Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Co inspirovalo Barboru Škrlovou

  11:46aktualizováno  11:46
Je tomu právě rok, co do dějin české kriminalistiky vstoupily dva rodinné domky v Kuřimi u Brna. V jednom chystal novopečený otec elektronické zařízení "chůvičku" pro své právě narozené dítě, ve druhém matka Klára Mauerová pozorovala kamerou osmiletého syna, kterého věznila nahého a svázaného v kumbálu pod schody.

Barbora Škrlová | foto: ČTK

Možná se na utrpení toho malého hocha a jeho bratra mohla s klidem dívat vlastní matka, teta, další trýznitelé a dokonce i dětská lékařka, kteří s různými obviněními míří k brněnským soudům. Nejspíš se však na celou hrůzu mnohatýdenního mučení nemohl dívat všemocný Osud, který zařídil, že se elektronická zařízení ve dvou sousedních domcích propojila a umožnila, aby celý prapodivný případ vyplul na denní světlo.

Literární podklady
Nebudu tady opakovat všechny epizody, kterými kauza Kuřim po celý uplynulý rok poutala pozornost české a později též evropské veřejnosti, ani psát o geniální manipulační schopnosti Barbory Škrlové vydávající se za děvče Annu či hocha Adama. Chci se dnes zastavit u literárního podloží celé kuřimské kauzy.

Když našla policie při domovních prohlídkách u lidí s kauzou spojených překlad zvláštního textu V lesích Afriky (v originále In den Wäldern Afrikas, vydaného prvně nejspíš roku 1977 v tyrolském Vomperbergu), mohlo jít ještě o náhodu. O tu však nutně přestalo jít, když se zjistilo, že otec Barbory Škrlové, nazývaný coby vedoucí brněnského skautského oddílu Čan, přetvořil svoje turistické Mravence na skupinu věřících podle Hnutí Grálu.

A když navíc začalo být jasné, že ani toto náboženské učení založené Oskarem Ernstem Bernhardtem - zvaným Abd-ru-shin - jeho sektě nestačilo, takže se odštěpila v jakousi vlastní odnož, již nakonec sami řádní "grálisté“ z vlastních řad vyloučili, tehdy se nejspíš do rukou nejstarší Čanovy dcery Barbory Škrlové dostal již zmíněný spisek V lesích Afriky a ona pochopila, že se jí naskýtá možnost projevit ještě jiné vlohy, než byly ty, díky nimž do té doby skládala hudbu coby absolventka brněnské JAMU.

Zrození Grálu
Přibližme si však celý myšlenkový podnik od počátku. Abd-ru-shinovo Hnutí Grálu se totiž právě u nás stalo minimálně dvakrát líhní prapodivných sekt, přičemž původně nejznámější bylo Poselství Grálu, které počátkem 90. let 20. století založil Jan Dietrich Dvorský vulgo Parsifal.

Oskar Ernst Bernhardt, který si později říkal Abd-ru-shin, neboť prý v Mojžíšových dobách žil na světě coby arabský kníže téhož jména, se při své "klíčové reinkarnaci“ narodil 18. dubna 1875 v Biskupcích (Bischofswerda) v Lužnici. Ačkoliv byl původně obchodníkem, lákalo ho psaní, které ho často vedlo na zahraniční cesty. V roce 1915 byl v důsledku válečných událostí internován na ostrově Man.

Po válce se přes Drážďany přesunul k Mnichovu, kde ho zřejmě "osvítilo pravé světlo“ a on asi od roku 1924 začal sepisovat první přednášky inspirované svou vizí, kterou odborníci popisují jako spojení západního esoterismu s východní mystikou. To zřejmě už tehdy představovalo dostatečně přitažlivý amalgám pro hledače nespokojené se stávající duchovní nabídkou, takže se jich kolem Abd-ru-shina soustředilo později značné množství.

Kanonické texty
V roce 1928 se nový guru přesunul do Vomperbergu blízko Innsbrucku v rakouských Tyrolích (dodnes je tamní sídlo "hledači Pravdy“, jak si "grálisté“ říkají, vnímáno jako středobod Hnutí Grálu, v němž kdysi i "Abrahám spatřil Horu spásy“), aby zde dokončil své stěžejní kanonické dílo Ve světle Pravdy.

"Jeho živoucí vědění nemá nic společného s pozemskou učeností,“ uvádí se v této souvislosti v patřičných "grálistických“ textech, "je čerpáno z nejvyšších a nejčistších pramenů.“ Východiskem Abd-ru-shinova učení se stal sice starý dobrý svatý grál, ale na rozdíl od křesťanských legend nikoliv v podobě misky s krví ukřižovaného Krista, nýbrž jako "duchovní sídlo Pravdy, Lásky a Skutečného Bytí, vznášející se ve vesmíru mezi božskou a praduchovní sférou“ (Richard Škvařil, Had leze z víry, Talpress, Praha 1995).

Roku 1938 nacisté Bernhardta uvěznili, pak ho vypověděli z Rakouska a přikázali mu nucený pobyt v Německu. Zemřel 6. prosince 1941 v Kipsdorfu v Krušných horách ve svých 66 letech (nad těmi třemi šestkami známými coby satanovo číslo by sice měla zaslintat úplně jiná sekta, ale to je spíš hříčka na okraj). Hnutí však už mělo nastartováno ke slávě a dnes je vyznávají poměrně početné skupiny následovníků nejen na starém kontinentu, ale i v Americe, Africe a Austrálii.

Nepátrej a neřeš
Učení Grálu kromě toho, že hlásá tři "vyšší zákony“ (zákon tíže, přitažlivosti stejnorodého a zákon zvratného působení), se prohlašuje za "Nový zákon, který navazuje na Pravdu starozákonních proroků a na radostné poselství Lásky, poselství Syna Božího Ježíše“. Podle Ladislav Kozáka (na stránce www.sweb.cz) "nedílnou součástí učení je i víra v reinkarnaci, jednoho boha a konečnost hmotného světa. Hierarchii hnutí tvoří učedníci a apoštolové, zelení a bílí rytíři, povolaní (nositelé zlatých křížů) a zpečetění (nositelé stříbrných křížů)“.

Přílišní šťouralové jsou před hnidopišským rozebíráním Bernhardtova učení už v jeho textech varováni prohlášením, že "pochopit Poselství Grálu bude možné teprve tehdy, až lidský duch dá stranou všechno, co si dosud vybudoval v domýšlivém rozumování, a začne úplně od začátku“.

Ani na city by se pro jistotu nemělo spoléhat, neboť si člověk nikdy nemůže být jist, zda mu pravou Pravdu nebrání kromě naučeného "rozumářství“ vidět jeho nespolehlivý hrubohmotný "pocit“.

Rodina především
Grálisté navíc velmi dbají na rodinu, na její řádný chod i dobrou (tedy přísnější) výchovu svých dětí. V této souvislosti je třeba zmínit, že už sám zakladatel se svou manželkou Marií a dcerou Irmingardou vytvořili Boží trigon a i dalším nevlastním dětem, Alexandrovi a Elizabeth, zajistil Bernhardt ve svých spisech vysoké umístění v "praduchovní úrovni“. (O vyvolenosti alespoň části vlastní rodiny byl nakonec podobně přesvědčen i Josef Škrla-Čan s dcerou Barborou i mladším synem Janem, který spolu s ostatními míří k soudu coby obviněný z týrání Mauerových chlapců.)

Celá Bernhardtova rodina měla tedy zajištěno "postupné nástupnictví v nejvyšších funkcích svého náboženství“ (Zdeněk Vojtíšek na www.dingir.cz) a dodnes jsou to právě její členové, kteří mají v hnutí hlavní slovo.

V čele "grálistů“ dnes stojí manžel Abd-ru-shinovy nejmladší dcery Elisabeth, "apoštol“ Herbert Vollmann. A starší Bernhardtova dcera Irmingard (zemřela patrně roku 1990) je autorkou již zmíněného věroučného spisku V lesích Afriky.

Kniha V lesích Afriky
O co v německy nepříliš zručně napsaném, do češtiny zatím oficiálně nepřeloženém a po literární stránce značně naivním textíku o necelých sto dvaceti stranách malého formátu vlastně jde? Jak už napsala letos 9. dubna ve svém článku "Bílá matka“ z Kuřimi v MF DNES Ivana Svobodová, Bohem vyvolenou hlavní hrdinkou je panenská žena Bu-anan, tedy Bílá matka, kterou jakýsi blíže nespecifikovaný africký kmen našel coby malé děvčátko u jezera plného krokodýlů.

Z holčičky se díky jejím nadpřirozeným schopnostem a řečem o bohu Anovi, který ji prý poslal na svět jako svou služebnici, stane Bílá matka, již zejména muži kmene uctívají a slepě poslouchají. U večerního ohně přesvědčuje Bu-anan své věrné, že co do intuice se muži nemohou ženám rovnat, protože disponují spíše chladným rozumem a fyzickou silou. Ani když komunitu přijde před okolními nebezpečenstvími zachránit Syn boží, Bu-anan s ním nevstoupí do stanu, neboť uchování panenské čistoty je jí nade vše.

Syn boží na závěr příběhu zmizí a lidstvo je nuceno čekat na jeho nové zavolání. Že se Barbora Škrlová lecčím z této dětsky banální novelky inspirovala, je sice při její inteligenci zdánlivě neuvěřitelné, nicméně pravděpodobné. Svůj (s Bílou matkou shodný) tajemný původ si dvakrát snažila dokonce i úředně zařídit nejdřív coby třináctileté děvče Anna, později jako stejně starý Adam, podle lékařských zpráv prý i ona je dodnes pannou a slepá oddanost mužů či tvrdá výchova chlapců k poslušnosti se v jejím příběhu rovněž stále opakují. Navíc je zakladatelem sekty Škrlové její otec, podobně jako byla otcem autorky zmíněného spisku hlavní postava Hnutí Grálu.

Líheň sekt
Proč se právě Hnutí Grálu stalo tak dobrou líhní obskurních sekt, je podle Zdeňka Vojtíška zapříčiněno "pojmovými piruetami“, tedy dokonalým žonglováním se slovy v Abd-ru-shinových textech. Sugestivním autorem uchvácení čtenáři se tak poměrně snadno stávají heretiky, kteří nevěří, že by poselství zakladatele bylo "poslední a konečné“.

A protože se navíc za jeho života nepodařilo nastolit slibovanou tisíciletou říši, zdá se, že musí existovat někdo další, kdo se toho konečně ujme. Takže proč by to nakonec nemohli být právě oni?

Spasitel Dvorský
Že se sektářské odnože Hnutí Grálu přichylují k čemusi divnému, lépe řečeno zvrácenému, není na našem území žádná novinka. Ve zmíněné knize Had leze z víry Richarda Škvařila, ve které se autor věnuje nebezpečím skrývajícím se v náboženských sektách i hnutích, lze doporučit kapitolu Syn člověka a Svatý Grál o již zmíněné české sektářské odnoži Poselství Grálu Jana Dietricha Dvorského.

Kdo chce tuto očividně silnou, ale jednoznačně postiženou osobnost poznat ještě lépe, může navštívit Dvorského čile doplňovaný web www.imanuel.eu. "Já jsem Imanuel v Abd-ru-shinovi! To především,“ píše Dvorský na úvodní straně, "Parsifal, jenž v sobě nese jádro Imanuele a jenž se před zrozením (*1965) na tento svět oděl do připraveného jemnohmotného těla již zemřelého (+1941) Abd-ru-shina. Má další jména jsou: Syn Člověka, Vyslanec Boží, Vyslanec Světla, nový Mesiáš, Syn Světla, kníže Světla, král králů, Syn Boží, Světový učitel...! Dále jsem taky spisovatel a hudebník. Píšu vážné i humoristické romány, povídky a glosy, komentující každodenní dění kolem nás.“

Ani zrnko soucitu
Sebevědomí je pro úspěšnost jakéhokoliv světového spasitele jistě prvořadé, jinak jsou však Dvorského stránky dokonalou sbírkou nenávistných a nesnášenlivých textů vůči všem a všemu, na co se Parsifalu Dvorskému zlíbí zamířit. Tady už autor nepředstírá ani špetku líbivého soucitu, ani zrnko jakékoliv laskavosti.

"Je pitomá, ošklivá, má i ošklivý hlas, prostě všechno,“ píše Parsifal v letošních dubnových Dvorského listech o jakési mladé herečce, "toho si všimněte: když je někdo pitomý a má pitomý obličej, obvykle má pak pitomé i ruce, nohy, zadek, záda, uši, ramena... Pitomá zápěstí, pitomé prsty, pitomé nárty, pitomá kolena!“

A o pár řádků níž komentuje postavu jedné české osobnosti takto: "Patří mezi typicky české Štětinaté vepře. Nedůvěryhodný, žoviální, nevtipný až trapný muž.“ Atd. Co provádí nenávistný Parsifal ve skutečnosti, se však můžeme dodnes jen dohadovat. A jedině díky nainstalované chůvičce víme, co prováděla matka instruovaná samozvanou spasitelkou Annou-Barborou vlastním dětem. Dlužno také říci, že dosud poznaná činnost od Hnutí Grálu odštěpené sekty otce a dcery Škrlových zatím hravě překonává všechno, na co se kdy zmohl chudák Parsifal.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Na hlavním silničním tahu u Černé Hory opravují most, silniční doprava je proto...
Experti našli řešení, jak ulevit řidičům u Černé Hory. Most podepřou

Lidem z Černé Hory se alespoň na pár měsíců částečně uleví. Dvoutisícový městys na Blanensku totiž poslední týdny zažívá dopravní nápor. Po úzké ulici zde...  celý článek

Začala rozsáhlá modernizace pasáže Jalta v Brně. Při stavebním průzkumu odkryla...
Jalta bude v novém. Začaly opravy, stavbaři asi narazili na místnost StB

Do Jalty se začínají stěhovat dělníci. Po roce příprav majitel zahajuje opravy, pasáž má být hotová v příštím roce. Při stavebním průzkumu odkryla budova...  celý článek

Střet osobního auta a vlaku na Znojemsku má tragické následky. Na místě zemřeli...
Dva dospělí zemřeli po střetu auta s vlakem, dívka bojuje o život

Tragická nehoda zastavila odpoledne provoz na trati v obci Olbramkostel na Znojemsku. Dva dospělí pasažéři z osobního auta, které vjelo před vlak, zemřeli na...  celý článek

Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran
Rozhovor s Vítězslavem Ivičičem: Nikdo nechce číst, že je buran

Člověk, který vybočuje nejen svým osobitým stylem, ale také svými kritickými názory.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.