Jak jste měli rozdělené role?
António: První projekt o cizincích jsem dělal sám v roce 2011 a pak jsem dostal objednávku na další film. Mezitím jsem se seznámil s už zkušeným filmařem Emanuelem a pozval jsem ho ke spolupráci. Původně se měl věnovat spíš režisérské práci a já spíš scenáristické stránce. I teď máme dělbu práce - já stříhám text a on to pak opraví, vybírá záběry a říká, jak to bude. Občas si ale vyměníme role.
Emanuele: Jsem spíš na vizuální stránku, kromě jiného jsem i hlavní kameraman. António může také natáčet, ale je skvělý na příběhové linky.
Cizinci v BrněSeriál iDNES.cz o lidech, kteří se rozhodli usadit na jihu Moravy |
Jaký je rozdíl mezi prvním filmem a tím nynějším?
António: Je úplně jiný. Vystupují tam jiní lidé. Všichni ale mají něco společného s Brnem. Jediné opakování je, že muzikanti, kteří vystupovali v prvním filmu, dělali hudbu k tomu druhému. I název měl být jiný, jenže z původně pracovního názvu Czizincii/Mygranti se postupně stal skutečný. Ten název je pochopitelně slovní hříčka.
Emanuele: Je tam ještě další kontext - aktuální. Když jsme začali natáčet, byl klid, problematika migrantů spala, ale během těch necelých dvou let se všechno změnilo. My jsme ale zachytili dvě demonstrace, obě před uprchlickou krizí. Jedna je proti migraci - nacionální, další proti nim - těch bylo mnohem víc. Jako cizinci mi nevadí, když někdo protestuje proti mně, ale je mi líto lidí, kteří ztratili své blízké a rodiny, kvůli ideálům, které teď neonacisté propagují.
Film CZIZINCII/ MYGRANTI
|
Co lidé ve filmu uvidí?
António: Zazní tam pět jazyků - čeština, angličtina, italština, francouzština, španělština. Máme 19 postav, například Kanaďana Dona, který tu žije od roku 1969 a nabízí unikátní pohled na Československo za socialismu. Na návštěvu ale přijel už v roce 1968, takže zažil kousek pražského jara. V té souvislosti jsme narazili na zajímavou věc: celý svět vnímá pražské jaro jen jako srpnovou invazi. Ne jako období před ní. Ani v archivech nic nenajdete. A jsou zmatení, že jaro, když to bylo v srpnu.
Emanuele: Máme třeba Laosanku, která uprchla ze své země do Německa a tam potkala uprchlíka z Československa a dodnes jsou spolu. Vystupuje tam Ital, který tu je 23 let, vlastní restauraci a propaguje italskou kulturu. Povídá nám tam Češka, která emigrovala do Francie a stále tam žije a povídá si s mužem z Konga, který žije tady. António: A natočili jsme i pohled dvou muslimů. Jeden je striktnější – nepije a měl problémy i se zpíváním koled. Druhý je volnější, ale oba jsou liberální vůči Čechům. A ti vysvětlují, jaké jsou rozdíly v islámu a jak na něj mají lidé v Česku zkreslený pohled, asi jako cizinci na pražské jaro. A zcela aktuální pohled má i Angličan Bob, který žije v Brně se svou ženou Vietnamkou a dvěma dětmi a teď po brexitu má velké obavy, co s ním bude. Ztratí postavení občana Unie a zhorší se pozice jeho i celé rodiny?
Týdeník 5plus2Každý pátek zdarma  |
Jak se vám na filmu pracovalo?
Emanuele: Výborně. Všechno tu funguje a jsou tu perfektní možnosti, nejenom na práci, ale třeba i pro děti a rodiny. Ve srovnání s Itálií. António: Cítím to stejně. Když srovnávám život tady s Portugalskem, tady se žije lépe. Je to tu mnohem levnější. I když má kromě piva a mléka většina věcí trochu nižší kvalitu. Už si zvykám na meníčko za 80 korun. I když je horší. Ale kompenzují to jiné lepší věci.
Češi na stav v Česku často nadávají.
António: Nesouhlasím s kritikou Čechů, že tu nic nefunguje. Už před 11 lety, když jsem sem přišel, byla tu řada věcí lepších, teď se to ještě zvedlo. Služby se zlepšují. V Lisabonu máme krásné klimatizované autobusy, ale vaše autobusy jezdí na čas a nejsou narvané. Češi si nemají na co stěžovat. Emanuele: I já jsem tady šťastný. Mám tu rodinu a plány. Neměnil bych.
