Anesteziolog se sestřičkami nemocnice U svaté Anny v Brně ho připojují na přístroje. Dva lékaři kontrolují monitory. A mezi tím instrumentářka pečlivě vyrovnává na stůl chirurgické nástroje, které budou při několikahodinové operaci potřeba.
Desítky svorek, pinzet, ale i pilku, tu budou lékaři potřebovat při otevírání hrudního koše.
Operace začíná. Sestřička podává nádobu s dezinfekcí a lékař potírá kůži pacienta, přeřezává žebra a otevírá jeho hrudník. Odhalené pacientovo srdce stále tepe a lékaři čekají na hlavního operatéra. Podobné zákroky probíhají i v sousedních sálech.
"Můžete zavolat docenta," uděluje pokyny jeden z lékařů sestře. Právě ředitel centra Petr Němec bude opravovat nedomykavou chlopeň. Do pěti minut přichází na sál. Postaví se na malé schůdky, aby mohl pohodlně pracovat.
A operuje nemocné chlopně na životně důležitém orgánu. "V současnosti se chirurgové přiklání spíše k opravě chlopní. I ta nejlepší umělá chlopeň totiž není tak dobrá jako ta vlastní," popisuje chirurg a pouští se do práce.
To už je srdce pomocí kanyl a hadic připojeno k přístroji pro mimotělní oběh. Ten na potřebnou dobu převezme funkci srdce i plic k čerpání a okysličování krve. Chirurgové tak mají dostatek času srdce odoperovat.
Na závěr tříhodinové operace ověřují svoji práci. Pomocí echokardiografického vyšetření, tedy ultrazvukového vyšetření srdce, se lékaři přesvědčí, jestli chlopně pracují tak, jak mají. "Povedlo se, fungují úplně perfektně," hlásí operatér.
