Hlavně romské děti se tady učí umění z manéže. A aniž by o tom samy věděly, i umění uplatnit se v běžném životě.
Sotva otevřu dveře od místnosti, čtveřice děvčat od deseti let nahoru se na mě doslova sesype a předhání se v tom, která nejdřív předvede, co se za uplynulé dva roky naučila.
„Už umíme žonglovat, dělat pyramidy, stojky, hvězdy a taky chodit po střepech,“ sype ze sebe desetiletá Vendula. Se sestrou Sandrou kroužek, který zřizuje břeclavská pobočka sdružení IQ Roma servis, navštěvuje od samého začátku. „Taky umíme chodit po laně,“ přizvukuje Sandra a nad hlavou roztáčí na tyči barevný talíř.
Trémou tyhle děti podle všeho netrpí. „I když poprvé, to jsme ani nechtěly vyjít na pódium,“ směje se Míša, další ze sestavy malých artistek, jež mají za sebou už pěknou řádku vystoupení v Břeclavi, ale také v Praze či v Brně na festivalu Freš manéž, který organizuje zdejší cirkus LeGrando.
Právě v něm už přes deset let působí Vojtěch Veselý, jenž břeclavský kroužek vede. Je přesvědčený, že cirkusová pedagogika může dětem z romské komunity, na kterou se v Břeclavi nepohlíží příliš laskavě, hodně pomoci.
Jakmile totiž děti vstoupí do cvičebny, mizí veškeré rozdíly. „To je na cirkusu krásné. Je jedno, kdo je tlustý, tenký, maličký, přerostlý, černý nebo bílý. Ze všeho jde udělat přednost,“ vysvětluje mladý muž, který v břeclavském IQ Roma servisu působí jako pedagogický pracovník.
Zpočátku se navzájem vysmívali
To, jak v Břeclavi s dětmi pracuje, odborníci označují jako social cirkus – spojení sociální práce a cirkusové pedagogiky, které je vhodné právě pro rizikovou mládež. Podobné projekty založené na zmíněném principu fungují všude ve světě. Třeba v anglickém Bristolu i v šedesáti afghánských provinciích, kde sbírají děti doslova na ulici.
Requiem pro člověkaBřeclavský Cigi Cigi Cirkus není zdaleka jediným projektem, který má mladé Romy inspirovat a naučit týmové spolupráci. V pátek vystoupili v bazilice Nanebevzetí Panny Marie na Mendlově náměstí v Brně profesionální umělci a děti ze sociálně vyloučených lokalit, kteří spojili síly při nastudování Requiem Wolfganga Amadea Mozarta. Requiem pro člověka se snaží podchytit talent sociálně znevýhodněných dětí, zejména Romů. Vystoupení navázalo na loňský úspěch Brundibára z ghetta. Jeho dětští protagonisté se znovu spojili s týmem režisérky Lindy Keprtové a nově se šéfdirigentem Janáčkovy opery Markem Ivanovičem. Scénické provedení Requiem bylo obohaceno o verše Bohuslava Reynka. Autorkou vizuálu se stala držitelka nominace na cenu Czech Grand Design 2014 Pavla Nešverová a patronkou projektu pak zpěvačka a houslistka Iva Bittová. „Dětský herec se v Requiem představuje bez ohledu na souvislosti, které jsou definovány pouze námi dospělými,“ poznamenala režisérka Keprtová. (ČTK) |
„Dostanou tady prostor, kde můžou být legálně drzí,“ říká s nadsázkou Veselý. „To, že je někdo drzý na ulici nebo dělá něco, co společnosti přijde nepřístojné, je jen touha po nějakém risku. Ale riskovat se dá i jinak. A cirkus je způsob, jak jim umožnit riskovat bezpečně a zároveň rozvíjet třeba trpělivost a týmovou spolupráci,“ vysvětluje.
Aby fungovali jako tým, je u malých cirkusáků vlastně to nejdůležitější. A právě to se v Cigi Cigi Cirkusu museli naučit jako první.
„Zpočátku se vysmáli každému, kdo spadl, když se stavěla ‚lidská‘ pyramida. Tehdy jsem byl i hodně zlý a vyhnal je. Děti musí vědět, že jsou tým a musí držet při sobě. Když se někomu něco přihodí, můžou za to všichni a záleží na každém jednom z nich. A to je jedna z věcí, kterou by měl cirkus rozvíjet. Zvláště u těchto dětí,“ popisuje Veselý potíže, s nimiž se na počátku potýkali.
Děti ostatně tehdy ani nevěděly, co cirkus vlastně obnáší. „Představily si možná lva a tygra. Netušily, kolik má cirkus přesahů,“ vzpomíná s úsměvem na krušné začátky.
U kouzel se děti učí mluvit nahlas
Dnes kroužek navštěvuje od pěti do patnácti dětí, podle chuti i rodinné situace. Trénují jednou až dvakrát týdně. A cirkus mají tak trochu za odměnu. „Když máme dobré známky, můžeme tu i přespat,“ vykládá vysoká Natka, které při tréninku kolem pasu uvízl žonglovací kruh a vysvobodit ji z něj museli až s pomocí nůžek.
Většinu pomůcek, se kterými pracují, přinesl Veselý. Brzy ale přibudou nové, které cirkus zaplatí z dotace. A kroužek se tak zatraktivní pro další děti. Do Břeclavi dorazí balanční koule, jednokolky, žonglovátka a pomůcky pro kouzelnické triky.
„Ty jsou prospěšné i pro normální život. Děti se u kouzel naučí mluvit nahlas, dívat se do obecenstva, reagovat na okolí,“ vysvětluje Veselý.
Jeho svěřenci občas opustí „bezpečí“ cvičebny nad poštorenskou knihovnou a vyrazí ven do ulic. Nasadí si klaunské nosy a improvizují.
„Je zvláštní, jak se společnost kouká jinak, jakmile si někdo nasadí klaunský nos. Do té chvíle to pro ně byla děcka, která se jim pletou pod nohy, a najednou se na ně dívají úplně nově. A to je pro děti hrozně dobré. Zažijí si hezký pocit,“ přemítá Veselý.
Po dvou letech se projekt v Břeclavi, kde žije kolem pěti set Romů, jeví jako úspěšný. A není vyloučené, že se kroužek v rámci IQ Roma servis rozšíří také do Brna.
