Blokování viru HIV moderními léky je velice účinné - většina nakažených žije bez komplikací třeba i 25 let, a není vyloučeno ani to, že se jich nemoc po celý zbývající život nedotkne. Léčba dokonce dovede virus úplně odstranit z krevního oběhu, a vyloučit tak přenos na jiného čověka.
Pod vlivem těchto "optimistických" informací bohužel řada lidí odkládá dosavadní opatrnost. Přispívá k tomu i vědomí, že celosvětově patříme mezi několik nejméně postižených zemí - dva a půl tisíce nakažených za celých třicet let opravdu jako by skoro nestálo za řeč. Jenže při současném přístupu se to může rychle změnit.
Češi patří k vysoce promiskuitním národům: až 60% heterosexuálních mužů a 40% žen údajně přiznává ochotu k náhodným sexuálním stykům. U homosexuálů je počet takových styků mnohem vyšší: příčinou je nepředstavitelně snadná dostupnost sexu. Kdyby to bylo stejně snadné mezi heterosexuály, byla by asi bilance vyrovnanější. Naštěstí je homosexuálů jen malý počet a stýkají se většinou jen mezi sebou, takže pro ostatní populaci nepředstavují významné ohrožení, i když je jich mezi nakaženými 60 - 70 procent.
Spoléhání na úspěšnost léčby je velice hloupé a nezodpovědné. Ne u všech je léčba stoprocentně účinná, ne u všech se obejde bez vedlejších účinků. Vyžaduje také dodržování extrémně pravidelného režimu: léky se sice podávají jednou denně, ale s maximální tolerancí 15 minut. Pokud by z nějakého důvodu došlo třeba i jen k dočasnému nedostatku léků, znamenalo by to výrazné ohrožení účinnosti terapie až po zvýšený výskyt AIDS. Dnešní počet nemocných je jen malý, a většinou zahrnuje nediagnostikované nebo až pozdě odhalené případy HIV pozitivity. To ovšem zároveň svědčí i o tom, že neodhalených a neléčených případů je velice málo - učitě neplatí někdejší varovné předpovědi o neviditelných 90 procentech ledovce. I tohle konstatování pak ale přispívá ke ztrátě strachu a nárůstu falešného pocitu bezpečí.
Spousta z nás bohužel místo mozku používá alternativní orgány. Carpe diem! :-)
