Takřka dvacet let poté, co se dramaticky změnily veškeré podmínky ediční činnosti v zemi, začíná být i postavení brněnských vydavatelských domů čitelné a jasné. A to jak s ohledem na zaměření (serióznost, komerční postupy), tak orientaci na určitý druh vydávané literatury.
Atlantis
Vznik tohoto nakladatelského domu v Brně nese stigma jakéhosi protekčního "disidentského“ dítka. Dnes už je pevně v rukou manželky bývalého ministra kultury Jitky Uhdeové, byť jeho vznik z února 1989 iniciovalo pět jiných nadšených disidentů, kteří se z popudu Jana Šabaty rozhodli "ve smyslu nově přijatého zákona o družstevnictví z roku 1988 založit nakladatelské družstvo".
Svolení k činnosti dostali ovšem až po listopadu 1989. Atlantis (nazvaný podle vydavatelství soukromého prvorepublikového brněnského nakladatele J. V. Pojera) začal svou produkcí ihned zaplňovat mezery v literatuře, která před rokem 1990 mohla vycházet pouze u exilových nakladatelstvích či v samizdatu.
Knihy Ludvíka Vaculíka, Jana Trefulky či Milana Kundery, který přes letitou nevůli vydávat česky novější, už francouzsky psané práce výjimečně právě Atlantisu své staré a některé novější tituly "pustil". A komerčně se svému českému vydavatelskému domu jistě stále dobře vyplatí - vzpomeňme před pár lety vydanou Kunderovu Nesmrtelnost, která se několikrát dotiskovala.
Po vzoru velkých nakladatelských domů ve světě i Atlantis využil svých dobrých kontaktů a založil pro některé autory ediční řady, kde vychází jejich souborné dílo - Ludvík Kundera, Zdeněk Rotrekl, Jan Trefulka, Ludvík Vaculík, Vladimír Vokolek a další.
Pikantní možná je, že se nakladatelství nebálo vzít ze zahraničí i dvě jména vnímaná kvůli "fašistické" minulosti jako kontroverzní - Güntera Grasse i Ezry Pounda. Čerstvými nakladatelskými počiny jsou knižní vydání Shakespearových her v překladech Martina Hilského.
Kdo by se chtěl pokochat společenskou prestiží zdejších autorů, ten na webových stránkách Atlantisu najde, kteří autoři a překladatelé získali jaká ocenění: od Nobelovy ceny přes četná státní až po čistě knižní trofeje.
Doplněk
Jan Šabata si před odchodem z Atlantisu založil od roku 1991 již samostatně fungující nakladatelství Doplněk. Kromě vydávání právnických učebnic, které firmu z velké části živí, se Doplněk nejdříve soustředil na zaplnění mezer ve jménech dříve zakázaných autorů i v naší historické paměti.
Z dosud vydaných asi tří set knih je jich velká část společenskovědní a memoárová, podstatná část titulů je též regionální (spojená zejména s Brnem). Překládá se především z norštiny nebo francouzštiny.
Asi největší dopad na brněnské prostředí má vydávání regionálně zaměřených prací (pověstí, pohádek či koled a sborníků z Brněnska, jakými jsou například rozsáhlé publikace Karla Altmana Krčemné Brno či Marty Toncrové Zpěvník lidových písní z Brna).
Jedním z posledních takových počinů Doplňku je i dvojjazyčné česko-německé vydání knihy Jiřího Orta Budiž světlo žárové o elektrifikaci Mahenova divadla, která vyšla ke 125. výročí této události.
Kontroverzně vnímaný sociolog Jan Keller vydal své knihy Abeceda prosperity či Nedomyšlená společnost také v Doplňku a ten chystá pro letošní podzim jejich nová vydání.
Host
Z disidentského podhoubí vyrostlo i nakladatelství Host. Dušan Skála v něm vydával od roku 1985 původně stejnojmenný samizdatový časopis-sborník, za což si v roce 1988 odseděl pár měsíců ve vazbě.
Po roce 1990 se rozhodl, že při časopisu bude vydávat i knihy orientující se zejména na autory spjaté s disentem či exilem. V roce 1995 převzali vedení Hosta Miroslav Balaštík a Tomáš Reichel, kteří oficiálně ustavili stejnojmenné nakladatelství, v němž se rozhodli soustředit zejména na básnické práce svých vrstevníků.
Záhy se však rozmach nakladatelství rozšířil. Host je ovšem spolu s Atlantisem, Doplňkem a Druhým městem bezpečně vnímán jako vydavatelství seriózní až prestižní. Od roku 1999 vydává tento dům literárněvědnou Strukturalistickou knihovnu, zavedené české autory (Ota Filip, Jiří Hájíček, Jan Balabán, Eva Kantůrková, Věroslav Mertl, Josef Nesvadba či Roman Ludva) a snaží se objevovat další nadějná jména (Olga Tokarczuková, Ilija Trojanov, Daniela Kapitáňová či Martin Pollack), což se mu daří i díky vydávání dnes asi nejprestižnějšího stejnojmenného literárního časopisu u nás.
Obvykle vydá kolem padesáti knižních titulů ročně. Letos se jim podařilo objevit mladou autorku Petru Soukupovou, jejíž prvotina K moři byla nominována na cenu Magnesia Litera. Vydali též knihy osobností spjatých s Brnem, třeba knižní rozhovor s jazykovědcem Dušanem Šlosarem Jaké hlavy, takový jazyk (Trávníček, Voráč) a pojednání Jiřího Voráče o jednom z nejvýznamnějších českých režisérů Ivan Passer - Filmový vypravěč rozmanitostí. Také Host se ovšem musel uchýlit ke komerčně zajímavější překladové produkci a vydává například hodnotnější detektivky.
Druhé město (Petrov)
Zatímco zmíněná nakladatelství navazovala na dobu před rokem 1989, pro Petrov (dnes Druhé město) to už neplatí. Vznikl původně jako vydavatelství Československé strany lidové, od níž je s mnoha neprodejnými tituly v dubnu 1990 převzal a po listopadu 1992 už jako soukromý vydavatel od základu přetvořil Martin Reiner (dříve Pluháček).
Tomu v roce 1995 nakladatelský anděl strážný poslal do cesty dvacetitisícový náklad Účastníků zájezdu dnes nejprodávanějšího českého autora Michala Viewegha, který se v roce 1997 definitivně naštval na svého původního vydavatele Český spisovatel a přešel coby zlaté vejce do rukou Petrova, potažmo Martina Pluháčka-Reinera.
Ten díky penězům "za Viewegha“ mohl rozjet v nevídaném množství vydávání titulů naprosto nevýdělečných českých básníků i prozaiků v řadě nazvané New Line (později Nezavedení) i nepříliš komerčních slavnějších jmen (Hana Andronikova, Alexandra Berková, Viola Fischerová, Václav Kahuda, Jiří Kratochvil, Jiří Olič, J. A. Pitínský, Jaroslav Pížl, Pavel Řezníček, Odillo Stradický ze Strdic, Bohuslav Vaněk-Úvalský, Ivan Wernisch nebo Zdeněk Zapletal).
Po celé republice se Petrov proslavil také doplňkovými akcemi typu Lodě literátů (letos se konal už šestnáctý ročník), pětiletím (1996 až 2000) bítovských setkání českých literárních tvůrců, vydáváním kulturní revue Neon, od roku 2001 byl i hlavním pořadatelem mezinárodního básnického festivalu Poezie bez hranic a od roku 2003 též recitační soutěže vlastních veršů Slam Poetry či Evropského fejetonu.
I když počátkem roku 2006 Petrov svůj mohutný rozjezd rázně utlumil a coby Druhé město omezil počet vydávaných titulů i další aktivity, jeho přítomnost na českém knižním trhu stále nelze přehlédnout už kvůli Michalu Vieweghovi, jenž zůstal Druhému městu věrný.
Tento podzim zde má vyjít jeho Román pro muže, a protože se do kin chystá Nestyda režiséra Jana Hřebejka, potřetí vyjde i kniha, podle které byl film natočen - Vieweghovy Povídky o manželství a o sexu. I jako Druhé město pokračuje však Reinerův nakladatelský dům ve finančně náročném vzniku veleknih básnických i prozaických textů "zapadlých“ a "zapomenutých“ autorů v redakci Ivana Wernische.
Letos na jaře spatřil světlo světa už třetí díl nazvaný Quodlibet a třetího dílu se letos dočkají též Šumná města Davida Vávry a Radovana Lipuse v rolích průvodců po moderní architektuře v České republice. Chystá se též novela další kmenové autorky Druhého města Ireny Douskové nazvaná O bílých slonech.
Větrné mlýny
Několikanásobně zvláštní postavení na brněnské scéně má v roce 1995 založené nakladatelství dvou vydavatelů Petra Minaříka a Pavla Řehoříka Větrné mlýny.
Kdo oba pány zná, nemůže při jejich pilném kavárenském životě uvěřit, jak ohromné množství práce za sebou mají. Očividně a dokazatelně však vydali kolem stovky knih, každoročně pořádají největší českomoravský literární festival, prázdninový Měsíc autorského čtení, a každoměsíčně vydávají také kulturně-společenský časopis Rozrazil.
Navíc se soustřeďují na nekomerční divadelní literaturu, zejména dramatické texty, v edici Windmühlen vycházejí dramatické texty českých autorů, ovšem přeložené do němčiny, a aby toho donkichotství nebylo málo, mají i řadu Poezie s autory, kteří na lesklých stránkách společenských magazínů rozhodně nejsou k vidění (Tomáš Přidal - nyní už Druhé město, Leoš Bacon Slanina, Petr Motýl, Pavel Petr či Jiří Dynka).
Dá-li se letos hovořit o nějakém hitu, podařilo se zde před nedávnem vydat skoro šestisetstránkovou knihu Muzikál expres Michaela Prostějovského o dějinách světového muzikálu. A chystají se další dramatické texty (Smrtelné hříchy Felixe Mitterera, hry Karla Steigerwalda, Huberte Krejčího, Arnošta Goldflama a jiných).
Barrister & Principal
K vydavatelstvím, která nejsou vnímána jako komerční, patří v Brně též Barrister & Principal šéfredaktora Františka Mikše a ředitele Iva Lukáše. I když je živí zejména učebnice k přijímacím zkouškám na střední a vysoké školy a odborně zaměřená literatura vůbec (třeba literární a historický projekt Střední Evropa), veřejnost je vnímá i jako vydavatele původní české a překladové prózy včetně občasných knih pro děti.
Letos byl (zřejmě k mírnému překvapení samotných vydavatelů) nejprodávanějším teoretický titul o velké postavě výtvarné teorie Ernstu Gombrichovi z pera samotného šéfredaktora. Stejně si zde cení letos vydávaných Kapitol z dějin sběratelství v Čechách a na Moravě 1650-1939 nazvaných Sobě, umění, přátelům od vedoucího semináře dějin umění na brněnské univerzitě Lubomíra Slavíčka.
A chystá se také sedmisetstránková Zdařilá demokracie Edgarda Wolfruma o historii Spolkové republiky Německo od jejích počátků až po dnešek.
Šimon Ryšavý
Šimon Ryšavý je další z neopominutelných brněnských nakladatelských "domečků" - navíc s jasně patriotickým zaměřením. Při letošním čtyřicátém výročí ruské okupace 21. srpna 1968 se v brněnských ulicích zdarma rozdávala publikace Ludmily Sýkorové nazvaná 1968 v Brně nebyli lvi, která mapuje tehdejší dění v městě Brně.
"Největší událostí tohoto roku u mne v nakladatelství je ovšem vydání knihy známé brněnské historičky Mileny Flodrové Brno aneb trocha povídání, jak se Brno velkým stalo a jeho ulice ke svým jménům přišly," soudí Šimon Ryšavý, "vyjde s ilustracemi Stanislava Sedláčka už letos v září."
Jota
Tohle nakladatelství vnímá nejen kulturní obec Brna jako komerčněji orientovanou nakladatelskou firmu. Za devatenáct let existence vydala přes 800 titulů v jedenácti edičních řadách a dopracovala se produkce kolem stovky titulů ročně. Volí jak výdělečné edice typu Javořice (s romány Vlasty Javořické), Sherlock Holmes (detektivky i od různých dalších autorů spojené se slavným detektivem Conana Doyla), Military (vojenská tematika) či turistické průvodce a barevné cestopisy, ale sbírá i ocenění (Cestopis roku 2007, Fotografická publikace roku 2008).
Sympatické je, že si nakladatelství na tiskařsky i sazebně vyhýčkané publikace většinou vydělává vlastní produkcí. V dubnu 2008 získala Jota i Cenu Miroslava Ivanova v kategorii pro nakladatele soustavně se věnující vydávání literatury faktu.
Pro letošní podzim zde nachystali knihu Puklina laureátky Nobelovy cenu za literaturu pro rok 2007 Doris Lessingové, Vlhká místa Charlotte Rocheové, kterou předchází pověst velmi kontroverzní knihy, jíž se v Německu prodalo přes milion výtisků, dále životopis Bena Hillse o ženě japonského císaře Princezna Masako - vězenkyně Chryzantémového trůnu.
Moba, Zoner
Moba je rovněž vnímána jako komerční dům, ale i zde jsou možné experimenty jako první vydání audioknihy od Vlastimila Vondrušky Dýka s hadem.
U příležitosti nedávné výstavy Ďáblova bible v Národní knihovně v Praze vydala Moba pružně stejnojmenný román Richarda Dübella a jistě se ujme i připravovaného pokračování Strážce Ďáblovy bible, jehož děj se má odehrávat na jižní Moravě. K vydání jsou ovšem připraveny i detektivky, polská, španělská a jedna původní česká.
Zoner patří k nakladatelstvím založeným na finančním úspěchu počítačového produktu a následných publikacích tohoto zaměření. Také tady dobré finanční zázemí umožňuje investovat do papíru a tisku knihy a vlastní zkušenosti firmy pomohou při technické přípravě sazby.
Pak se dobře sbírají různá ocenění, v Zoneru konkrétně za rok 2007 získala Sculpturae Naturae - Sochy přírody od Jiřího Tillera ocenění Fotografická kniha roku a v roce 2008 ocenili opět zdejší knihu Jak fotografovat krajinu od Jiřího Havla. Kromě "naučných“ knih se snímky českých tvůrců zde vyšly i publikace Michaela Freemana nebo Joea McNallyho, kteří fotí pro National Geographic, Life nebo Time.
I tak ovšem vydavatelství ohmatává další potenciálně zajímavé břehy, v poslední době třeba komiksy Manga pro různě staré čtenáře.
Další brněnská vydavatelství
Z odborně zaměřených se jich v Brně soustředí nejvíc na pedagogické knihy, zejména učebnice (třeba Didaktis vydávající letos coby novinku učebnicovou sadu s audionahrávkami, které pořídili herci Městského divadla Brno) nebo počítače (třeba Computer Press, který dnes vydává i leccos dalšího, pokud možno výdělečného), jiná se orientovala na vydávání "duchovna" (kdysi třeba husovické Centrum Mahatma či na magii zaměřené Spiral Energy židenické věštkyně Zuzany Antares) nebo křesťanské literatury (Cesta či Kartuziánské nakladatelství).
Další vydavatelství výhodně žijí na půdě brněnských univerzit (historicky zaměřená Matice moravská, Vydavatelství Masarykovy univerzity nebo Vutium), případně se přimkla k některé speciální komunitě (s původně na sci-fi a fantasy literaturu zaměřenou Černou Planetou spojený Návrat vydává dnes převážně dobrodružnou sešitovou i knižní produkci) nebo k odbornému časopisu (Opus musicum) či některému sdružení typu ekologicky výchovného Rezekvítku.
Jiná vznikla jen kvůli vydávání knih určitého komerčně zajímavého autora, kdy se nakladatelství nejčastěji zrodí jako rodinný podnik. V Brně je to třeba Mony vydávající knihy Simony Monyové, jíž zrovna vyšla Matka v krizi, nebo Šalvar vydávající výhradně práce Mileny Holcové, která po mnoha cestopisně pojatých románech letos vydala novelu Poprvé a naposledy? popisující vznik scénáře televizního filmu Láska v moll a k vydání nyní chystá obsáhlejší román Věčný striptýz.
