Za mě se prvňákům o pololetí dávala jedna velká známka: jednička těm nejlepším, dvojka průměrným a pokud byl někdo hodně špatný, tak dostal trojku.

Přesně tak, i já si to pamatuji ... Po necelém půl roce výuky těžko posuzovat zda někdo umí výborně "škrabopis" nebo "slabikování" nebo někdo je v tom nedostatečný ...

Stejný postup dělal i kantor na střední škole v předmětu technické kreslení. I když bych měl mít podle průměru toho, jak hodnotil naše výkresy, v pololetí "lepší pětku", tak mi dal trojku, protože bylo patrné zlepšení mezi výkresy odevzdávanými na začátku předmětu v září-říjnu a tím, co jsem mu nosil v prasinci a lednu ...

Poučné pro další život ...

Cože? Takže všem prostě velkou jedničku přes všechny předměty, bez ohledu na prokazatelně ne-jedničkové výsledky? Trochu divné, ne? Šestiletý prvňák už není tříletý capart, kterého musíte pochválit i za pejska s šesti nohama. Když už, tak neznámkovat umělecké předměty, kde všechno stojí a padá s talentem (hudba, výtvarné umění)...ale ČJ, matematika, prvouka atd. se musí známkovat podle znalostí a schopností. Omezit to na "snahu" je krávovina.

Tak za mé první třídy byla ta jednička přes všecko v prvním pololetí obvyklá, i když ne obligátní, mohla to být i dvojka. A nevzpomínám si, že by tato první známka na vysvědčení měla negativní následky v dalším vzdělávacím postupu.