Minulý týden jsem zde obědvala dvakrát. A částka 86 korun, kterou jsem pokaždé odpočítala z peněženky, nebyly rozhodně vyhozené peníze. Na talíři se tu podává velmi dobrý kulinářský výkon. "Má bílá královno...," vyznával se u cinkání příborů Stanislav Hložek a Petr Kotvald. Tyhle songy mou generaci spíš pobaví.
Test menuMF DNES hodnotí každý týden restauraci, kde vaří polední menu. Dnes: Hotel Slavia, Hodnocení: 70 % |
V poledne se připravují čtyři sestavy jídel, jak se můžeme dočíst na předtištěném hlavičkovém jídelníčku. Také je tu informace, že se nacházíme ve II. cenové skupině a šatna je od 11 do 13 hodin zdarma.
Brambory se kropí máslem a nakrájená petrželka jim zaručuje svěží jarní vzezření. Talíře tedy nehyzdí nesmyslná obloha se zelím a vybledlým rajčetem ani zásyp sušeného listí. Ale miniaturní kousky zelených stébel pažitky. Proč si to komplikovat? Parádu udělají prosté úpravy jídel, důležité je pohlídat vyváženou chuť a vysokou kvalitu ingrediencí!
A to jsem podvakrát dostala. K vepřovému steaku na grilu oceňuji jemně osolenou a křupavou zeleninu. Krásná kombinace. Osmažené malé řízky v trojobalu byly drobet houževnaté, ale osmaženy na jedničku. A výrazné česnekové aroma bylo předem správně avizováno i v menu.
Polovina vařeného vejce se salámem před jídlem je jako malá lekce studené kuchyně z časopisu pro praktické hospodyňky z roku 1974. Ale proč ne? Jen to vajíčko nemusí být uvařeno až do zezelenání. A závěrečný zaplacený čokoládový zákusek mi někdo zapomněl přinést.
Nahlédla jsem i do jídelního lístku. Na pořádnou kuchařskou bichli by nekonečný seznam studených a teplých předkrmů, rybích, drůbežích a hovězích specialit stačil. Hotelová klientela jsou cestující turisté, rádi ochutnají něco "typisch tschechisch". To ve Slavii najdou.
Hotel SlaviaHotel vznikl roku 1893 podle návrhu architekta Antonína Blažka. Restaurace má v lístku téměř všechny stálice tradiční české kuchyně. V poledne je na výběr ze čtyř menu. Cena od 82 do 88 korun zahrnuje polévku či předkrm a hlavní jídlo, někdy i dezert. |
Až se mezi vší tou masovou směsí a kuřetem na jehlách naše české dobroty ztrácejí. Za trhanec, štrúdl, švestkové knedlíky, linecké, guláš ani svíčkovou se přece nemusí stydět žádný restauratér. Proč tedy schovává tradiční, osvědčená a nesmírně oblíbená jídla za kompoty a pokrm s názvem Moravský divoký šíp?
Obsluha je sehraná skupina bodrých a zkušených pardálů z placu v jednotném fialovorůžovém stejnokroji. Bedlivým okem sledující nesmělou a trochu strojenou drobotinu z učiliště Charbulova. Mladá slečna založí na stole příbory přesně podle učebnice a hostům poskládá naškrobený látkový ubrousek.
Při odchodu na rozloučenou zpívá Helena Vondráčková o tom, že "je to vzácné a je to souznění". A já s tím textem vcelku souhlasím. Kdyby Slavia místo fialovorůžové byla oblečena v modernějším hávu, přijdou i o generaci mladší hosté. U dobrého oběda za příjemnou cenu se dá přehlédnout i osamocený karafiát ve vázičce a chybějící párátka.
