Na tom přece nic divného není. Díky tomu, že se dožíváme vyššího věku přibývá těch, kteří již nemohou být zaměstnaní protože nestíhají požadované TEMPO fyzické práce, případně TEMPO rutinní duševní práce. ( To asi většinou neplatí pro vědce, umělce a skupiny, kde se nejedná o opakující se práce s měřitelným výkonem ) Vzhledem k pokroku ve všech sférách, zejména IT je daleko menší potřeba statisíců pracovníků, kteří dříve dělali dílčí úkoly (třeba účtárny, ale platí i o dílčí procesy výrobní strojírenské, stavební, v zemědělství, kde se uplatnilo mnoho lidí). Navíc tato místa ubývají také robotizací, dovozem zboží (i služeb). Takže v podstatě není kde brát nějaká odpovídající místa. Nicméně, i s menším počtem pracujících lze "utáhnout" další důchody, pokud je dostatečná produktivita práce. Otázkou je jaká výše důchodu by byla odpovídající. To je problém asi celého světa. Nejvíce se však na špatném vývoji podílí lokální i světoví pseudoekonomové, kteří nemají základní ekonomické myšlení = cit pro procesy a jejich následky, ale jejich jediným cílem jsou pouze momentální rychlé zisky, někdy až drancování čehokoliv, bez ohledu na to, že tímto jednáním rozbili všechny konzervativní hodnoty, všechny vyrovnané ekonomické stavy a přirozené rytmy, které se samy adaptabilně evolučně regulovaly a díky tomu nenastávaly výkyvy na trhu práce, a v ekonomice obecně. Málokdo z těchto ekonomů si však připouští, že sílící armáda nespokojených nezaměstnaných (nebo důchodců s nízkými příjmy) je potenciální hrozba obecně, která nutně povede časem k velkým nechtěným změnám, protože lidé již nikdy nebudou tak "krotcí" jako v dobách feudalismu, přičemž se k němu svět jakoby vrací. Viz rozvírající se nůžky mezi příjmovými skupinami a mizící střední vrstvy.
