Vážený pane redaktore,

po návratu z dovolené jsem si přečetla Váš článek o diskriminaci autisty ve škole a rozhodnutí soudu, aby škola uhradila rodině odškodné ve výši 50 tis. a náklady spojené se soudem. Docela mne to rozčílilo, i když vím, že vy jste to nesoudil. Zajímalo by mne, kdo uhradí odškodné učitelce, která se po dvouletém vyučování autisty ve třídě zhroutila, 3/4 roku byla v pracovní neschopnosti a po té není schopna už učit, protože to psychicky nezvládá. To se stalo učitelce, kterou známe, po 27 letech poctivého vyučování na 1. stupni základní školy. Každý měsíc nemoci přišla o dost peněz, navíc nemůže ze zdravotních důvodů pracovat v oboru, který vystudovala, takže každý měsíc ztráty narůstají (nehledě na to, že z malého platu bude mít i malý důchod). Kam se mají obracet učitelé o pomoc, když jsou diskriminováni matkami postižených dětí, jen proto, že si usmyslí, že je jejich dítě normální a vzdělatelné? Lépe by i jim bylo v zařízeních, kde se jim mohou plně věnovat specializovaní pracovníci k tomu vzdělaní.

Jedno odpoledne jsem se jen náhodou dívala na ČT 1, kde byl pořad Klíč, který je natáčen v Domovech pro postižené osoby. Já jsem zrovna viděla reportáž z Domova PETRA Mačkov, kde klienti vyráběli umělecké předměty pod vedením zkušených pracovníků, hráli divadlo a prezentovali se i dalšími dovednostmi. Byla jsem překvapená, jak se jim pracovníci Domova věnovali, jak byli všichni šťastní.

Vím, že vy, jako redaktor, nemůžete měnit zákony a dění v politice, ale měli byste i o tom psát, jak namahavé je to pro učitele mít ve třídě duševně postižené dítě, se kterým musí spolupracovat asistent, takže nejen ostatní děti to ruší, ale ničí to hlavně nervy učitelům. Ten, kdo vymyslel sociální inkluzi, nepracoval nikdy ve školství a ubližuje hlavně duševně postiženým dětem.

Vaše věrná čtenářka Jaromíra Hostinská

Mně přijde hlavně úsměvné, jak si všichni myslí, že máme kvalitní vzdělávání a že těch pár dětí s asistenty by jej úplně rozvrátilo. Já tedy vidím úplně jiné než kvalitní vzdělávání - vidím přeplněné třídy, biflování pro biflování bez pochopení souvislostí, demotivované a znuděné žáky, vyhořelé hysterické učitelky a absenci chlapů-učitelů, učení jazyků způsobem, že děti ani neumí mluvit ani nerozumí, jen umí vyplňovat nějaké nesmyslné testy a doplňovačky... Prostě současný systém školství stojí za h.... (až na výjimky, což je například zmíněná škola v Šaraticích, kde evidentně paní ředitelka dělá všechno možné i nemožné pro své žáky).

Všechny hadicapy jsou případ od případu rozdílné, takže možnost začlenění je vždycky nutno předem zvážit. Jestliže ředitelka první školy tušila, že v její škole nemá kvalitní podmínky pro učení nějak "postiženého", to může posoudit jen ona na té konkrétní škole. Známá má syna autistu, měla ho zpočátku dokonce na waldorfské škole, a byla hodně zklamaná. Podařilo se jí najít normální běžnou školu, kde byli někteří učitelé schopni a ochotní jejího syna přijmout, a respektovat jeho potřeby, určité výjimky.. A bylo to perfektní. Takže dnes už studuje, nevím přesně, ale snad by to měla být VŠ nějakého specifického oboru..

Jenže kdyby ředitelka mohla posuzovat, zda má "podmínky", tak by většina z nich prostě řekla, že nemá a chlapec by měl smůlu. A pak by měl cestovat každý den kvůli neochotě ředitelky do školy, kde ho vezmou? Třeba desítky kilometrů? Ředitelka a učitelé jsou placeni z našich daní, proto není o jejich "ochotě", zda budou dělat svoji práci nebo ne. Je to jejich povinnost a mají zajistit takové podmínky, aby se mohl vzdělávat i žák s postižením. Pokud ne, tak mají být vyhozeni, mohou si založit soukromou školu a přijímat si koho chtějí.

Nevím, proč se z tohoto dělá zase příklad špatného chování jedné školy (ředitelky) a násldně se z přijetí na jinou školu odvozuje, že inkluze funguje a je prospěšná (absolutně a vždy).

Pokud se rozhoduje o přijetí nějakého specifického žáka tak předpokládám, že dotyčná rozhodující osoba zvažuje nejen schopnosti takového žáka se začlenit, ale přihlíží i ke schopnostem třídy, kam má být tento žák začleněn. Proto taky má taková osoba právo říci ne, pokud to není ku prospěchu oběma stranám.

A argument matky "„Proč má být někdo diskriminován, jen kvůli tomu, že se narodil nemocný?“ je totálně mimo. Když s eněkdo narodí bez nohou, tak bude taky diskriminován - budou ho odmítak v klubech atletiky mezi běžci, budou ho odmítat hokejové kluby atd. Prostě každý má nějaké dispozice a ač s eto některým nemusí líbit, vše má své hranice, dané nikoliv něčími sympatiemi či antipatiemi, ale prostým rozumem. Slepce do formule jedna na post pilota taky vezmou těžko...

> Když s eněkdo narodí bez nohou, tak bude taky diskriminován - budou ho odmítak v klubech atletiky mezi běžci, budou ho odmítat hokejové kluby atd

A dřív ho odmítali (na základě "prostého rozumu" ve stylu "sem se po schodech nedostane, ať se celá rodina přestěhuje třeba do Hrabyně, tam jsou na takové připraveni) i v základních a středních školách, dnes už ne.

A "o tom" do určité míry je i tento konkrétní případ. Je podstatný rozdíl mezi "nejde to" (beznohý v běžném atletickém klubu) a "nechce se" (beznohý bez bezbariérového přístupu).

Pokus potřebuje žák či student asistenta, tak se pro něj musí zpravidla upravit osnovy a pokud se musí upravit osnovy neměl by být na klasické škole.

Není autista jako autista a inkuze jako inkluze- můj bratr (50% autista/50% mentální retardace) bez problému vychodil za socialismu zvláštní školu a učiliště, bohužel do běžného života už se nikdy nezařadil, mě (dyslektik , dysgrafik, dysortografik) - se čeští učitelé (od ZŠ po univerzitu) chodili naopak omlouvat, že mě musí učit mezi takovými "brzdami" - co pořád vyrušují, případně demolují školní inventář, že by si přáli mít více času jen na mě. Z těch brzd jsou mimochodem dnes úspěšní a šikovní zdrav. sestry, prodavačky, IT, svářeči, marketingoví specialisté, atd. .

Co je skutečná inkluze/integrace jsem okusila až při vzdělávání v zahraničí, kde jsem měla třeba vozíčkáře, těžce koktavého a lehkého autistu v jedné třídě. Tahle zkušenost mě nejen naučila obrovské trpělivosti a pokoře, ale hlavně i poznání, že svět se netočí jen kolem mě, a že když se obě strany snaží, tak je možný kompromis.

Tím, že se obě strany snaží něco potlačit, udělat jinak než normálně omezují jedna druhou.

Co to je? Pani Krajcovic? Snad Krajcovicova ne? Jak by bylo napsano primeni kdyby pani NEBYLA obcanko CR?

ja mam z diskuze dojem, ze mnoho lidi si plete pojmy integrace a inkluze... inkluze je ted velice modni pojem, ale to, co chtela maminka tohoto kluka, je integrace... rozdil je jednoduchy, pri integraci se zak podrizuje rezimu skoly, pricemz muze mit individualni plan, zatimco inlkuzivni vzdelavani znamena, ze se skola prizpusobuje zakum....

Zajímavý je i 3.odstavec z "Mnoho odmítnutí" ze staršího článku tady http://www.denik.cz/jihomoravsky-kraj/neuspesna-integrace-pripad-autisty-jenika-lezi-u-soudu-ve-strasburku-20150420-ya21.html.

A pak že dospělí mají víc rozumu než děti.

No nevím. Kamarádka ma také syna autistu a je moc ráda ze chodí do speciální školy pro tyto děti kde mají jiný přístup a pomůcky prostě vše potřebné vc. Skoleneho personalu a díky tomu dělá velké pokroky. o to v běžné třídě přichází tak co je lepší pro dite. O diskriminaci to rozhodne neni. Samozřejmě výjimky můžou potvrzovat pravidlo

Naprostý souhlas, inkluze je vhodná pouze pro menší až malou část autistů, ty by ale bylo chybou nechat ve speciálce.