syn Jaroslav a Jan Šabatové.

"Brněnští chartisté tvořili jedinou mimopražskou životaschopnou a autonomní strukturu neboli opoziční centrum svého druhu v tehdejším Československu," dokládají ve své práci otec a syn Šabatové. A rozkrývají podrobněji i "kdo byl kdo" v brněnském disentu.

"Lví podíl (na životě brněnského disentu  – pozn. red.) měl studentský vůdce z roku 1968 Jiří Müller, který se právě vrátil z pětiletého vězení, a několik jeho vězeňských druhů z rodiny Šabatovy a Ruskovy," píše se zde.

Dozvídáme se také, že šestnáct z jednadvaceti prvních brněnských signatářů Charty byli lidé, kteří si "jako poslední mohykáni občanské a demokratické obnovy z konce 60. let" vysloužili uvěznění nastupujícím husákovským normalizačním režimem.

Jejich brněnskou skupinu ozdobily v první vlně dvě další "exkluzivní dvojice": filozofka a teoložka Božena Komárková s evangelickým pastorem Janem Šimsou a také spisovatelé Milan Uhde s Janem Trefulkou.

M-klub

U Boženy Komárkové na Pekařské ulici se po celou normalizaci scházelo výrazně dialogově založené fórum osobností, jemuž se (patrně podle Moravy) říkalo M-klub. Ten tvořil základ brněnského disidentského života v 70. a 80. letech. Že se v první vlně do řad brněnské opozice uchýlily intelektuální a umělecké osobnosti, lze vysvětlit pro Brno specifickým podhoubím, jež vzklíčilo v 60. letech, kdy divadlo Večerní Brno inscenovalo ostře satirický kus Milana Uhdeho Král Lávra s aktuálním kontextem havlíčkovského motivu krále, kterému narostly oslí uši, a také svobodomyslným duchem ve své době asi nejlepšího literárního časopisu Host do domu, který vycházel rovněž v Brně.

Neopomenutelný vliv mělo také ovzduší brněnských fakult, především filozofické.

K první dvacítce brněnských signatářů Charty přibylo v první podpisové vlně velmi rychle dalších asi osmdesát jmen, což byla sice jen asi desetina z množství podpisů nasbíraných v Praze, nicméně (jak prohlásil komunistický aparátčík Alois Indra, který naopak podepsal zvací dopis sovětským vojskům do ČSSR) "Brno nehrálo v kontrarevoluci druhé housle".

Zranitelné Brno

Nejtvrdší postih při disidentském počínání hrozil zejména mladým sympatizantům, jež musela moc odradit především – a také těm, kteří žili izolováni mimo Prahu, zvlášť na venkově, kde měli příslušníci Státní bezpečnosti máloco na starosti.

Jednání na Krajské správě SNB po listopadu 1989 - na snímku Machourek, Vidlářová, Dymáček, Voráč a další

Brno bylo tedy zranitelnější než Praha, ale o to důležitější byla jeho role: měla-li se opozice stát platnou v celorepublikovém rámci, bez mimopražského prostředí to nešlo.

Že si Státní bezpečnost roli brněnských disidentů uvědomovala možná lépe než disent sám, o tom svědčí fakt, že ještě před hromadným zatýkáním pražských členů Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných (nezávislé iniciativy založené signatáři Charty, aby pomáhali lidem postiženým režimem se zajišťováním právního zastoupení a zprostředkováním finanční i jiné pomoci) byli počátkem roku 1978 uvězněni čelní představitelé disentu brněnského – Jaroslav Šabata a Jan Šimsa.

V dubnu 1978 proběhla v Brně série domovních prohlídek a na začátku května 1978 skončili za nahrávání nezávislé hudby ve vězení tři mladí lidé: Petr Cibulka, Libor Chloupek a Petr Pospíchal. Všichni dostali nepodmíněné tresty. Solidarita s jejich uvězněním vedla však také k dalšímu propojení a oživení opozice, zejména mezi mladými lidmi.

Akce Asanace

V rámci akce StB Asanace, která měla lidi nepohodlné režimu přinutit odejít do zahraničí, byl Standa Adámek, člen opoziční brněnské katolické rodiny, na počátku 80. let dovezen estébáky k Macoše, kde mu naznačovali, že skončí stejně jako 3. října 1981 v propasti nalezený student pedagogické fakulty Pavel Švanda, jehož smrt není dodnes vysvětlena.


Na podzim 1983 došlo pak ke zvláště masivnímu zákroku pořádkových sil proti účastníkům hudebního vystoupení v Žabčicích u Brna. Několik desítek mladých lidí bylo zatčeno a někteří zůstali pár týdnů ve vazbě. Z vězení propuštěného Petra Pospíchala estébáci chytili, dovezli ho ke hranici s Rakouskem a tvrdili mu, že bude "zastřelen na útěku".

I tyto akce vedly k posílení solidarity, opět zejména v řadách mladých lidí.

Hlavní proudy opozice

Samizdatové nakladatelství, které v Brně vyvíjelo nejmasivnější činnost, vedl Jiří Müller, bývalý studentský vůdce ze 60. let, který také organizoval vzdělávací aktivity podzemní univerzity Nadace Jana Husa.

Redakce porevolučních Moravských novin - nahoře Jaroslav Šabata a Jan Šimša

Později se do této činnosti zapojil také Petr Oslzlý, který působil v jiném brněnském ostrůvku svobody – Divadle Na provázku. Zde se jako účinná organizační složka opozice projevila zdejší tajemnice Eva Trúda Vidlářová. Provázek inscenoval za normalizace dokonce hry Milana Uhdeho a Václava Havla, podepsané ovšem někým jiným.

V samizdatové činnosti i podzemní univerzitě byla mimořádně činná rodina pozdějšího rektora Masarykovy univerzity Milana Jelínka. Angažoval se také historik Jaroslav Mezník, odsouzený do vězení i k dělnické profesi.

Samizdatové vydávání časopisu Host vymyslel, dotoval a ve vazbě si odseděl Dušan Skála. Bytové semináře pořádal a samizdatovou edici Studnice řídil chartista František Derfler, pozdější principál Divadla U stolu, které začalo jako bytové (nepovolené) divadlo ještě před listopadem 1989.

Z katolicky orientovaného disentu se kromě rodiny Adámkových a Pospíchalových nejvíc projevovali manželé-spisovatelé Iva a Zdeněk Kotrlí, Václav Umlauf či neortodoxní faráři František Lízna a Karel Satoria.

V seriálu nelze opominout Petra Cibulku, Alberta Černého, otce a syna Vydrářovy, literáty Zdeňka Rotrekla či Jiřího Kratochvila, aktivistu Slávka Popelku, obhájce disidentů JUDr. Jiřího Machourka, bývalého studentského vůdce z roku 1968 Michaela Dymáčka, chartistu Zdeňka Přikryla a zlínského buřiče Standu Devátého.

Rovněž je třeba zmínit se o studentských a dalších kulturních protirežimních okruzích. Zvlášť důležitou roli hrálo koncem 80. let Nezávislé mírové sdružení, jehož brněnský okruh se aktivně scházel v bytě Andrey a Pavla Baršových a kde nejvýrazněji působila inženýrka v domácnosti Hana Holcnerová. "Jejich činnost vynikajícím způsobem usvědčovala režim z pokrytectví," soudí ve svém textu Jaroslav a Jan Šabatové.

Ti také hodlali využít vzniku nového družstevního zákona a na počátku roku 1989 prosazovali projekt nezávislého nakladatelství Atlantis, které chtělo zpřístupnit oficiálně nevydávané práce disidentských autorů. S touto myšlenkou přišel křesťanský aktivista Karel Coural a na přípravách se podílela Eva Trúda Vidlářová, Petr Pospíchal, autorka těchto řádek a někteří další.

Později ji podpořili zakázaní spisovatelé Václav Havel, Milan Uhde, Karel Pecka a Jan Trefulka.

Brněnské fórum

Naprosto ojedinělým opozičním počinem se stala brněnská specialita jménem Brněnské fórum, které dalo i jméno prvnímu porevolučnímu celostátnímu hnutí – Občanskému fóru. Brněnské fórum vzniklo z iniciativy Hnutí za občanskou společnost a ekologických aktivistů (zejména místní buňky Českých ochránců přírody v Kamenné kolonii vedené Vladimírem Matouškem).

Koncert por demokracii, který se konal v Brně krátce po listopadu 1989

První se sešlo 26. dubna 1989 v sálku příměstského kulturního domu na konečné trolejbusu v Kohoutovicích. Asi stovka zejména mladých Brňanů zde diskutovala o ekologických otázkách a přitom napjatě očekávala, zda nezasáhnou nedaleko připravená nákladní auta Státní bezpečnosti.

Naštěstí nezasáhla. A tak se sešlo Brněnské fórum do listopadu 1989 ještě několikrát. Jen jednou jim byl vstup do sálu v Kohoutovicích zakázán, takže se účastníci přesunuli na zahradu Václava Čermáka v Pisárkách.

Brněnské fórum o občanských právech naposledy jednalo už v centru Brna, ve Vysokoškolském klubu na Gorkého ulici. Natřískaný sál zde vypískal představitele oficiální Společnosti pro lidská práva s jejich režimu poplatnými příspěvky k diskusi. Nedlouho poté přišel 17. listopad 1989.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Vizualizace lázní, které chtějí Číňané postavit v Pasohlávkách.
Další potíže kolem čínských lázní. O místo zřejmě přijde vlivný politik

Kvůli čínským lázním v Pasohlávkách je pod tlakem vysoký jihomoravský politik – Václav Božek z ČSSD, šéf poradců hejtmana a bývalý náměstek. Hlavu koaličního...  celý článek

Střet osobního auta a vlaku na Znojemsku má tragické následky. Na místě zemřeli...
Dva dospělí zemřeli po střetu auta s vlakem, dívka bojuje o život

Tragická nehoda zastavila odpoledne provoz na trati v obci Olbramkostel na Znojemsku. Dva dospělí pasažéři z osobního auta, které vjelo před vlak, zemřeli na...  celý článek

Z Ječmeniště zbyly trosky, daří se tam vínu
Ves zmizela v zajetí ostnatých drátů, byla kolébkou nejlepších vín

Dnes by to bylo ideální místo pro turistický i vinařský byznys. Druhá světová válka a pak železná opona ovšem vesnici Ječmeniště na česko-rakouských hranicích...  celý článek

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.