Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Dělali jsme díru do zdi a začaly se sypat lebky, líčí znalec brněnského podzemí

  7:55aktualizováno  7:55
Propagaci a využití brněnského podzemí si nelze představit beze jména stavebního inženýra Aleše Svobody. Po letech práce a bojů s nepřízní všeho druhu jeho celoživotní zájem o to, co Brno skrývá "pod povrchem", přináší opravdu hmatatelné plody.

Přední znalec a popularizátor brněnského podzemí Aleš Svoboda. | foto: Otto Ballon Mierny, MAFRA

Po studiu stavební fakulty jste nastoupil do Státního ústavu pro rekonstrukci památkových měst a objektů (SÚRPMO) v Brně, který se zabýval projektováním a rekonstrukcí různých historických staveb. Jak jste se skrze něj dostal k brněnskému podzemí?
Po roce 1976, kdy v podzemí Pekařské ulice tragicky zahynula paní Bartošová (pod nástupním ostrůvkem tramvaje naproti zdejší nemocnici se propadla vodou podemletá dlažba - pozn. red.), se aktivoval zájem SÚRPMO také o brněnské podzemí. Dostal je na starost můj předchůdce Libor Hanák, který se jím zabýval až do počátku 90. let, kdy odešel do důchodu. A tři právě nastoupivší absolventi mu byli dáni k ruce. Mezi nimi i já. Měli jsme se v této práci střídat, jenže já jsem šel jako první a ke střídání už nikdy nedošlo. Práce to byla totiž velmi zajímavá.

Vizualizace expozice kostnice.Vstup do kostnice.

Čím jste začínali?
Zkoumali jsme jednotlivé bloky brněnského historického jádra, kvůli bezpečnosti chodců a nemovitostí. Paradoxně to tehdy bylo snazší, protože jsme se dostali i do domů, kam už je dnes kvůli restitucím vstup nemožný. Stihli jsme toho po historické i stavební stránce zmapovat opravdu hodně, dodnes mám na co navazovat. Architekt Hanák pak ze zdravotních důvodů odešel do důchodu a pár let nato zemřel, takže podklady z jeho archivu zůstaly u mne.

Aleš Svoboda

Aleš Svoboda Rodák ze Starého Města u Uherského Hradiště vystudoval brněnskou stavební fakultu.

Ihned se začal věnovat průzkumu, později záchraně a propagaci brněnského podzemí, jehož zpřístupnění a využití byl původně jediným a dodnes je hlavním iniciátorem.

Vyšly dva díly jeho bohatě fotograficky vypravených knih Brněnské podzemí.

Kde jste se vlastně naučili zkoumat podzemí?
Metodu architekta Hanáka dodnes používáme i vylepšujeme. Lidé obvykle soudí, že pod povrchem lze věci dnes snadno mapovat geofyzikálně, různými technickými zařízeními, což ale v městském prostředí nefunguje. Pomocí takových přístrojů nelze vyhodnotit nálezy, které ukazují. Pod městem je všechno překopané, přestavované, proložené nejrůznějšími sítěmi, vrstvami historické zástavby - tyhle metody tu zkrátka selhávají.

Takže vy jdete pod povrch osobně, fyzicky?
Naše metoda je založená na zkoumání archivních materiálů, starých map a fotografií. Za těch víc než dvacet let, co se brněnskému podzemí věnuji, jsem zdědil a shromáždil obrovskou sbírku brněnských map z nejrůznějších archivů různých organizací. Dostal jsem se k nejpodivnějším možným dokumentům. A já mám takovou vlastnost, že nikdy nic nevyhodím a naštěstí si tyhle věci pamatuju. Takže si je pak můžu dát do souvislostí. Naše metoda spočívá v tom, že všechny zjištěné informace promítneme do současného stavu. Vytvořím pak projekt k vyhledání podzemních prostor. Načež hornické firmy, se kterými spolupracujeme, vykopou příslušné sondy. A musím říct, že vždycky něco najdeme. Když ne my, kteří hledáme prostory, tak určitě archeologové nebo geologové, kteří naše zkoumání také využívají. Brno je po geologické stránce zpracováno opravdu nadstandardně. Taky archeologové říkají, že žádné město v České republice nemá tak podrobně zmapováno své podzemí jako Brno, protože své sondičky jsme posadili opravdu téměř všude.

Vizualizace expozice kostnice.

Když je Brno tak prozkoumané, jak to, že teprve na podzim roku 2001 byla objevena unikátní kostnice pod kostelem svatého Jakuba?
Tu jsme opravdu nečekali. Ale abych doložil naši úspěšnost, musím říci, že bychom ji našli v každém případě. Dvě naše sondy jsme totiž umístili do jejího půdorysu. Nám uniknout nemohla. Ale předem se o ní nevědělo, takže nález to byl skutečně nečekaný. Teprve po jejím odkrytí identifikovala kolegyně v archivu nekompletní plánek, který byl omylem uložen v jiné složce. Dokument patřil k žádosti o přístavbu kostnice, která vybíhá pod náměstí. Farnost zhruba v roce 1740, tedy asi padesát let před zrušením hřbitova kolem kostela svatého Jakuba, požádala o rozšíření kostnice, protože kvůli válečným událostem a morovým ranám nebylo mrtvé už kam pohřbívat. A v tehdejších hrobech se mrtví střídali jako dnes, jenže "staré" kosti se zároveň nesměly vyhazovat ani spalovat, ale překládaly se formou takzvaného druhého pohřbu právě do kostnic. Známý stavitel František Klíčník za 200 zlatých tedy kostnici rozšířil do prostor pod tehdejší hřbitov.

Jak jste kostnici přesně objevili?
V roce 2001 jsme měli sondu, tedy vykopanou a vydřevenou šachtu, před tehdejší prodejnou Barvy, laky, dnes hospodou Sherlocka Holmese na Jakubském náměstí. V hloubce čtyř metrů jsme našli oblou zeď. Když jsme do ní prorazili otvor, začaly se sypat lebky a kosti. Což nás nepřekvapilo, protože tam ať jsme kopli kdekoliv, narazili jsme na kosti. Jenomže jsme šli pozemní štolou podél oné zdi a ona vypadala jako obrovský kruh. V jednom místě měla zazděný otvor, který jsme otevřeli. A zase v něm bylo plno kostí, které jsme začali skládat do krabic a odvážet je do jiných sklepů, abychom zjistili, kam jsme se to vlastně dostali. Narazili jsme na křížení chodeb doslova napěchovaných ostatky uloženými po vrstvách: lebky, holenní kosti a drobné kůstky. Nahoru se ani nedala strčit dlaň, jak naši předkové šetřili místem. Trvalo měsíce, než jsme všechny kosti vyvezli ven. Tehdy jsme pochopili, že jde o unikát, který musíme zpřístupnit veřejnosti. Kosti jsme začali vracet do nových sestav, a které se nevešly, ty jsme pohřbili pod podlahu kostnice.

Jak se vlastně význam takové kostnice posuzuje?
Brněnská kostnice jako většina podzemních staveb je zároveň neopakovatelná, protože dnes už se takovým způsobem nestaví. Unikátní je i tím, že zpod území kostela vybíhá mimo jeho půdorys. Je úžasné, že se tuto kostnici podaří zachránit, i když měla namále. Bylo zde totiž zrušené větrání a kvůli obrovské vlhkosti tu plísně doslova krystalizovaly. Ostatky se rozpadaly, za pár let by byly bez dalšího zásahu úplně zničené.

Přední znalec a popularizátor brněnského podzemí Aleš Svoboda.

Původně kostnice uchování ostatků řešila lépe?
Po zrušení hřbitova, který byl srovnán s okolním terénem, se kosti ze zdejších hrobů přeložily do kostnice a náhrobků se využilo k vydláždění náměstí, takže se ucpaly původní větrací otvory. Plísně a vlhkost mohly konat své dílo. My jsme však kosti očistili, přeskládali a zařídili znovu větrání. Rozpad se zastavil. Díky tomu se podařilo zachovat velmi cenný vzorek DNA našich předků, takže se dnes dá porovnat, odkud sem ti lidé přišli, jak žili, čím onemocněli. Antropologové zde odebrali tolik vzorků různých anomálií, srůstů, zlomenin, při kterých si tehdy lidé sami dokázali pomoci, kosti, na nichž jsou vidět důsledky moru, syfilidy, cholery i nemocí, které dnes už v našich šířkách ani neexistují... A to nás hlavní část kostnice pod kostelem teprve čeká. Navíc dosud nevíme, zda kostnice nemá další patra nebo odbočky. Archeologové, antropologové i hygienici se na tuhle práci ohromě těší, protože na tak unikátním nálezu má člověk možnost pracovat skutečně nejvýš jednou za život.

Existuje nějaký historický, etický či sakrální vzor pro skládání kostí?
Když jsme kostnici začínali upravovat, svou práci jsme konzultovali s archeology, antropology i hygienikem. Jeli jsme se podívat na kostnice v Polsku, Rakousku i po českých zemích. Zjistili jsme však, že aktuální zkušenosti s úpravou kostnic už nikdo nemá. Vycházeli jsme tedy z fyzikálních a hygienických zásad, aby se kosti nerozpadaly. Nepoužili jsme ani žádnou chemii, tmely, vše řešíme čistě mechanicky. A skutečně jsme si ověřili, že tak se kosti nejlépe zachovají. Prvořadé bylo ovšem snížení vlhkosti a větrání oněch prostor. I tak musíme ale s úpravou oněch prostor spěchat. Máme zažádáno o prostředky z evropských fondů a delegát z Bruselu, který se byl v Brně podívat, vypadal naším záměrem velmi nadšený, takže letos na podzim snad peníze i dostaneme a na jaře 2010 začneme expozici kostnice stavět.

Před kostelem v Rašínově ulici má být vchod se symbolickým náhrobkem se svatými spřízněnými s kostelem svatého Jakuba a soupis zde pohřbených rodů?
Vstup byl původně plánován z kostela, jenomže zájem o kostnici je už dnes tak obrovský, že jsme po dohodě s farností zvolili řešení, které nebude narušovat jejich režim. Se soupisem zde pohřbených rodů nám zásadně pomohla historička Milena Flodrová, s níž plánujeme i vydání publikace o svatojakubském hřbitově a kostnici.

Centrem kostnice má být sál s vyskládanými ostatky a křížem. Kdo to vymyslel?
Úpravu svatojakubského náměstí měl na starosti architekt Petr Hrůša, který chtěl ke zdi kostela umístit původní dřevěný kříž. Až dnes se nám jej daří prosadit, bude ale kovaný podle návrhu uměleckého kováře Pavla Tasovského. Chtěli jsme, aby řešení našeho ateliéru Tišnovka, tedy architekta Klementa a moje, které v soutěži vyhrálo, korespondovalo s nadzemními úpravami. V kostnici vznikne stylizovaná kaple s oltářem a křížem pro příležitostné pietní akty a mše.

Přední znalec a popularizátor brněnského podzemí Aleš Svoboda.

Součástí expozice budou také archeologické nálezy z původních hrobů?
Ano, našly se zde zlaté prsteny, mince, brože nebo meč a takzvané svátostky (malé kovové medaile náboženského charakteru, které se nosívaly jako přívěsek - pozn. red.), kterých jsme v kostnici nalezli celou krabici. Jsou bronzové, mosazné, stříbrné a velmi krásné, některé vypadají jako dokonalé miniaturní barokní obrazy. Chceme zhotovit repliky, které by si lidé v naší expozici mohli zakoupit.

Jaký názor na kostnici máte vy osobně?
Vystavování kostí patří k historii, není to pro mne nic morbidního. Za morbidní pokládám spíš snahy politiků, kteří se kvůli touze po moci spojí bez rozpaků třeba i s ďáblem. Návštěva kostnice může naopak člověku pomoci uvědomit si krátkost života, vzbudit respekt k přírodě a jejím zákonům, což dnes považuju za zvlášť důležité. Při adrenalinových sportech se životem hazardujeme, ničíme si pud sebezáchovy, přestáváme si vážit života, a tedy i sebe navzájem. Při exkurzích v kostnici vidím, jak návštěvníci začínají přemýšlet o věcech, které je "nahoře" jen stěží napadnou. Osobně bych nakonec rád spočinul mezi vědci, vojáky i obyčejnými lidmi v kostnici, protože mám společnost rád a ta zdejší je opravdu velká i pestrá.





Hlavní zprávy

Zpěv dětí, který vás ohromí
Zpěv dětí, který vás ohromí

Žádný stud, žádné zábrany. Podívejte se na nejlepší malé zpěváky a zpěvačky.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.