Kriminální trilogie Švéda Stiega Larssona Milénium doslova válcuje svět. Trojici knih tohoto autora bez diskuse přísluší nálepka bestseller - jednadvacet milionů prodaných výtisků mluví za vše.
|
Jak jste na Larssonovu trilogii vůbec kápli?
Před třemi čtyřmi lety jsme si uvědomili, že česká literatura a věda nemůže nakladatelství uživit. Logickou volbou bylo rozšířit překladovou beletrii. Po vydání Enquistovy Knihy o Blanche a Marii nám přišel katalog švédského nakladatelství, kde jsem uviděl anotaci třetího dílu Milénia. Nechal jsem si přeložit ukázku z knihy, a když jsem zjistil, že je to velmi dobře napsané, začali jsme jednat o právech.
Vydávali jste trilogii nejdříve díl po díle. Rostl čtenářský zájem, nebo to bylo stále stejné?
První díl vyšel na konci roku 2008 a trvalo pět měsíců, než se začal propracovávat do první desítky žebříčků prodejnosti. Po vydání druhého dílu v srpnu 2009 se už dalo mluvit o bestselleru, ale opravdový boom nastal až s třetím dílem letos v květnu.
Proto jste se rozhodli vydat vše v dárkovém balení pohromadě?
Předpokládáme, že většina lidí si přečte celou trilogii. Takto mají šanci si ji koupit naráz se slevou a v pěkné krabičce. Kromě toho jsme vydali také výrazně levnější brožovaná vydání prvních dvou dílů, třetí přijde po Novém roce.
Je to s Larssonem jenom jednoroční móda, nebo jeho knihy přežijí? A proč by měly?
Myslím, že přežijí, což je dáno také žánrem detektivního románu, který se obecně prodává dobře i řadu let po vydání. Vezměme si třeba Agathu Christie, která se pravidelně vrací do žebříčků prodejnosti, když zrovna není žádná nová dobrá detektivka v oběhu.
Ve Stockholmu už cestovní kanceláře vodí turisty na místa, kde se to vše děje... Jsou k propagaci literatury vhodné jakékoliv prostředky?
Trilogie se skutečně stala fenoménem. U takových knih navíc řada čtenářů stírá hranice mezi fikcí a realitou. Mají pocit, že se příběh skutečně odehrál. A pak se projíždějí po Stockholmu jako pamětníci po bojištích 2. světové války. I v tom je Larssonova genialita, že tuto iluzi dokáže vyvolat. Zájezdy do míst, kde se Milénium odehrává, pak jen vycházejí vstříc této poptávce. Myslím, že tady nejde o propagaci literatury pomocí cestovního ruchu, ale naopak.
Jak to, že se Milénium tak moc čte, když jsou to tak obsáhlé romány? Vždyť se stále láteří, jak je moderní člověk líný číst...
Nejde o rozsah. Milénium má přes 1 800 stran, Harry Potter je několikanásobně obsáhlejší. Pokud autor dokáže udržet čtenáře v napětí, většinou si pak přejí, aby těch stran bylo ještě víc. Obliba je u Larssona daná nejen schopností udržovat napětí, ale také atraktivním tématem, výborně rozehranou zápletkou, nesporně etickým rozměrem a také tím, že se zabývá fenomény, kterými dnešní společnost žije, násilí na ženách, mafie, rozvrácené rodiny...
