Chudoba, bída

Chudoba, bída | foto: Profimedia.cz

Buďme féroví, alespoň k sobě samým

  • 2
Obvykle si stojíme za svými názory a činy, pouštíme spolucestující jako první do tramvaje a u pokladny poděkujeme za obsluhu. Býváme hrdí na své schopnosti a po náročném dni si uznale klepeme po rameni. Jak jen ty všední starosti s nadhledem zvládáme.

Nezapomínáme ani na své bližní. Řekli bychom, že úměrně s naším vzrůstajícím blahobytem přibývá potřebných. A institucí zastupujících potřebné. Všichni nás najednou potřebují.

Střih. V zemích Latinské Ameriky, Afriky a Asie pracují miliony lidí v nedůstojných podmínkách za minimální mzdu, přežívají v bídě a jsou zneužívány jako levná pracovní síla. Jinou možnost nemají, chtějí-li uživit rodinu. Miliony sirotků v Africe. Miliony dětí umírající na AIDS. Miliony starých a nemohoucích.

. Očima studentky

MF DNES přináší cyklus názorových textů studentů brněnské žurnalistiky.

Střih. Pomáhat druhým se v posledních letech stalo in. Copak se dá projít třeba Českou a nikomu nepřispět? S čistým svědomím? Férová mysl, búra na čivavy v Americe a koupit propisku na pomoc bůhvíkomu. Vždyť je to jedno, ale kdo nepomáhá, jako by nebyl.

Pokrytecky, korunku ke korunce, hlavně kvůli sobě samým. Přece v kavárně, popíjejíce Fair Trade kávu, nepřiznáme, že dobrovolníka nejčastěji odbýváme s tím, že už jsme přispěli jeho kolegovi.

Střih. Empatie je chvályhodná vlastnost a bohudík za lidi, kterým soucit není cizí. Divíte se však těm, kteří odmítají živit pochybné organizace hovořící o nejčistším poslání, majitele restaurací honosících se označením bio jen proto, že je to trendy? Férové dodavatele zaručeně férových produktů?

Divíte se těm, kteří se nevyznají ve stovkách organizací útočících tím nejkratším směrem na city? Já nikoliv.