V Praze si za to převzala ocenění Dětský čin roku. Porota ji v soutěži, do které se přihlásilo na 650 dětí z celé země, vybrala jako výherkyni v kategorii Záchrana lidského života.
Nic podobného přitom studentka tehdy deváté třídy základní školy neplánovala. Jenže loňský 6. říjen celé rodině změnil život.
„Přišli jsme s Matějem ze školy a brácha si všiml, že má na nohách obrovské modřiny. Mamku to vyděsilo, hned jeli na pohotovost do Boskovic. Tam padlo podezření na nemoc krvetvorby. V Dětské nemocnici v Brně už si Matěje nechali,“ líčí Milena Válková.
„Měl jet se školou do Vídně, ale místo exkurze jej čekal odběr kostní dřeně a řada dalších vyšetření. Pak se nám život otočil vzhůru nohama,“ popisuje dívka ve svém dopise nazvaném Sourozenecká láska, který porota ocenila.
Rodina se dozvěděla, že nejmladší ze tří dětí trpí aplastickou anémií, při níž se v kostní dřeni nerodí potřebné krevní buňky. A že potřebuje transplantaci kostní dřeně.
Vánoce v nemocnici. Za sklem a bez dárků
Aktivní osmák v té chvíli ze dne na den přestal chodit do školy i hrát na saxofon, přísná dieta ale byla jen předstupeň daleko drastičtějších zásahů. V registru dárců se vhodný nenašel, tak šli na testy starší bratr Jaroslav i Milena. Právě ona se nakonec ukázala být nejvhodnější dárkyní.
A tak se školačka loni místo příprav na Vánoce začala chystat na odběr kostní dřeně. Na Klinice dětské onkologie Dětské nemocnice v Brně ji přijali na jednotku intenzivní péče. Matěj, který ležel ve vedlejším pokoji, už v té době podstupoval první chemoterapii, nesnášel ji ale moc dobře.
„Z odběru si pamatuji jen velká světla a lékaře v zelených pláštích. Vzbudila jsem se na pokoji s osmi vpichy na kůži, lehčí o litr dřeňové krve. Léky proti bolesti moc nepomáhaly, z narkózy mi bylo zle,“ vzpomíná mladá dárkyně.
Ani Vánoce loni u Válkových nebyly příliš veselé. Milena je strávila jen s otcem a starším bratrem, maminka byla celou dobu v nemocnici s mladším bráškou, zbytek rodiny ho mohl vídat jen přes sklo.
„Měli jsme sice stromeček, ale žádné dárky. Přáli jsme si jen, aby se Matěj uzdravil. Zrovna na Štědrý den mu ale začaly padat vlasy, a tak ho mamka ostříhala,“ popisuje Milena. Ani ona ale nebyla bez následků, při odběru u ní došlo k narušení nervů ve stehně, musela proto chodit na rehabilitace a ve škole dohánět zameškané hodiny.
Martyrium pokračuje, přišla další bolestivá operace
V únoru pak přišla další rána. Rodina se dozvěděla, že transplantace nepřinesla kýžené výsledky a Matěj potřebuje ještě sestřiny lymfocyty. Následoval kolotoč dalších vyšetření a bolestivých zákroků i operací v narkóze.
„Zatímco Matěj dostával moje lymfocyty, já zvracela a polykala léky proti bolesti,“ líčí těžké období patnáctiletá Milena.
Trápení celé rodiny jako by nebralo konce. Začátkem března přišla zpráva, že bílé krvinky nezabraly, pak ani další dvojitá dávka. „Poslední možností byla retransplantace,“ vysvětluje studentka.
Bratr i ona se museli připravit na další bolestivou operaci, Matěj podstoupit ještě agresivnější chemoterapii. Lékaři nakonec odběr museli uspíšit, deváťačka se totiž potřebovala připravit na přijímací zkoušky na vysněnou vojenskou školu, jejichž součástí byl i test fyzičky.
„Týden po zákroku už jsem mohla trénovat, ale zadýchávala jsem se i při chůzi do schodů,“ vzpomíná.
Pak ale přišlo vysvobození, na konci dubna došlo ke zvratu, retransplantace zabrala a Matějův stav se zlepšil natolik, že ho lékaři pustili domů. Den nato se Milena dozvěděla, že přijímačky na vysněnou střední vojenskou školu v Holešově udělala.
„Transplantace od sestry byla pro Matěje výhra. Díky ní se začal uzdravovat. Onkologická léčba ale bývá dlouhodobá, Matěje pořád sledujeme, stále ještě několikrát týdně jezdí na kontroly a do školy ještě nechodí, jeho zdravotní stav se ale lepší,“ dodává Marie Plevová, ředitelka Základní školy při Fakultní nemocnici v Brně. Tam chodí děti hospitalizované v Dětské nemocnici a navštěvovala ji i Milena.
Konečně příjemné zážitky. Matěj si užil výlet do Prahy
Plevová je s rodinou stále v kontaktu a funguje i jako prostředník pro komunikaci s novináři, Válkovi zatím o Matějově nemoci mluvit nechtějí.
„Teď ale všichni prožili životní okamžik, když v Praze, kde se ceny předávaly, po přečtení Milenina příběhu povstal celý Brožíkův sál (ve Staroměstské radnici, pozn. red.) a všichni tleskali, bylo to moc hezké zakončení,“ popisuje.
„Byl to pro ně jeden z nejhezčích dnů, jaký zažili. Předávání i celá cesta do Prahy, podobných výletů si za poslední rok moc neužili. Matěj přijel nadšený, protože se podíval i do Muzea voskových figurín,“ líčí Plevová.
Sama si v Praze také přebírala výhru, zatímco Milena si odvezla věcné ceny, Základní škola při FN Brno, kde Milena dopis psala, dostala šek na deset tisíc korun. Pořídí za něj výtvarné potřeby pro školáky.
