- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Kdo chce moc, nemá nic.
A největším nepřítelem péče o naše památky je státní památková péče a památkový zákon.
Jak to ti zpropadení totalitní komunisti dělali, že ty objekty fungovaly a poskytovaly služby? Hotely: když se přece otevřely hranice a máme teď tu vytouženou svobodu a lidi volný pohyb, tak jak to, že nejezdí sem a tam a ty hotely nejsou plné a nežijí? A polikliniky: copak jsou tady jiní lidé co už nepotřebují lékařskou péči? Za komunistů byly nabité pacienty a dnes jsou snad lidi tak zdraví, že nic od doktora nepotřebují? A sportoviště a stadiony: tady bych to snad i chápal, protože většina mladých lidí sedí doma, vyživuje se a kyne, zejména děvčata. Ovšem je to dobře?
On taky za komunistů nefungoval každý objekt, ba naopak, vím o spoustě domů, které byly za komunistů vybydlené.
Problém je v srdíčku. Majiteli míň vadí, že něco chátrá, než kdyby to prodal za málo. Ostatně znáte to např. z ledničky - spíš snesete, že se něco zkazilo, než když vám to někdo sežere. To je je jeden příklad za všechny, každý nechť si dosadí ten svůj sám. Výjimkám čest a uznání!
Jsem ze Znojma a můžu říct, že kdyby se radnice chovala k podnikatelům v centru města jinak, tak budovy nejsou prázdné a město žije. Jenže to jsou politici, většinou levičáci, kterým to holt myslí jaksi třídně. Všude zůstal jen Vietnamec. Mám osobní zkušenost s provozováním kavárny a to, co požaduje město a jaká omezení vytváří, znamenalo raději zavření provozovny.