"Vždycky jsem se velice obdivoval této ženě, její odvaze a hlubokému duchu. A jak šla doba po listopadovém převratu, cítil jsem, že na tyto hodnoty začínají lidé kašlat a vyměňují je za prachy, konzum a jednoduchou přihlouplost," vysvětluje výtvarník, co ho donutilo k pokusu vrátit do současného světa odkaz Milady Horákové, nejznámější oběť justiční vraždy během komunistických politických procesů v 50. letech minulého století.
"Všechny tyto pocity a myšlenky se ve mně potkaly v okamžiku, kdy jsem si všiml obrovské prázdné zdi na budově banky na ulici Milady Horákové v Brně," popsal Libor Havlíček, kam chtěl původně mozaiku navrženou podle dobové fotky umístit. Měla mít rozměry sedm a půl krát osm metrů.
Jenže z původních plánů sešlo. "Pozemek, který sousedí s domem banky, bude v nejbližších letech zastavěn. Tím by byl zakryt i portrét Milady Horákové. Nezbývá než hledat nové umístění," nechce se vzdát Havlíček.
A tak, když chodí po Brně, hledá, odkud by mohla Milada Horáková ze statisíců kousků leštěného přírodního mramoru shlížet na Brňany.
Další vhodné místo by podle něho mohla být fasáda domu na rohu Josefské a Novobranské ulice. "Nejvíce noblesní se mi zdá černobílé provedení. Je však možné, že při samotné realizaci tam ještě vpustím nějaký jemný barevný tón, třeba starorůžovou," zamyslel se umělec nad konkrétní podobou.
Cenu zatím nechce odhadovat. Rozměry a tedy i množství materiálu a práce budou záležet na tom, jaké místo se najde. "Teprve v dalším kole se můžu starat o sehnání prostředků nebo sponzorů," říká Havlíček, který se už několikrát na podobě Brna podepsal. Například mozaikovou sochou ptáka u nemocnice Svaté Anny nebo mozaiky na fasádě základní školy na Bakalově nábřeží.
"Pták je čistá pouliční legrace, bez hlubšího významu. Návrh mozaiky na škole vzešel od studentů a moc se mi líbí, protože ztvárňuje děti, které žere masomlejn, což v sobě nese, jak uznáte, velkou míru vtipu," dodal Libor Havlíček.
