Klávesové zkratky na tomto webu - základní
Přeskočit hlavičku portálu


Disident Pospíchal? Zastřelit na útěku, říkali estébáci

  7:07aktualizováno  7:07
2. DÍL - Příběh Petra Pospíchala se těsně před Vánoci zdramatizoval autohavárií, za kterou bez vlastního zavinění trpí celá jeho rodina. Minulý díl přinesl líčení prvního uvěznění čerstvě osmnáctiletého Petra i jeho následné práce ve Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných. Dnes pokračujeme dalšími dvěma uvězněními a možná ještě horší šikanou Státní bezpečnosti, kterou si tento aktivní disident užil "na svobodě".

Petr Pospíchal | foto: Rada pro televizní a rozhlasové vysílání

Na podzim 1980 se v Praze u Litomiských konala schůzka VONSu. Estébáci všechny sebrali. Petra Pospíchala při výslechu na Bartolomějské potom obzvlášť surově zmlátili. Když totiž podle svého zvyku odmítl vypovídat, vyšetřovatel vyšel ven, zhaslo světlo, po pěti sekundách vtrhlo dovnitř pět chlapů a začali Petra mydlit pěstmi.

Petr Pospíchal - 1. díl

Příběh Petra Pospíchala jsme se rozhodli přinést v seriálu Disidenti jižní Moravy ve dvou částech.

Jeho vyprávění je totiž nevšední nejen pro výjimečné mládí, od kterého se na Petra Pospíchala zaměřila Státní bezpečnost.

První zkušenost s vězením přišla prakticky několik dnů po jeho osmnáctinách a skončila nepodmíněným, skoro ročním trestem. Pak byl uvězněn ještě dvakrát. Výjimečná je také otevřenost bývalého disidenta a chartisty v líčení důsledků dlouhého věznění a trvalého i mimořádně brutálního pronásledování a šikany.

V prvním díle přibližujeme disidentovo mládí a první vazbu i trest.

Ve druhém díle se dočtete o drsných akcích, při nichž byl Pospíchal vícekrát zmlácen nebo StB předstírala přímou likvidaci.

Načež se zase rozsvítilo a jeden z vyšetřovatelů napadenému tvrdil, že má od něho zraněný prst. Zkoušeli mu "přišít" napadení veřejného činitele.

"Pak mě ve zkušební době vyhodili i ze zaměstnání u čističky v jižních Čechách," vybavuje si Petr. Rozhodl se tedy odejít do Prahy. Ale na zastávce ho, už s koupeným lístkem, estébáci znovu sebrali a dovezli kamsi do lesů na okraj jedné skály.

"Byl u toho tentýž estébák, co mě tehdy tloukl v Bartolomějské a pak mi vyhrožoval. Poručil mi, abych vyndal všechno z kapes, hlavně doklady. Asi nechtěli, až mne dole najdou, aby bylo hned jasné, o koho jde. Už mi ani nevyhrožovali, jako by byli rozhodnutí, co se mnou udělají," popisuje kritické chvíle Petr.

Odvezli ho tenkrát na vyšetřovnu do Budějovic, kde si do něho, jak říká, "ještě párkrát praštili". V ty měsíce se tehdy dvacetiletého Petra zmocnil skutečný strach. Žil hlavně v Praze a potřeboval, aby nebyl sám. Nechtěl třeba bez doprovodu kamarádů chodit ani po ulicích. A nebyly to plané obavy.

"Před jednou přednáškou u Dany Němcové s Janem Placákem jsme zjistili, že celé okolí je obšancované tajnou policií. Takže zůstali stát na temné ulici, aby varovali příchozí. A najednou vidím, že ke mně běží ten estébák ze dvou předchozích akcí," vypráví Petr Pospíchal.

"Stihl jsem to ještě říct Honzovi a strašně rychle jsem se rozběhl pryč. Nicméně estébák mě dohnal a skočil na mě. Já si z té chvíle nic nepamatuju, ale Honza říkal, že zaslechl strašný výkřik. A když jsme to pak rekonstruovali, asi mě tehdy zachránilo právě to, že u toho byl Honza jako svědek, jinak by mě určitě zase sebrali," vzpomíná Petr, který se z historky další řadu týdnů vzpamatovával.

"Člověk má zkrátka nějaké limity, co vydrží. Navíc jsem krátce nato nastoupil na vojnu do Strašic u Rokycan, kde jsem taky zažil dost nepříjemné týrání," přesunuje do roku 1981 své vyprávění Petr Pospíchal.

Petr Pospíchal

"Hned na přijímači tam na mě nastoupil nějaký důstojník - slovenský vysokoškolák. Ten nás nechal při cvičném poplachu několikrát za noc vyběhnout na chodbu, přičemžmnohokrát kopl do skříňky těsně vedle mé hlavy a ostatním vojákům vždycky zdůraznil, že je budí kvůli mně," dosvědčuje vojenskou šikanu proti nepohodlným osobám chartista, který zbytek noci strávil už sám venku, kde musel dělat dřepy a kliky.

disidenti jižní moravy

Ke dvacátému výročí listopadu 1989 připravila brněnská redakce MF DNES unikátní seriál o disidentech jižní Moravy.

Jana SoukupováČtěte seriál od bývalé brněnské disidentky a nyní redaktorky MF DNES Jany Soukupové.

Další den si jej však zavolal jiný důstojník, rovněž slovenský absolvent. Vylíčil mu, jaká atmosféra proti němu u útvaru panuje. Řekl mu, že s tím sice moc dělat nemůže, ale kdyby bylo nejhůř, ať za ním Petr Pospíchal přijde.

Byl to shodou okolností dnešní vládní představitel za maďarskou stranu na Slovensku Paľo Čáky.

Na jaře 1981 pak kontrarozvědka Petra opět zavřela, protože na vojně zachytili periodikum Informace o Chartě, které Petrovi zvenčí posílali. A v knihovně se našly pásky s hudbou skupiny Plastic People of The Universe, i když ty nebyly vůbec Petrovy.

Za pobuřování ho vojenský soud v Litoměřicích odsoudil k dalšímu trestu. Protože o jeho kauze navíc nikdo zvenčí nevěděl, držel Petr 34 dní hladovku, aby na svůj případ upozornil. "Zdálo se mi hodně divné, že to tak dlouho vydržím, ale když už jsem takovou myšlenku pojal, nechtěl jsem ustoupit," popisuje svůj protest Petr.

"A myslím, že na výši trestu hladovka nakonec vliv měla, rozhodně jsem napodruhé očekával víc než osmnáct měsíců. Asi je dobré ukázat, že člověk má sílu na cokoliv," dodává tehdejší vězeň.

Po měsíci hladovění se sám nepoznal

Po víc než měsíci hladovění se zahlédl ve vězeňském výtahu v zrcadle a nepoznal se. "Pořád jsem hledal, kde v tom zrcadle jsem," vybavuje si Petr Pospíchal.

"Přitom mi ale bylo divné, že mě ta hladovka vlastně ani moc nebere, že nemám až tak velký problém. Po celou dobu jsem byl sám na cele, takže je pravda, že celý svět byl takový zvláštní a bezčasý. Jenom občas se otevřelo okénko ve dveřích s dotazem, jestli pořád držím hladovku. Na což jsem odpověděl, že ano. Takže to celé bylo takové bez konce," popisuje Petr chvíle, ve kterých si umínil, že vydrží hladovět, dokud neomdlí.

Pak omdlel, hladovku ukončil a trest si odseděl na Borech.

Měl jsem číslo 27 748

"Prvně jsem měl vězeňské číslo 11 248, podruhé 21 778 a při třetím trestu - znovu na Borech - číslo 27 748. Z těch čísel je taky vidět, kolik lidí se tam za tu dobu protočilo. A když měl někdo o hodně nižší číslo, tak se dalo spočítat, že už tam musel být, když jsem byl na Borech minule, protože jinak šli znovu trestaní do vyšší nápravné skupiny," vybavuje si vězeňský život.

V první nápravné na Borech se Petr ocitl znovu proto, že první trest dostal za skutky coby mladistvý, což se nepočítá do recidivy. Druhý pobyt ve vězení si jinak chválí.

Dělal sice na takzvaných šatonech, kde se brousily křišťálové ověsky na světoznámé české lustry, což byla hodně těžká práce, ale na Borech tehdy seděla spousta politických vězňů -Václav Havel, František Lízna, Janové Hrabina, Litomiský a Vinš, Zbyněk Čeřovský nebo Václav Valeš.

"Historka o Valešovi krásně dokresluje můj tehdejší život ve vězení. V rozhlasu po drátě hráli už nějaký čas pořád takovou vážnou hudbu, takže bylo jasné, že umřel pohlavár ruských komunistů Leonid Brežněv a bude se volit jiný papaláš, což byla vždycky naděje na amnestii. Když jsme odcházeli z noční směny, potkávali jsme na chodbě ty, co šli na ranní. A to měl člověk chvilku čas si s tou druhou směnou promluvit, protože bachař musel nejdřív zavřít katr, pak celou chodbu přejít a otevřít další katr. Takže já v tu chvíli říkám Valešovi:,Václave, jak to vidíš?‘ A on povídá:,No, teď tam bude Andropov, ale ne dlouho, tak rok, ale žádný změny si od toho neslibuj.‘ Zeptal jsem se ho, jak to může vědět, a on povídá:,Já Andropova znám, sestavovali jsme spolu program RVHP, takže jsme se pět let vídali.‘ A přesně to se pak i stalo."

Petr Pospíchal vyšel z vězení v září 1983 a znovu se aktivně zapojil do dění v opozici, aby, jak říká, nemusel měnit navyklé způsoby. Navyklé způsoby neměnila však ani StB, zvláště neblaze proslulý brněnský estébák Miloš Bata.

"Člověk musí umět rozlišovat imezi estébáky. AMiloš Bata byl naprosté hovado," dosvědčuje Petr. Když jel na podzim 1983 k Anně Šabatové, podařilo se mu sice vyhnout na nádraží čekající hlídce StB, ale v bytě Uhla a Šabatové ho pak už sebrali.

Po výslechu ho posadili na vlak do Brna, do kterého v Tišnově přistoupil Bata s Machačem. Ti ho už za tmy vytáhli z vlaku, na nádraží ho nejdřív vyslechli a pak ho kamsi do neznáma odvezli.

"Za těch skoro sedm let různého pronásledování už jsem měl praxi v tom, co kterou akcí asi estébáci myslí. Jestli jde jenom o zastrašování, nebo ne. Ale tohle byla ve všech ohledech moc divná situace," vypráví Petr Pospíchal.

"Ptali se mě třeba, jestli mám u sebe doklady, i když z výslechu na nádraží dobře věděli, že mám. Pak Bata najednou za Brnem u dálnice zastavil a poslal Machače, ať mu umyje reflektory, že prý nějak špatně vidí. Sám ale vystoupil taky a mně nikdo už nikdy nevymluví, že si kontroloval zbraň, jestli je opravdu nabitá. I když se snažil, abych ho u toho neviděl, což mě ale právě přesvědčilo, že tentokrát nejde o pouhé zastrašování. Docela jsem se vyděsil a přemýšlel, jestli by se dalo z auta za jízdy vyskočit. Mezitím mě totiž estébáci vezli směrem k Břeclavi, což se mi po různých zkušenostech pochopitelně spojilo. Že mě jedou zastřelit jako uprchlíka na hraniční čáře, jak už to jednou málem udělali Standovi Adámkovi, který se potom skutečně raději odstěhoval do Rakouska," připomíná příběh z rodiny matčina druhého manžela Petr.

S ním však estébáci zastavili na rozkopané ulici před břeclavskou služebnou Sboru národní bezpečnosti.

Něco jsem jim překazil

Na rozkopanou stranu ulice Petr z auta vyskočil a začal utíkat. A Bata řval, aby lidé zadrželi prchajícího pedofila, který znásilňuje malé holčičky. Na ulici však skoro nikdo nebyl. Potom Petra, který už do té ranní Prahy dojel nočním vlakem, celý den strávil na výsleších, pak znovu ve vlaku a s estébáky, Bata dohonil - načež dopadený omdlel.

Vzpamatoval se až na služebně SNB, kde ho fackovali a lili na něho vodu. "Dodnes si myslím, že jsem jim tím svým pokusem o útěk a mdlobami něco překazil," je přesvědčený Petr.

"Do jejich akce, kdy se v Břeclavi asi chtěli stavit pro policejní doprovod, jsem jim každopádně vnesl prvek, se kterým nepočítali. Jinak bylo samozřejmě nesmyslné vézt mě z Tišnova do Břeclavi. Tak mě tam aspoň svlékli do naha, strčili na osmačtyřicet hodin do cely v suterénu a píchli mi nějaké injekce. Z těch jsem byl totálně mimo. Pak mi přinesli něco podepsat, asi to byl jen seznam zabavených věcí, ale to jsem byl ve stavu, kdy vůbec nevím, co a jestli vůbec jsem něco podepsal. To říkám kvůli takovým lidem, co dnes tvrdí, že když mají na někoho dokument o podpisu spolupráce s StB, tak je to jasné. Ten člověk se podle nich zkrátka rozhodl být agentem. To já jsem byl z těch léků, co mi píchli, tak mimo, že jsem prvních čtyřiadvacet hodin nedokázal přijít ani na to, kde se v cele pouští voda," líčí Petr, který byl po návratu do Brna řadu týdnů opravdu hodně otřesený a totálně vysílený.

Velkou nakládačku, tedy řadu ran pěstí do obličeje, kterými ho ve vyšetřovně několikrát shodili ze židle, dostal od estébáků ještě v únoru 1984. To ho sebrali ve Vyskytné na Vysočině, když sem přijel přivítat z vězení propuštěného Jana Litomiského. "To už jsem byl ale nejspíš otrlý a nebral jsem to jako nějak zvlášť závažnou věc. Nakonec jsem se zvedl, že prostě odejdu, tak mě srazili pěstí ještě jednou," líčí Petr svůj další střet s StB.

Za tmy jej znovu odvezli kamsi do lesa na Vysočině. Odtud Petr musel najít cestu sám. V zimě a bez jakýchkoliv prostředků bloudil po různých silnicích. Nakonec kdesi přespal a druhý den se přece jen dostal domů.





Hlavní zprávy

Další z rubriky

Odborník na zemědělství, venkov a životní prostředí František Havlát se před...
Zemědělci zničili půdu, jižní Morava se mění v poušť, varuje odborník

Ve svém oboru platí František Havlát za radikála. Tvrdě kritizuje současné zemědělství, vadí mu pěstování řepky a kukuřice ve velkém, bioplynové stanice i...  celý článek

Většina obuvi též obsahuje reflexní prvky. Některá méně, jiná více
Naháčovi hrozí pokuta, při noční procházce po silnici neměl reflexní prvky

Zcela nahý si vykračoval nocí dvacetiletý mladík, který mířil po silnici z Břeclavi do Lednice. Nyní mu za to hrozí pokuta ve správním řízení. Neměl na sobě...  celý článek

Růst kukuřice na utužené půdě na Hodonínsku: Intenzivní pěstování kukuřice pro...
Zemědělci se bojí o kukuřici. Na jižní Moravě řádí brouk bázlivec

Letošní počasí se s jihomoravskými zemědělci zrovna dvakrát nepáře. Co na jaře stěží uchránili před mrazem, teď ničí sucho. A k tomu se musí popasovat s...  celý článek

Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?
Hledáte maminku v okolí na společné aktivity?

Mnoho podobných jich je na eMimino.cz.

Najdete na iDNES.cz



mobilní verze
© 1999–2017 MAFRA, a. s., a dodavatelé Profimedia, Reuters, ČTK, AP. Jakékoliv užití obsahu včetně převzetí, šíření či dalšího zpřístupňování článků a fotografií je bez souhlasu MAFRA, a. s., zakázáno. Provozovatelem serveru iDNES.cz je MAFRA, a. s., se sídlem
Karla Engliše 519/11, 150 00 Praha 5, IČ: 45313351, zapsaná v obchodním rejstříku vedeném Městským soudem v Praze, oddíl B, vložka 1328. Vydavatelství MAFRA, a. s., je členem koncernu AGROFERT.