Úkol měly stejný. Pozorovací místo a zážitky každá jiné. Tři části expedice vyprávějí své dojmy z focení zatmění Slunce.
Atol Enewetak, Marshallovy ostrovy v Tichém oceánu
Ze tří pozorovacích míst přinesl nejvíce štěstí na počasí. V 50. letech tady Američané cvičně odpálili 47 atomových bomb. Oblast pak dekontaminovali a dnes zde žije asi 700 obyvatel. Bez mobilů a internetu. Vše ostatní jim dováží lodě a letadlo. Na atolu není ani jeden obchod.
on-line s vědci, kteří fotili zatmění slunce |
"Rodiny dostávají podporu od USA. Jako kompenzaci za dřívější nucené přestěhování kvůli jaderným testům. Čím více dětí, tím je podpora vyšší," vypráví člen týmu, matematik Karel Martišek.
o zatměníZatmění Slunce nastane, když je Měsíc v novu a Slunce i Měsíc jsou při pohledu ze Země v jedné přímce. |
"Zaznamenali jsme jen jediný případ. Těsně před zatměním přiletěl někdo soukromým tryskáčem. Pozoroval a fotografoval zatmění přímo z letiště. Ihned po zatmění Enewetak opustil," říká Martišek.
Enewetak je totiž velmi obtížně dostupný. Letadlo, které mělo přiletět dva dny po evropské výpravě, už kvůli poruše nepřiletělo.
"Totiž na ostrov létá společnost Air Marshall Islands, které se přezdívá Air Maybe (angl. možná -pozn. red.). A mají k dispozici jedno jediné letadlo, které je schopné zvládnout let z hlavního města ostrovů Majuro na atol Enewetak," vysvětluje Martišek.
A co ho ještě na Marshallových ostrovech překvapilo? "Nádherné přivítání na Enewetaku, každý jsme dostali od místních dam květinový věnec a kokos na osvěžení. Na druhou stranu neuvěřitelný nepořádek na pobřeží," řekl.
Ostrov Yangshan, 130 kilometrů jihovýchodně od Šanghaje, Čína
Spojuje jej s pevninou 32,5 kilometru dlouhý most, který je tak sedmým nejdelším mostem na světě. Ostrov je dostatečně vzdálený od Šanghaje, takže ho netrápí mohutný smog, který by mohl focení Slunce znemožnit. Slouží jako přístav a je zcela zaplněn kontejnery, jeřáby a překládací technikou.
Na Yangshan přijel Jiří Krejsa, který na VUT vystudoval inženýrskou mechaniku, s dalšími dvěma kolegy z Brna a skupinou asi 90 pozorovatelů. Samotné focení zatmění bylo doslova katastrofou.
"Na zádech jsme dotáhli přes půl zeměkoule hromadu vybavení. Příprava nás stála spoustu úsilí i peněz, na místě vše fungovalo na sto procent. Jediné, co jsme potřebovali, bylo šest minut jasné oblohy. Udělali jsme vše, co bylo v lidských silách, ale výsledek byl bohužel nulový," popsal smutně Krejsa.
Už před odjezdem Jiří Krejsa vyzvídal od své tety, která pracovala dva roky na ambasádě v Pekingu, co ho nejvíc v Číně překvapí. Řekla prý "kolik jich je".
"To množství lidí je pro Evropana skutečně těžko představitelné. S jazykovou bariérou jsme počítali, ale orientace podle čínských znaků byla opravdu obtížná. Například v taxíku jsme při pokusu o transport na nádraží poměrně dlouho museli předvádět vláček a dělat hů hů. Což prvního z taxikářů dokonale zmátlo a z taxíku nás vyhodil," vypráví Krejsa.
Že i v miliardové Číně ale můžete jen tak venku narazit na známého, potvrzuje Krejsa vzápětí. Už věděl, že jeho skupina i ta Hany Druckmüllerové dopadla špatně.
"Jedinou nadějí zůstávala skupina na Marshallových ostrovech, se kterou jsme ale neměli spojení. A pak, přímo na Velké čínské zdi, potkal kolega Věchet paní Druckmüllerovou, která měla optimistické zprávy," dodal Krejsa.
Město Suzhou, 120 kilometrů západně od Šanghaje, Čína
"Pozorovací místo jsme měli v parku s altánky, jezírky, chrámy. Na jednom kopci nad námi seděl obrovský Buddha, na dalším se tyčila pagoda," popisuje pozorovací stanoviště Hana Druckmüllerová.
Do Číny přijela s astronomy z hvězdárny v Úpici na Trutnovsku a kolegy z Akademie věd. Na místě byli lovci zatmění a další vědci. Španělé, Poláci, Číňané. Ti všichni měli smůlu. Nad Shuzou byla v době zatmění silná oblačnost.
"Všichni to přijali sportovně. Když jsme si začínali být jistí, že nic nenafotíme, ve skrytu duše jsme stále doufali, že alespoň něco uvidíme. Ani to nám nebylo dopřáno," vypráví mladá matematička.
A tak jejími nejkrásnějšími zážitky bylo město Suzhou, které prý patří mezi nejhezčí v Číně. A také ochota místních. Ze všech nejvíce výpravě pomohl jeden místní student.
"Naše přístroje totiž zůstaly na celnici v Šanghaji a tam nám řekli, že je do zatmění odtud nedostaneme. Dvakrát tam s námi jel, noc před zatměním tam strávil s námi. Posílali ho od čerta k ďáblu, ale po celodenním maratonu dostal naše přístroje z celnice. Byl to naprosto obdivuhodný výkon, zvláště když jsme pro něj na začátku byli zcela cizí lidé. Nemám přesnou představu, jak tuhý režim v Číně panuje, ale podle našeho názoru se choval velmi odvážně," dodala.
