„A to jsme začaly před dvěma lety na parapetu,“ směje se Hana Polanská, majitelka firmy, kterou provozuje s Alenou Doležalovou. Na okno už se dnes s 50 tisíci rostlinami nevejdou, a tak mají pět velkokapacitních fóliovníků v Ladné na Břeclavsku, které jsou plné chilli keřů.
Úrodu z nich prodávají od 19. května ve svém obchodě v Pekařské ulici v centru Brna. Pro zákazníky mají hned 35 odrůd papriček a nabízejí snad vše, co má s chilli něco společného.
Proč jste se rozhodly založit podnikání na chilli? Chtěly jste nabídnout něco, co na trhu chybí?
Hana Polanská: Ne. Na silvestra před dvěma lety jsme vypily lahev šampaňského a překlikly se při objednávání v množství semínek. Chtěly jsme si jich koupit dvacet, protože jsme je předtím v létě zkoušely a dařilo se nám. Přišly jich ale dva tisíce. (smích)
Alena Doležalová: Takže jsme je zasely a najednou nám vyrostla spousta rostlin. To jsme ještě měly každá své původní zaměstnání a chilli bylo jen takové hobby, i když už jsme si musely postavit menší skleník. Potom nás to strašně chytlo, přitom to byl původně omyl. Osudový.
Ale chilli jste pěstovaly už předtím. Co vás k tomu vedlo?
A. D.: Ostré jsem měla vždycky ráda. Přišla jsem na to, že to bylo kouřením. Člověk, který kouří, dává do jídla hodně soli a koření. Teď už nekouřím, ale u chilli jsem zůstala.
H. P.: Já nekouřila nikdy, ale pálivé mám ráda odjakživa. I dva roky před požehnaným silvestrem jsem si chilli pěstovala doma.
Co na váš plán podnikat s chilli papričkami říkali lidé v okolí?
A. D.: Že je to nesmysl a že nás to nemůže uživit. Všichni nám říkali, ať neblázníme a necháme si nějaké stálé zaměstnání a tohle jen jako koníček. H. P.: My samy moc nevěděly, jak to bude. Dělaly jsme vše impulzivně. Ale už se lepšíme a jsme zodpovědné, děláme výhledy. Také jsme se staly firmou, což byl velký krok.
Od května tedy máte kamennou prodejnu v Brně. Co všechno u vás lidé najdou?
H. P.: Prodáváme sazenice, plody i výrobky z chilli. Ty ale nejsou naše. Máme je tu, než z našich plodů budeme schopné vyrábět něco samy.
A. D.: Chtěly jsme ale ukázat, do čeho všeho lze chilli dát. Takže tu máme chilli omáčky a salsy. Děláme burgery, výbornou chilli polévku, sýrem plněné papričky jalapeňo. Nabízíme ale třeba i chilli sůl, čokoládu, gumové medvídky, také chilli marmelády a další rarity.
Alena Doležalová a Hana PolanskáSpolečnost World of Chilli provozují spolu. Papričky a výrobky z nich prodávají v obchodě v Pekařské ulici v Brně. Chystají se také obnovit e-shop. Mají 35 druhů oblíbených i méně známých čerstvých chilli papriček. Plody nedovážejí, pouze pěstují. Chystají také vydání knihy o chilli, ve které popíší své zkušenosti. Hotový už mají kalendář plný chilli papriček nafocených uměleckým fotografem, který pokřtí 30. listopadu. |
Kupují lidé takové bizarnosti?
A. D.: Samy jsme byly překvapené, jaký o ně byl zájem! Lidé zkrátka chtějí experimentovat. Nejvíce nám sem chodí mladé holky nebo ženy kolem 50 a více let. Chilli kupují hlavně pro partnery, nejčastěji jako zajímavý dárek. Navíc máme i dobrou polohu, což jsme nejdřív netušily. Přes silnici je nemocnice u sv. Anny a lidé k nám chodí na doporučení od lékařů.
Při jakých potížích chilli pomáhá?
A. D.: Chilli je velmi zdravé na srdce, na krevní oběh, také zrychluje metabolismus, takže může pomoci při hubnutí. Pomáhá od bolesti, dokonce prý chilli potlačuje bujení karcinogenních buněk. Určitě je dobré jíst papričky pravidelně, třeba dvakrát týdně. A časem zjistíte, že to, s čím jste začali, je pro vás málo a chcete silnější a silnější.
A vy jim můžete vyhovět. Máte i nejpálivější papričku světa.
H. P.: Ano, je to Trinidad Moruga Scorpion Red. Sice jsme ji nejedly, ale pěstujeme ji, protože lidé ji chtějí.
A. D.: Spíš zkoušejí svoje hranice. Ona pálí i na dotek a zacházet by se s ní mělo opatrně, jíst by ji měl jen trénovaný člověk. Ale záleží na tom, co kdo zvládne. Co pálí jednoho, nemusí pálit druhého.
Může si člověk papričkami ublížit?
A. D.: Zdravý člověk rozhodně ne. Není na světě dokázané, že by někdo zemřel na požití přemíry kapsaicinu. Ale že se z toho potíte, máte pocit, že už bolest v břiše nemůžete vydržet, to se stává. Při zvýšené konzumaci. Normálně se lidé opotí, spustí se jim rýma, brní je ruce nebo za ušima, jak se jim rychle rozproudí krev. Ale všechny pocity jsou spíš příjemné, než že by to bolelo. Pokud se tedy chilli jí s rozumem. Také proč by to lidé jedli znovu a znovu, když by to nebylo příjemné?
Jak moc pálí?Pálivost chilli papriček způsobuje látka kapsaicin, která dráždí receptory bolesti v ústech. K měření pálivosti se používá Scovilleho stupnice pálivosti (SHU). „Udává, kolik kapek vody se musí dát do jedné kapky roztoku papriky, aby přestal pálit,“ říká Hana Polanská. Mezi pěstovanými odrůdami má World of Chilli zastoupení různých stupňů pálivosti, od Pasilla Bajio (1 000 SHU) po nejpálivější papričku světa Trinidad Moruga Scorpion Red (2 000 000 SHU). |
Kolik odrůd pěstujete?
A. D.: Celosvětově jsou asi čtyři tisíce odrůd. My jsme jich loni měly 180, velikostí a barev, jaké si jen dokáže člověk představit. Od bílé přes celou škálu barev až po černé. Byl to ale zmatek. Když jsme všechny papričky vyskládaly před zákazníka, nemohl si vybrat a nakonec si nic nekoupil. Takže letos jsme měly jen 35 druhů a je to tak mnohem lepší.
Liší se odrůdy chutí, nebo člověk cítí jen jiný stupeň pálivosti?
H. P.: I chuťově. Například habanero papričky jsou výrazné a jsou v nich cítit citrusové plody. Lidé ale rozlišují chuť u těch nejznámějších odrůd, jako jsou třeba jalapeňo, habanero, tabasco.
A. D.: A pak jsou fajnšmekři, kteří jsou schopni zasvěceně diskutovat, jestli v papričkách cítí chuť avokáda, tropického ovoce, čokolády a kdečeho. Při vší úctě, měli by dělat sommeliéra, a ne si pálit chuťové buňky. (smích)
Je to náročná rostlina na pěstování?
A. D.: Je to paprika jako každá jiná. Záludnost je jen v tom, že než se dá semínko do země, musí být v teple. Chilli je tropická rostlina, takže semínko klíčí v 35 stupních Celsia, pak se musí tato teplota měsíc udržovat. Naše běžná paprika takto choulostivá není. Ale potom už je chilli celkem odolné vůči chorobám, životaschopné a plodné.
H. P.: Punc výjimečnosti sice pěstování chilli má, ale my jsme to vzaly jinak. Je to jen paprika a tečka. Nic výjimečného v tom není.
Určitě se ale hodí mít zahradnické zkušenosti.
A. D.: Ano, chilli může mít plísně, potřebuje hnojit, musí se hlídat škůdci. Je spousta práce okolo a úplná legrace to není. Navíc si ještě nemůžeme dovolit mít hodně zaměstnanců, máme jen výpomoc v prodejně, abychom mohly být co nejvíc ve fóliovnících. A nárazově máme brigádníky na sběr, to bychom samy nezvládly. V každém z pěti fóliovníků máme dva tisíce rostlin a z jedné je minimálně kilogram papriček. Je to celkem náročná práce. Beden denně nataháme stovky, ve fóliovníku je 65 stupňů Celsia, když je venku 30. V létě každý den vyrážíme ve čtyři, do devíti sklízíme, okopáváme a pracujeme. Pak jedeme do prodejny, abychom na desátou otevřely, v šest zavíráme. Soukromý život šel okamžitě mimo. Ale od listopadu do března bude pohoda, to odjedeme třeba na měsíc na Bali.
Sklízíte tedy jen v létě?
A. D.: Přijde nám dobré jíst zeleninu v období, kdy opravdu roste. Respektujeme přirozený vývoj rostliny, a proto plody můžeme prodávat jen po část roku. Snažíme se ale dobu sklizně protáhnout tím, že jsme zvolily odrůdy s rozdílným vývojem, které dozrávají v trochu jinou dobu. Takže část papriček začínáme sklízet v květnu, část budeme sklízet třeba až na konci října. I tak ale potom přijde hluché období.
Co v tu dobu budete dělat?
H. P.: Letos poprvé zkoušíme nějakým způsobem plody uchovat. Konzervací, mražením celých plodů nebo rozmixovaných do pasty, sušením. Uvidíme, co z toho bude a jestli budeme moci prodávat vlastní produkty z chilli.
A. D.: Rozhodly jsme se totiž, že nebudeme dovážet plody, a zákazníci si budou muset počkat až do května nebo června na naše vypěstované papričky. Rozdíl v chuti mezi čerstvými a dováženými paprikami je diametrální a já si myslím, že by nám to i kazilo pověst. Raději budeme prodávat třeba nasušené naše plody. Zákazníkům to takhle vysvětlíme a doufáme, že to pochopí a ocení. A na jaře si přijdou pro čerstvé papričky.
Zkoušely jste také prodávat na e-shopu. Proč teď nefunguje?
A. D.: Měly jsme představu, že budeme posílat stovky balíků. Však nám denně chodí spousty objednávek na nákup sazenic. Ale musely jsme e-shop zastavit, protože nám lidé posílali fotky, v jakém stavu balíky chodí a jak jsou sazenice zničené. Už jsme ale vymyslely zpevněný balicí systém různých tubusů v krabici a doufáme, že od jara budeme zase posílat poštou.
Jak si tak velký zájem zákazníků vysvětlujete?
H. P.: Jsme vlastně jediní v Česku jak co se týče sazenic, tak plodů. Byznys se semínky kvete, toho je spousta. Na internetu se dá sehnat 300 druhů chilli semínek. Nicméně si myslím, že toto bude asi upadat, protože když semínka v lednu zasadíte a v červnu zjistíte, že máte neduživou rostlinku, která nemá možnost plodit, tak toho necháte a koupíte si raději sazenici. U nás.
Prodejnu máte jen v Brně. Uvažujete o rozšíření i do jiných měst?
A. D.: Náš sen je mít podobný obchod jako tady i v Praze, navíc s kuchyní. Ale také chceme rozšířit pěstování, místo pěti foliovníků mít příští rok deset. A zvětšit naši brněnskou prodejnu. Rozhodně je naším plánem také obrážet gastrofesty, jako je na příklad Street Food Festival. Taková ochutnávka je ta nejlepší propagace. Chtěly bychom zkrátka chilli dostat více do povědomí lidí.
